Strach z neznámého

Včera v 21:57 | Věra K. |  Drsné básně
Zjara odjel jen tak z nudy
podívat se na Bermudy.
Trojúhelník vyzkouší si,
jestli funkční je, jak kdysi.

Potom bude na Islandu,
ze sopek má jenom srandu.
Navštívil už pól i rovník,
každý nebezpečný podnik

hned ho láká, hned ho těší.
A co na to řeknou Češi?
Na to,ž se nevyleká
že na všechny výzvy čeká?

"Měl bys zažít aspoň trochu
co většina lidí, hochu.
Z neznámého strach. ten velký.
Pohled do své peněženky.
 

Kruhový objezd

Neděle v 19:17 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Jihočeský kraj je území mnoha krás. A území mnoha kruhových objezdů. Při pomalém posouvání se směr Lipno mám pocit, že jedu po trase obšlehnuté z nějakého dávno zapomenutého obrazce z organické chemie. Konečně jsme se slalomem dostali před Krumlov. Rychlost kolony minimální. Člověk spolujezdec má čas rozjímat. Mě zaujal jistý penzion. Z jedné strany má ucpanou silnici. Z druhé pole. Sousedství po pravoboku plechová ohrada, po levoboku trafostanice, garáže a nakonec stanoviště posypových a jiných oranžových vozů. Přes silnici atraktivní sklady s náhradními díly a prodejna elektroinstalačního materiálu.
Po chodníčku šel mladík s baťúžkem. Tipovala jsem ho na zoufalého hosta penzionu, který vybaven zásobami na dvě hodiny jde shlédnout centrum. Litovala jsem ho. Přestala jsem asi po půl hodině. Nač plýtvat soucitem na někoho, kdo vás předešel a poslední kruhový objezd zmáknul o poznání dříve než plazící se auto.
Ten poslední logistický zázrak vypadal zle. Tam nikdo z našeho pruhu nemúže vjet. Kolotoč zaplněný autíčky. Pokud vím, už Chaldejci přišli s teorií kruhu. Opíšete ho kolem sebe nějakým rituálním předmětem a strašidla nemohou dovnitř. Známe to i z pohádek a já i od kolegy Jiřího. Ten si maluje křídou kruh kolem svého stanoviště na katedře. Pokud ho žák přestoupí, je trestán. Krumlovský objezd, jak se nakonec ukázalo, magický nebyl. Protože nakonec se se stal zázrak a prorazili jsme dovnitř. Ty menší infarktové stavy a rizika při pokusech o vstup do oblé dráhy v nás ale vyvolaly něžné představy o semaforech.
Nerada se cítím zatrpkle. budu muset svůj negativní přístup k výše zmiňovanému geometrickému obrazci změnit na pozitivní.
Rozhodla jsem se, že si konečně přečtu "Roky v kruhu". Snad k těm kulatým záležitostem pak dostanu kladný vztah.
A také bych mohla přinutit Toníka, aby si pořídil vysoké auto. Mohla bych se na spojnicích mezi objezdy dívat po kraji a doufat, že uvidím kruhy v obilí. A to bych tedy velmi ráda. Asi mám o kolečko víc.

Instrukce a poučení

Sobota v 15:33 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Byli jsme v Prachaticích. Chtěla jsem si v penzionu a v přilehlých cukrárnách a restauracích uloupit nějaké prospekty. Měli pouze brožurky o "Stezce korunami stromů" na Lipně. A to dokonce i v kiosku u rozhledny. Takový alokální patriotismus.
Vyprávěla jsem to mámě. Zdálo se jí to divné. Proč upozorňují na objekt vzdálený něco přes čtyřicet kilometrů vzdálený a ne na svoje - a to opravdu - krásy. Moc mi nevěřila. Ale ta stezka ji zajímala. Litovala jsem, že jsem nějaký ten sešitek nevzala.
Byli jsme ve Frymburku. Chtěla jsem své zvídavé matce poslat pohled. Stezky. Nenašla jseem ani jeden. Z čistě vědeckého zájmu jsem se dívala po prospektech a jiných informačních záležitostech Prachatic. Nebyly. Náklonost meizi Lipenskem a Prachatickem se zdá být čistě jednostraná.
Ale podívala jsem se na chatě. Na sáček od zakoupených pohlednic. Pod vytištěným obrázkem mne zaujalo poučení.
"Dle doporučení ČOI upozorňijeme, že tento sáček není potravina a taktéž se nehodí k odklízení psích exkrementů!"
Připadá mi to jako nedostatečné varování. Co když bych si do toho pytlíčku chtěla nalít kafe? Nebo ho hodlala použít jako obvazový materiál? Nebo ho dala do vysavače?
Je neskutečné, že na to ČOI nemyslí.
Tak tento obalový materiál už mámě přivezu. Třeba by ústnímu podání jinak zase nevěřila.
 


Zavazadla

Pátek v 17:52 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Dnes mě můj hodný synek odveze na Lipno. Mám si zabalit spíš menší tašky. Ale přece se nevzdám své velké. Cestovní.
Duševní balení je prosté. Jedno elegantní zavazadlo a svačina.
V praxi v tom jednom elegantním je pletený tlustý svetr. Neznalý tvor by si ho mohl splést se zvláštním županem. Zabere polovinu objemu. Ale je nutný. Sice si toho moc nepamatuji, ale tolik vím, že na Šumavě bývá i v létě zima. A v naší chatě, která je vystavena monzunúm z přehrady a je téměř nevytopitelná, bývá i jen takových patnáct stupňú. To je pro mě smrtelný chlad. Proto přibaluji další tepelné izolanty. A také, když prší, neschne prádlo. Proto přihodím patřičné množství navíc. Zip jde jen těžko zavřít, ale povede se.
To je ovšem jen radostný začátek. Ty ostatní drobnosti budu dávat dle instrukcí do menších igelitek. Knížky. Pletení. Přehrávač. Boty. Drogerie. A pak potravinový řetězec. Zelenina. Konzervy. Těstoviny a spol. V předsíni svou bagáží vytvářím cosi jako vláček. První, jako lokomotiva, je ta nejmohutnější úvodní taška. Za ní jsou menší. Ty poslední na pomyslných kolejích lezou až do pokoje. A to ledničním depu číhá v záloze další proviant, který se připojí na až poslední chvíli.
Pokud budu mt na balení ještě trochu času, dosáhne můj vláček až do kuchyně.
Ne, že by ve Frymburku nebyly obchody. Ale to je deset kilometrů. A já v rámci humanity neřídím. Můj průkaz slouží pouze jako záloha. Kdyby auto někoho z rodiny bylo zachyceno při nepravosti, tak hřích vezmu na sebe. Mně mohou vzít řidičák klidně od minuty.
Výsledek je o tom, že se musím zásobit na několik možná i týdnů. A doufat,že mi synek nezkolabuje, až uvidí,kolik jsem si toho zabalila.
A že nedopadnu jako sousedka, na kterou její manžel před víkendem pravidelně huláká:
"To si vážně myslíš, že máme náklaďák?"

Hygiena

Čtvrtek v 18:19 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Zase jsem se stala terčem posměchu. Mé kolegyně vtipně komentovaly, že si myju svačinu. Byl to párek, za studena, nestriptýzový. A takové prostě čistím. Učila jsem i řezníky. Tolik na vysvětlení.
Nepochybuji o tom, že i já jsem pro někoho hygienický hazardér.
Můj táta určitě nesloužil jako vzor čisťounkého pečlivky. Ale než rozklepnul vajíčko, zbavil je případných hnusů pod tekoucí vodou.
Babička každou vypůjčenou knížku obalila. A po čtení si umyla ruce.
Jeník, do kterého by nikdo neřekl, že je úzkostlivý, si v hospodě otírá ukazováčkem vnitřní okraj půllitru. Obávám se, že i kdyby pil pivo u nás, vykoná ten samý rituál.
Manžel používá pouze papírové utěrky.
Asi bych mohla pokračovat dále. Kdyby některý jedinec do sebe absorboval všechny hygienické libůstky mých známých, stal by se filmovou postavou. A možná, že už se i stal. A je to " Můj přítel Monk".
Já mám totiž kolem sebe velice přitažlivé a inspirativní osoby.

Dálnice

Středa v 13:12 | Věra K. |  Drsné básně
Dálnice má uzavírky
jsou v ní jenom úzké dírky
pro auta co na jih jedou.
Za den možná přesto svedou

doplazit se na hranici.
Co jen k tomu ještě říci?
Dobře jim tak! Tvrdí liga
vlastenců. Káravě zdvíhá

prst. "Do ciziny jste chtěli?
Na svůj domov zapomněli?
Příští rok si rozmyslíte,
jestli Česko opustíte.

Zda vám dobře půjde k duhu
jízda po zúženém pruhu,
a vzpomeňte semafory
jaké svedou prima fóry,

objížďky a zátarasy
odstávky a změny trasy.
Pokud máte dovolenou,
tak vám dáme radu cennou.

Seďte doma na zadnici
a nelezte na silnici!"

Nikdy se toho nevzdám

20. června 2017 v 19:23 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
"Musíte mě brát takového, jaký jsem".
Nevylučuji, že někdy se v citovaném nesmyslu vyskytuje i výraz "taková". Ale já jsem tuto frázi vždycky slyšela jen od mužů. A pokaždé se mnou zacloumá patologický závan agresivity. Asi proto, že prohlášení chápu takto:
Hovořící subjekt je dokonalý. Možná jedno dvě procenta jsou poněkud výstřední. Na tom se určitě nebude nic měnit. I když to ostatním prudce vadí. To už by bylo moc rozmazlování. Jako by okolí nestačila ke štěstí možnost kochat se přítomností bytosti takřka božské.
A jak to vidím po upoutávkách na letní televizní program, tak ten musíme brát také takový, jaký je. Božské bytosti v managementu se také nikdy nevzdají svých drobných výstředností. Neochvějně zařazují do nabídky pořád ty samé seriály.
Asi to organizují především muži.

Záludnost frází

19. června 2017 v 15:57 | Věra K. |  Drsné básně
Zeptal se mě "jak se máte?".
Bylo nějak kolem páté.
A když šestá udeřila,
tak jsem ještě hovořila.

Politickou situaci
probrala jsem, klima v práci,
můj monolog o chorobách,
o dušnosti, křečích v nohách,

arytmiích,nespavosti,
proslov o řídnutí kostí
paradontóze a vráskách,
dluzích, promarněných láskách,

přrušil tím, že se ztratil.
A kdyby se někdy vrátil,
nezapomenu mu sdělit:
"nevychovaný jste prevít!"

Dokumentace výletu

18. června 2017 v 22:04 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Tak jsme jeji do Prachatic. Na setkání spolužáků. Na setkání ročníků vysokoškolského studia.
Kombinace oborů nepřeberná. Nějaký ten rok nad i pod nehraje roli, nejsme přece hnidopiši. Odečtěme celebrity, které nemohou přijet, protože jsou rozesety na významných postech po světě. Stejně nás je hodně. Výsledek? Nezávislý pozorovatel by mohl dospět ke smutnému závěru. Většina možných účastníků pomřela. Prachatice jsme totiž rozhodně nezalidnili. Těch devět osob se tam ztratilo bez povšimnutí.
Byl to ale hezký výlet. A stojí za dokumentaci. Tu vědeckou, s prezenční listinou, útratovámi bločky a záznamem pamětihodných událostí, má na starosti kolega Pitkin. Archivář.
Ta fotografická zbyla na nás. Na ženy.
S Ivou to nebude jednoduché. Když stiskne čudlík, tak jí cukne ruka. Má spoustu krásných fotografií oblohy.
Spoléhám na Evu. Třeba se jí tentokrát podaří nezachytit na každém snímku především svůj palec.
Na sebe bych nesázela vůbec. S fotoaparátem manipuluji tak, že opravdu povedené snímky jsou záhadně vymazány.
Toto setkání s tajemnem překonává pouze můj pamětihodný pokus o zvěčnění skupinky na pláži. Málem jsem se při tom utopila.
Couvání do moře, ve snaze zachytit deset postav, bylo riskantní. Ale pořád se mi nějak nedařilo vecpat všechny objekty do obrázku. Vlny ohrožovaly nejen mě, ale i fotoaparát. Pak jsem zjistila, že držím ho obráceně. Svůj "majstrštyk" snad už nezopakuji. Hrozba jiných nepředvídatelných nemožností z mé strany, zde ale pořád je.
Proto je lepší se spoléhat na něco úplně jiného. Na něco, co snad ještě alespoň trochu máme.
Milí spolužáci!
Doufám, že se vám naše setkání vrylo nesmazatelně do paměti.

Hrášek

16. června 2017 v 11:35 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Mně se opravdu stýská po slabikáři. A po té první čítance. Kde je jim asi konec. Přinášely krásné články a svět byl v pořádku.
Tak třeba jeden chlapeček nalezl hrášek. Nevěděl si s ním rady. Chytrý tatínek mu poradil. "Zasaď hoˇ. Poslušný hošík začal zahradničit. První rok měl plnou misku hrášku. Nesnědl nic a sázel dál.
Příští sklizeň už byla na mísu a ta další, to už tuším v kooperaci s třídním kolektivem, vydala na oběd ve školní jídelně.
Já jsem se také stala pěstitelkou. Hrášek jsem nenalezla, ale koupila. Dvě balení. Vysypala jsem je do misky. Byla plná.
Šla jsem hrášky ubytovat na pečlivě upravený záhonek. Poskytla jsem jim úkryt před ptáky v podobě záclony. Pečovala jsem o ně příkladně celé vegetační období. Svou sklizeň jsem po patřičné době vydrásala z lusků. Hrášku byly půlka misky.
Co nás to jen za toho socializmu učili za bludy?

Kam dál