Konec návštěvy

9. června 2020 v 16:07 | Věra K. |  Drsné básně
"Sbohem, a šáteček",
řekla mi teta.

"Vem si i věneček.
Máš to lán světa".
 

Souznění se slepicí

8. června 2020 v 21:17 | Věra K. |  Hmyz
Běžím, pádím po silnici
a srazím se se slepicí.

Také chtěla shodit kilo
a vyběhla, i když lilo.

Svalily jsme se do bláta,
tady pařát, jinde hnáta...

a hned jsme se shodly hbitě.
Sport vede - k invaliditě.

Kohout

7. června 2020 v 17:10 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Odvážila jsem se nechat v noci otevřené okno.
A zase štěkali.
Ve dvanáct, ve dvě, ve tři...A jak mě tak budili, až pochopitelně probudili, přemýšlela jsem.
Včera se v pořadu u vaření jedna intelektuálka rozplývala nad prospěšností domácích vajec.
Co kdybych si pořídila takové tři slepice? A kohouta. To především.
Když múže mít každý třetí v ulici na před či zazahrádce psa - nebo raději dva - velikosti jatečního vepře a se šěkací nervózou, tak proč by u nás nemohl kokrhat kohout?
Ale přece jen. Nejsem statečná. Poradím se s odborníky. Poradím se s internetem.
Tak toto zařízení opravdu není pro mě.
Nehledala jsem nic na mapě, takže nenastala ta záhada. Ta, že všechny mé pátrací akce skončí u mapy Záhřebu.
Nastalo něco jiného.
Reakce na múj dotaz stran podmínek chování slepic v Praze byly divné.
Mezi ty lehce pochopitelné patří například
- pistole - kohout nebo přímoběžný úderník?
- svatební raut v restauraci Černý kohout
- projev ministra Kohouta na planetárním kongresu
- výměna kohoutu studené vody a připojení myčky
- spisovatel a dramatik Pavel Kohout: komunismus nemohl nikdy...
- a pak samozřejmě různé nabídky nákupu a prodeje slepic.
Mezi ty těžce pochopitelné zařazuji přehled nejlepších pražských památek a nabídka na zaslání jorkšíra za tři tisíce korun.
Zase jsem se nic nedozěděla. Prostě to s internetem nezvládám.
A s těmi slepicemi by to asi vyšlo nastejno.
 


Jak to tedy je?

6. června 2020 v 19:46 | Věra K. |  Drsné básně
Soudilo se, je to jisté,
mohou za to komunisté.
Tedy za to počasí.

Přes týden je celkem milé,
ale víkendové chvíle?
Hned se zkazí. Proč asi?

Zřejmě, aby pracující
v neděli si mohli říci
´snad ať už je pondělí:´

Ale kdo to dneska řídí?
Kdo si dělá srandu z lidí?
Rádi bychom věděli.

Šneci

5. června 2020 v 10:42 | Věra K. |  Hmyz
Lidi, to jsou věci!
Všude samí šneci.

Trošku zapršelo
a hned se jim chtělo

dát dúm na zádíčka
a lézt do blátíčka.

Asi by to lepší nebylo, ale..

4. června 2020 v 18:49 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Rozvázala jsem pracovní poměr. A doporučila svým bývalým kolegům, ať raději zhynou ve službě.
Těch potřebných razítek dostupných v rozličných dobách a rozličných pavilonech nemocnice umístěné na svahu. Bylo jich až dost. Navíc. Některé mělo být první, některé poslední, některé jsem vůbec nechápala - jako třeba to, že mám vyřešenou platbu za parkovací místo. Autem nejezdím.
A když jsme u těch aut. Ještě lepší, než řešení výpovědi, je taková pěkná bouračka. Řidič a majitel zároveň v nemocnici, vůz na policejním parkovišti na druhém konci Prahy. Kolikrát se na něco zeptáte, tolik protichůdných odpovědí dostanete.
Tázala jsem se na pojištění, na placení, na plnou moc, na výši škody, na to, jak dostat z toho předraženého stání manželův vrak...
Třikrát jsem absolvovala trasu Zahradní Město-Dejvice.
Ne, že bych měla MHD úchylku. Vždy mě nějaký činovník povolal, jako že mě chtějí.
Při posledním setkání jsem měla pocit, že sedět na místě spolujezdce a nepřežít, by bylo možná lepší řešení.
A pozitivum?
Ještě mě někde chtějí.

V tramvaji

3. června 2020 v 20:56 | Věra K. |  Drsné básně
Mám obavy o Zdenku.
Prý, že nemá jízdenku.

Proč se tolik stará?
Už je přece stará.

....než strašlivou poznat jistotu

2. června 2020 v 11:00 | Věra K. |  Drsné básně
Ptala jsem se Jeníka,
proč přede mnou utíká,
když nás rouška chrání.

Mluvit se mu nechtělo,
dotaz je moc na tělo,
odpověď mě raní.

Nakonec pravil ten hoch,
že pro estetický šok,

půl ksichtu mu stačí.
Burku ať mám radši.

Šroubek

1. června 2020 v 19:41 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Pátek.
Chata.
Tráva.
Čerstvě rozbitá motorová sekačka.
Čerstvě zakoupená sekačka elektrická.
Císařský řez papírové krabice. Kompletace pomocí součástek zabalených v uzavřeném igelitovém sáčku jako drůbky.
Nezbývá už, než připevnit madlo k tělesu.
Jedna noha držáku má v otvoru dole šroubek.
Druhá noha má dírku prázdnou. A šroubek není nikde, ani v drúbkách.
Voláme na dispečink. Několikrát marně, leč příší den se zadařií.
Žena na druhém konci pomyslného drátu slibuje lepší zítřky. Dotyčná prodejna nás bude kontaktovat.
Dotyčná prodejna tak vskutku učiní.
Znovu vysvětlujeme absenci šroubku a prosíme o jeho zaslání poštou.
Chápeme, že náhradní šroubek se musí nejspíš objednat. Trávník počká.
Pondělí.
Praha.
Telefonát z prodejny. Personál chce vysvětlit, cože nám to chybí.
Hovořím o šroubku.
Personál hovoří o tom, že v soupisu vnitřností šroubek není.
Nechápu.
Proč mám ten jeden šroubek? Protekce?
Proč jsou na konci madla otvory dva? To že si jako mohu vybrat, zda k sekačce připevním levou nebo pravou hnátu?
Jedná se o inovaci, která umožňuje lepší vybírání zatáček?
Nebo se předpokládá, že majitel si po zaplacení několika mnoho tisícovek půjde kupovat šroubky a ten přiložený má sloužit jako vzorek?
Šroubková problematika mi marně masíruje mozkové závity.
Prý mi ještě zavolají.
Pak snad pochopím-
Ale ten trávník bude asi čekat dlouho.

Tejpovování

31. května 2020 v 16:07 | Věra K.
Mluvila o tejpování.
Vyplní mi hodně přání.

Záněty, otoky zmizí,
bolest už mi bude cizí,

zhynou i křečové žíly,
budu mít krok mladé víly.

No a teď to vezmu zkrátka.
Sáhla jsem si do prasátka,

tisícovku vylovila
a v salonu použilla.

Už mi pásky kúži zdobí,
ale tělo pořád zlobí.

Jaký dar mi tejpy daly?
Vyrážku. Která dost pálí.

Kam dál