Tak to tedy opravdu nepotřebuji

5. září 2018 v 14:50 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Takový hezký článek. Nebo spíše zakuklená inzerce.
Německému lékaři se podařilo vyvinout kapky, které do dvou týdnů vylepší můj sluch na úroveň dvacetileté.
A všechno bude dobré.
Odpadnou potupná naslouchátka a věčné "cože?".
Pokud zavolám ihned, stanu se členem prestižního klubu.
To je společenství první stovky zájemců. A nebudu muset zaplatit 2 650 Kč, ale jenom 739.
Tak si to tak čtu a poslouchám štěkot šestnácti psů žijících v besprostředí blískosti mého bydliště. Také vzpomínám na řev "radia Penny", který mě dopoledne vyštval ze supermarketu. A vzpomínám také na permanentní diskotéku, která k nám doléhala na chatě za vlahých večerů a nocí.
Já si tedy opravdu sluch vylepšit nehodlám.
 

Recepty retro

1. září 2018 v 18:48 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Je to takový milý časopis. Málo reklam a žádný sport.
Retro.
Dokonce rubrika retro-požitky.
A v souvislosti s fotografiií a popiskou filmu z roku 1957 "Florenc 13.30 a nápisem "Cestujeme autobusem" návod na přípravu svačiny.
"Uzené maso nakrájíme na tenké plátky. Hlávkový salát a červenou papriku omyjeme a necháme okapat.Salát natrháme na menší kusy, červenou papriku nakrájíme ne kolečka, kyselé okurky na úzké plátky.
Bagety podélně rozkrojíme a spodní části potřeme hořčicí. Na ně rozložíme salát, nakrájené uzené maso, kyselou okurku a červenou papriku. Spíchneme párátkem a zabalíme na cestu."
Mám ráda, když mě někdo poctivě a zodpovědně vede.
Co kdybych třeba použila žlutou papriku a okurky nakrájela na široké plátky? Nebo potřela hořčicí svrchní část a celou tu věc nezabalila?
Jedna záležitost mě ale trápí. Žádný z dostupných pamětníků si nevzpomíná na to, že by si v padesátých letech mohl koupit bagetu. Natož pak francouzskou, na které je postaven recept další. S optimistickým názvem "Sendvič s kuřetem a rajčátky".
Asi se museli ti cestující expresního linkového autobusu do Karlových Varů z Florence ve 13.30 z nástupiště číslo 6 spokojit s houskou.
Alespoň nevydlabávali z baget nedopečený vnitřek.
Ale na druhou stranu. Já, když svou bagetu takto vykolím, tak si už vzniklý sendvič opravdu nemusím spíchnout párátkem.

Retro recepty

1. září 2018 v 10:48 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Je to příjemný časopis. Málo reklam a žádný sport.
Retro.
A také jsem tam objevila stránku "retro požitky". V souvislosti s filmem Florenc 13.30 a heslem ćestujeme autobusem.
Už ten podrobný návod mě potěšil.
"Uzené maso nakrájíme na tenké plátky. Hlávkový salát a červenou papriku omyjeme a necháme okapat. Salát natrháme na menší kusy, červenou papriku nakrájíme na kolečka, kyselé okurky na úzké plátky.
Bagety podélně rozřízneme a spodní části potřeme hořčicí. Na ně rozložíme salát, nakrájené uzené maso, kyselou okurku a červenou papriku. Spíchneme párátkem a zabalíme na cestu."
Mám ráda takovou poctivou důladnost.
Co kdybych třeba nakrájela okurku na široké plátky nebo použila papriku žlutou? Co kdybych natřela hořčicí horní stranu nebo hotový sendvič nezabalila?
Takto jsem vedena po složité cestě svačin rukou precizní a na vše myslící.
Jenom jedna věc mě trápí.
Žádný v mém okruhu se vyskytujících pamětníků si nepamatuje, že by v padesátých letech u nás existovaly bagety.
A natož ty francouzské. A zrovna ty má na seznamu použitých surovin další recept s lákavým názvem "Sendvič s kuřetem a rajčátky".
Asi cestující z Florence ve 13.30 z nástupiště číslo 6 na čtyřhodinové cestě do Karlovývh Varu cestovali s houskou.
A přišli o tu radost, vydlabávat před použitím z baget vydlabávat nedopečené prostředky. Supermarkety s vlastní "pekárnou" na úpravu zmrazených polotovarů, by se už vážně měly zamyslet nad nastavením teploty svých pecí.
U nás prodávají bagety tak nedopečené, že po vykolení syrového vnitřku na svůj sendvič ani spíchnutí párátkem nepotřebuji.
 


Pokažená svatba

31. srpna 2018 v 20:03 | Věra K. |  Drsné básně
Do obřadní síně
jde budoucí tchýně.

Kdyby to tak tušil!
Dřív by svatbu zrušil.

Ta osoba byla
na misi a žila

v divném cizím kraji.
Mendelsona hrají.

Ale ženich pádí
pryč. To akční mládí!

Lovy beze zbraní

30. srpna 2018 v 14:50 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Pochopitelně, že na ty zásadní lovy zbraně mám.
Mokrý hadr (moucha), různé (mravenci), chemie (vosy) ... a na pavouky svůj dosud nepatentovaný zlepšovák.
Pouze pro hmyzí stvůry určná placatá štětka na záchod. Osminohá potvornost se nerozplácne po zdi, ale zamotá do štětin.
Lovím opravdu jen z donucení, žádnou odpovídající euforii nepociťuji.
Ale jsou tu i honitby jiné. V období pro mě zajímavých akcí obchodních řetězců.
Snažím se ukořistit co nejvíce. Veselých krav a přírodního žervé. Tedy toho kulatého "gervais". Pokud je v akci i jogurt Hollandia, jsem spokojená.
Ale rozrušil mě "řecký týden" v Lidlu.
Tak vynikající kyblíček bílého jogurtu. Akce brzy skončí, Kdy si já jen ulovím další? Kam se hrabou ty různé, v obchodech běžné a vychvalované jogurty tak zvaně řeckého typu. Proč nejsou stejné. Proč nejsou aspoň podobné?
Tohle je prostě o něčem jiném. Tím se živí ti století čiperní Balkánci.
Studovala jsen liedlovský jogurtový kyblíček. Kde to vyrobili? Vážně v Řecku? Nebo - že by u nás?
Pravda je někde uprostřed. V Německu.

Prozření

29. srpna 2018 v 16:19 | Věra K. |  Drsné básně
Přišel k nám pan Bříza.
Prý ho druhá míza
do manželství žene.

Jak to u nás shlédl,
zblednul, zrudnul, zšedl.
Snoubence řek´, že ne.

Mravenec

23. srpna 2018 v 15:49 | Věra K. |  Drsné básně
Velmi vkusný nádoreček
vytvořil mi mraveneček.

Usnula jsem na zápraží
a prošvihla jak se snaží

prokousat se mojí kůží,
jak se potí, jak se tuží

vybral si střed obličeje
každý se mi blbě směje

prý netušili, že piju
nebo se snad špatně myju?

nos mám nateklý a rudý
cloumají mnou nízké pudy

pro příští dny, je to k zlosti,
budu středem pozornosti

a když se to bulvár doví
možná, že příjdou i z Novy.

Rozloučení

22. srpna 2018 v 15:46 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Je to trochu divný pocit. Blog jsem psala takřka tři roky, takřka denně.
V pátek končím, protože ruším internet.
Možná, že si ještě u známých tu a tam něco napíšu, ale nejspíš budu vymazána z pamětí pro nečinnost.
Ráda bych se s Vámi, moji milí čtenáři rozloučila a poděkovala za přízeň.
Všechny Vaše ohlasy mě vždycky velmi potěšily. Představovala jsem si, jak vypadáte a čím se živíte.
A pokaždé jste v mé virtuální realitě byli schopní a kultivovaní fešáci a byla jsem na Vás moc pyšná.
Mějte se krásně.
Zítra se s Vámi rozloučím velice hodnotnou básní o mravencích.
Vaše "desátá žena" Věra K.

A zase kůzlátka

21. srpna 2018 v 18:18 | Věra K. |  Drsné básně
Sedm malých kůzlátek.
Byla doma sama.
Čekala, až nazpátek
příjde jejich máma.

Vtom na okno ťuky ťuk,
tohle bude príma..
Velký šedý tlustý vlk,
a že je mu zima.

Kůzlatka mu nevěří,
je to známý neřád.
Dají si ho k večeři.
Trávu mají pořád.

O neposlušných kůzlátkách

20. srpna 2018 v 18:07 | Věra K. |  Drsné básně
Žili jednou kůzlátka
za pevnými vrátky.
Je to smutná pohádka.
Mají rudé zadky.

Neposlechli matičku,
prý jen hloupě plká,
teď nejednu slzičku
roní. Chytli vlka.

Kam dál