Kdo to byl

Včera v 14:31 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Nebylo pochyb. Ta kreatura na fotografii, to jsem já. Identifikace proběhla podle oblečení. A také podle toho, že chovám Emmičku.
"Ale to není tak strašný", chlácholí mě jedna kamarádka. "Docela ti tom tam sluší", tvrdí druhá. Třetí, jak vidno sadistka. dodává - "Vždyť tak vypadáš".
Jenom Dora. Jen ta řekne, že se mi ten snímek opravdu ale vůbec nepodobá.
Ty dvě se mě patrně v dobré víře snažily povzbudit. Ta třetí mi vždycky připadala divná.
Ještěže mi to Dora tak pěkně vysvětlila.
Ale stejně. Stejně ve mně hlodají pochybnosti. Tolik rozdílných tvrzení. Někdo musí lhát.
Bože! ˇJenom ať to není Dora!
 

Kdy se také dá lhát

Úterý v 17:04 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Jela jsem ze Zahradního Města na Háje pro klíč od bytu na Žižkově.
To už je můj osud. Pokud si někdo objedná řemeslníky, tak jede do lázní. A já to ohlídám.
Tedy. Řemeslníci to nebyli. Zjevil se jen jeden a já jsem se tudíž stala jeho asistentkou. Po třech hodinách jsme dílo dokončili. Mohla jsem se začít ploužit neznámou žižkovskou krajinou s obřími kusy kartonů v podpaží a hledat kontejnery pro tříděný odpad. Zabloudila jsem.
V přírodě ztracený tvor vyhlíží potůček, který ho dovede do civilizace. Já pátrala po kolejích.
Byly tam. Schované v půli svahu. Jela po nich kýženým východním směrem tramvaj číslo 39. Pocítila jsem hlubokou vděčnost. 39. To je vlastně převlečená dvaadvacítka, a ta mě doveze do Vršovic a tam už je blízko nemocnice. Moje každodenní cateringová návštěva tak proběhne v patřičném čase.
Chválabohu za výluku oficiální tramvaje.
Projížděli jsme neznámými končinami. Tak teď už snad zahneme někam na tu Prahu deset?!
Ale trasa byla rovná a najednou slyším optimistickou hlášku. Jako že je konečná. Na Jarově.
"To museli už po měsíci všechno opravit? No nemám já smůlu? Jednou jedinkrát by mi vyhovovalo dopravní opatření a zpozdím se o den?"
Tak takhle jsem si stěžovala Doře. Vždycky u ní hledám útěchu. A navíc jsem se na stanici autobusu, který mě snad dopraví do kýžené městské části, dost nudila. Tak proč si nezatelefonovat a nezanadávat. Ale svěřila jsem se Doře i s mírným lokálně patriotistickým pocitem hrdosti. Taková rychlá práce!
Lhala jsem.
Protože cestou domů jsem zjistila smutnou skutečnost.
Ta tramvaj číslo 22 pořád nejezdí.
Ta tramvaj číslo 39 pořád do Vršovic jezdí.
Jela jsem opačným směrem.

Komu se nelení

Pondělí v 18:30 | Věra K. |  Drsné básně
Komu se nelení,
tomu se zelení.
Komu se zelení,
ten má dost krmení.
Kdo má dost krmení,
v cvaldu se promění.
Já budu jiná.
Štíhlá a líná.
 


Změna času

Neděle v 10:29 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Začalo se uvažovat o zrušení letního nebo zimního času.
Bouřlivě to podporuji. Fakt, že si nejsem schopna přeřídit většinu budíků, hodin a hodinek mě dvakrát ročně deptá a pokud neodchytnu někoho šikovného, dlouho žiju svým vlastním dvojím časem. Sice mě to udržuje v mentální kondici, ale ráda se toho vzdám.
A snad to bude už brzy. Jak jsem se dočetla, vědci cosi zjistili.
Tedy. Ne, že by zhodnotili škodlivé změny biorytmu na populaci nebo se zalekli neohroženého a permanentně protestujícího pekaře.
Zkoumali psy. A došli k šokujícímu poznání. Hafani jsou nespokojení. To, že jejich páníčci vstávají o hodinu dříve nebo později, tak to je rozrušuje.
Výsledek? Agresivita, deprese, nervozita, melancholie.
Takže už nemám strach. Pejskařská lobby jistě zareaguje a sjednocení času prosadí.
Jenom doufám, že vědci svůj výzkum prohloubí. A že vypátrají ještě něco. Psi preferují čas letní.
Ten bych totiž chtěla já.

Výročí

Sobota v 12:01 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Bude výročí konce první světové války.
Vídáme smutné záběry vojáků jdoucích na smrt.
Pak jako změna přichází v televizi něco veselejšího. Protože 11.11. je i svátek. Svatého Martina.
Vídáme hejna hus, která ještě netuší. A radostné hlášky slýcháme. Jako že některé ještě hřeje peří a jiné se pro změnu už hřejí v troubě.
Je to patrně novinka. Tak obří posedlost husami jsem nikdy nezaznamenala. Vždycky to byly hlavně veselé ryby při výlovu a ještě veselejší kapři v kádích. Vypadá to, že se budoucí večeře těší do světa a změny vítá. Ale nevěřím.
Spíše věřím tomu, že mi to zpravodajství chce změnit život. A udělat ze mně vegetariána.

Mám dost běžných změn

Pátek v 12:18 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy

Jdu do práce. Pak pro změnu nakoupím, uvařím, uklidím, vyperu nebo vyžehlím.
Někdy musím pro větší změnu ještě jít na poštu, umýt okna, dřepět na schůzi, odmražovat lednici, gruntovat u mámy nebo pracovat s křovinořezem.
Dala bych si pro změnu tu a tam den s jinými změnami.

Změny změn

8. listopadu 2018 v 13:29 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Informace z médií: "Kraje patrně budou mít pravomoc stanovit středním školám kvóty pro příjem studentů na jednotlivé obory."
Mocným tohoto státu něco konečně došlo. Není žádoucí, aby byl každý druhý absolvent střední školy manager. Ono pak není koho managerovat.
Podobná regulace u nás už kdysi fungovala. Vystřídala ji demokratická představa o tom, jak žactvo samo nejlépe ve svých čtrnácti letech posoudí, jaké absolutórium je pro trh práce ideální.
Začínám doufat ve změny změn.
Dokonce už zaznamenávám i publikované pochybnosti ve věci svévolného používání mobilu během výuky.
Dychtivě čekám, kdy se změní i systém nekonečných a administrativně náročných státních maturit.
A třeba se změní i geniální instrukce na téma ´student starší osmnácti let si může absenci omlouvat sám a škola smí rodičům poskytovat informace jen s jeho souhlasem´.
Také změny v zákazu tělesných trestů ...ne, to nic, to jsem se spletla.
Děsivá úvaha na závěr.
Co když ty kýžené změny budou zase změněné?
Protože škola je základ života a život, to je změna.

Následky

7. listopadu 2018 v 10:46 | Věra K. |  Drsné básně
Zašla jsem si na injekci,
která asi skončí sekcí.
V místě vpichu moje kůže
začíná mít barvu růže.

Snad neumřu na infekci,
snad mi jenom dávaj lekci
bacily, co pochopily,
že jim sérum bere síly.

Kéž mi ruka neupadne!
Pro lékaře je tak snadné
pronést řeč na téma
"život - to je změna".

Bláznivá komedie

6. listopadu 2018 v 12:49 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Mám ráda komedie. Ne ty bláznivé. Připadají mi neskutečné.
Ale můj včerejšek by se mohl stát námětem tohoto žánru.
Slíbila jsem známému, že mu zkontroluji byt a vyberu schránku. Trasa Zahradní Město - Černý Most není jednoduchá. Zvlášť když se člověk splete. Jela jsem špatným autobusem pouhou stanici. I to stačilo. Zastávka na jakési mezi. Proto také funguje jen jeden spoj a proto je jeho interval dvacet minut. Hodina a půl v MHD a výsledek? Vzala jsem si špatné klíče.
Odloženo na příští den.
Během svého putování jsem přemýšlela o zdraví. A že se mám někdy v listopadu podrobit třetímu očkování proti tetanu. Ještě bych to bych mohla do Ukrajinské stihnout. Vím, že Elina ordinuje v pondělí. V čekárně cedulka oznamuje, že Elina sice ordinuje v pondělí, ale dopoledne.
Odloženo na příští den.
Besídka ve školce a lampionový průvod v lesíku. Exkrement, do kterého se mi zabořila noha byl mohutný a přilnavý. Přesto mi Maruška nabídla odvoz. Pod pravou nohou noviny a v duši mír jedu konečně domů. Vystoupím, zamáváme si. Nahmatám v kapse mobil, ale marně hledám klíče. Asi je mám v kabelce. Asi ano. Ale ta, kterou držím není moje. Zoufale volám Marušce. Nebere to. Jak by také mohla. Vyzvánění se ozývá z tašky v mé ruce. Chce se mi už dost čůrat.
Odloženo?
No nemá tohle moje pondělí znaky bláznivé komedie? Ale já je opravdu nemám ráda.
Aní jsem se neusmála.

Třetí a jiná ruka

5. listopadu 2018 v 10:51 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Dovlekla jsem se k brance.
Klíče mám v kapse, ale nemám třetí ruku. Nerada, ale musím položit tašky na zem.
Zauvažovala jsem o dané problematice.
A usmála se. Protože jsem si vzpomněla na Doru. Na její výrok.
"I kdybych měla třetí, a možná i čtvrtou ruku, stejně bych v ní něco nesla."

Kam dál