Dárek pro ošetřující lékařku aneb Olinka za bílými dveřmi

28. července 2016 v 15:49 | Věra K. |  Drsné básně
Sedmá již odbila, jde na mě koma,
kéž bych se zhroutila a byla doma!

Ze škvíry z pod dveří proud vzdechů temně
heká a láteří. Všichni jdou ke mně!

Marodů mocný pluk, čekárna praská,
tak nějak je mi fuk dobro a láska.

Ztuhlí na lavičkách, děs jim jde z očí, hýčkají v lahvičkách vzorky svých močí.

S rentgeny, s průkazy, s holemi, s bázní,
doufají v poukazy křížkových lázní.

Pacoši, jen chvíli ještě mi přejte,
se svými bacily pokoj mi dejte.

Jen dva tři nádechy čerstvého vzduchu,
tři čtyři povzdechy a je to v suchu.

Milá a veselá rukou vám třesu.
Mor, lepra, cholera? Já něco snesu!

Pacoši rozmilí, to bude směna!
Vy jste se nemyli? No, žádná změna.

Pacoši srdeční! Sestra si stýská,
hlavně ti infekční, že mluví zblízka.

Totál si přicucnou a hbitě skučí,
že v noci neusnou, v hlavě jim hučí.

Servilně ukáží svůj jazyk šedý,
ochotně obnaží na nohách vředy.

Poslední pacoši ze dveří supí,
na stole sousoší z darů se kupí.

Od paní s běhavkou tlačenka z drobů,
od pána s kapavkou květiny z hrobů.

Domácí kompůtek - tak trochu retro,
pár prošlých dobrůtek, deníky Metro.

Klidně a prospěšně dnešní den plynul,

neúspěch úspěšně vždycky mne minul.

Milostné legrace senila Tůmy
spravila sedace. Kdo umí - umí.

Peníze půjčit chtěl pouze pan Bílý,
poté, co neuspěl, plakal jen chvíli.

Nikdo mi nehrozil pěstí či soudy,
feťák mě nesrazil, protáhnu oudy.

Končím den s hrdostí, dech se mi vrací,
teď ještě vrchnosti vykázat práci.

Pak budu v oukeji, holka jsem chytrá,
ještě si popřeji, "vydrž i zítra"!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Meduňka Meduňka | Web | 8. srpna 2016 v 20:54 | Reagovat

Já už vůbec nevím, jak chválit :D Prostě super!!!

2 desatazena desatazena | 15. září 2016 v 12:41 | Reagovat

Moc děkuju za pochvalu, vážím si toho, že se Vám to líbí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama