Srpen 2016

O zlé kolegyni

31. srpna 2016 v 18:47 | Věra K. |  Drsné básně
Veliká hrochyně dobře nás střeží,
chování hokyně zapře jen stěží.

Když nemá na stole hromadu stravy,
tak lítá po škole a stíná hlavy.

Jakmile trošinku jí zkřížíš cestu,
za chvilinku podlehneš trestu.

Pokud k Ní nevzhlížíš jak k svému pánu,
dosti si ublížíš - dostaneš ránu.

Ve jménu vlastnictví, to jsem si jistá,
přebere třídnictví, hodiny, místa.

Z úvazků ostatních sílí a tyje,
chodbami teče smích té hroší zmije.

Lítačka

30. srpna 2016 v 20:47 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Skončily prázdniny, nastal čas tramvajenek. Kompetentní osoba za okýnkem (možná neprůstřelné, ale hlavně tlumič zvuku) konstatovala, že mi v září propadne Open card . Vydala mi lísteček s několika místy, kde se rodí lítačky.
Nemám k Open card ten nejvřelejší vztah. Dvouhodinová fronta, průvan, zima a na potvoru za mnou můj žák, který se chtěl bavit, to byly průvodní komplikace při jejím pořízení. Navíc jako vlastenec nechápu, proč mám po Praze jezdit s anglicky znějící kartičkou. Ovšem Lítačka, to je jiná. Hloupější by byla snad už jen běhavka.
Doufala jsem, že tentokrát nebude platit nomen omen. Doufala jsem marně. Z nabídky lokalit jsem vybrala Můstek. Nerada tam chodím, vždycky mám pocit, že stejné čichové vjemy zažíval Théseus, když šel do Labyrintu za Mínotaurem. Jedině tam ale trefím.
S instinktem sobě vlastním jsem šla z nástupiště doprava. Postála jsem u informací, poptala se a zjistila, že mám jít doleva. Další důležité okénko a rada, že mám jít za roh.
A tam to bylo. Informační centrum. To centrum vypadalo jako větší skleník, děsivě pískalo a uvnitř poskakoval jakýsi člověk a snažil se zasáhnout čidla u stropu. Nápis na dveřích informoval o tom, že se otevírají samy, ale patrně to znamená, že pouze tehdy, když se jim zachce. Pak se tak stalo, člověk přestal hopsat a řekl, že máme počkat. Bylo čtvrt na jedenáct a cedulka na chytrém vchodu sdělovala, že je otevřeno daily od sedmi do devatenácti hodin. Nedivím se a čekám. Jsem první ve frontě a to mi dělá dobře.
Konečně se mohu vrhnout k okénku. Zlá úřednice vysvětluje, že je můj problém, když nemám fotku a vyplněný blanket. Dávno už tomu, co jsem chodila pro fotky na občanku atd. Zkušenosti z honby za doklady v tomto tisíciletí mě poučily, že podobenky se už na kartičky nelepí. Jsem nepříjemná a ona mně posílá (ne tam, ale asi chtěla) do Jungmannky. Tam je expresní služba. Zoufale hledám Škodův palác a nikdo o něm neví. Najdu ho podle čísla na letáčku. Vejdu do pasáže. Nic. Ptám se v informacích. Mám jít ven a dvacet kroků doleva. Jsem v cíli, pořadové číslo 2157.
Milá slečna si vzala stovku a přeskenovala moji fotku z Open card na Lítačku. Malovala jsem se zbytečně. Ceduličky vypadají jako rodné sestry, pouze na té nové, zelené, to vypadá, že mám plnovous.
Z domova jsem vyšla po deváté, vracím se v poledne. Byla to lítačka.

O hodné kolegyni

30. srpna 2016 v 20:22 | Věra K. |  Drsné básně
Havlíková Zuzana hodná je už od rána.
prochází se po chodbě a má dárky v zásobě.

Do kuřárny zpravidla nechodívá bez jídla
a když máme žaludek plný skvělých lahůdek

ještě všechno uklidí. To se hned tak nevidí.
Nepomlouvá - bohužel, i ministr prý ji chtěl.

Ta si přeje zejména, zůstat s námi zavřená
v tomto školním stavení. Co je na tom k divení?

Peněz tu má víc než dost a výbornou společnost.

Posttraumatický šok

29. srpna 2016 v 19:22 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Vyprovodila jsem posledního vodaře i posledního plynaře. Uklidila .
Po přestálém utrpení paranoidně procházím byt a zdá se mi, že voda divně teče, plyn nezvykle šustí, v pračce se něco kovového láme a lednička jinak lední.
Nejsem ale vyplašená marně. Nenapouští záchod. Sklep (zase!), štafle a zbytečný pohled do rezervoáru.
Sehnala jsem dalšího řemeslníka (na ulici, kombinace voda-plyn) a doufala, že obnoví proudění vody do nádržky. Povedlo se. Teď už záchod jenom protéká.
Musím zase obtěžovat hodného synka Toníčka, ale ten má své obvyklé pasonepo (pro nezasvěcence - nepřetržitá služba od pátku do pondělí).
Potřebuji ze sebe nějak setřást posttraumatický (vlastně špatně, trauma záchod je akutní) šok z oprav, úprav, renovací. Od čeho jsou kamarádky.
Kateřina se nebála a přišla.
Povídaly jsme si krásně, také o autismu, protože to je Kateřinina oblíbená diagnóza pro většinu populace.
Připadala jsem si jako hrdina úvodní části Tří mužů ve člunu. Mám ho taky. Ty moje snídaňové rituály, neschonost zjistit, co si myslí ostatní, popudlivost, když se mění plány a další a další.
Na druhou stranu, my autisté jsme v přesile, moc mi to vadit nemusí.
Pak mi zazvonil mobil. Hned jse ho přepla na reproduktor. Omluvila jsem se Kateřině a vysvětlila jí, že mi poslední dobou nějak píská v hlavě, asi že jsem si ten krám dávala blízko k uchu. No, dozvěděla jsem se, že mám tinnitus. Teda možná také nádor. Pak jsem Kateřině nabídla koláč. Upekla jsem ho na prvním plynu a ještě jsem nenašla odvahu k tomu ho ochutnat. Řekla jsem to. Zjistila jsem, že mám prokrastinaci.
Už netrpím díky posttraumatickému šoku z přemíry řemeslníků paranoidními představami pouze o domácnosti.

Získala jsem ještě mnoho dalších.

Zápis z porady 29. 9.

29. srpna 2016 v 18:20 | Věra K. |  Drsné básně
Připadáš si trochu vadný ?
Skoč k magistrám do poradny!

Ušlechtilý Jiří Kštice
projasní Tvé chmurné líce.

Chybí Ti v životě láska?
je tu empatická Spaská.

Morální chceš problém zvládnout ?
Jirák nenechá Tě padnout.

Psychologicky Tě spraví,
budeš zas mentálně zdravý.

Píseň pro Rakusovou

28. srpna 2016 v 17:51 | Věra K. |  Drsné básně
Nic závažného neřeším
a každý stres mne mine.
Jenom se s žáky potěším
a všechno bude jiné.

Ty požehnané dozory-
jídelna, dvorek, šatna!
Ať rozšířím si obzory,
ať jsem vedení platná!

Už nepocítím samotu,
už budu mít s kým mluvit,
až postavím se ke plotu
a budu všechny prudit.

A při výuce nezhebnu,
vždyť studenti ji chtějí.
A když otevřu učebnu,
tak rozkoší se chvějí.

A učitele nechápu.
Proč deprese, proč slzy?
Řekni mi, ať už netápu,
co Tě, kolego, mrzí?

"Prázdniny právě skončily.
A povinnost zas volá
bojovat s těmi debily,
co ze mne dělaj vola".

Nemocná kolegyně Černá

27. srpna 2016 v 11:33 | Věra K. |  Drsné básně
Nemoc, to není,jak ses bála,
čekat, co zase zabolí.

Nemoc, to je strach o Steskala,
zda vůbec chodí do školy. 1/

Nemoc, to není o teplotě,
migréně, depce z postele.

Nemoc, to je být jak kůl v plotě,
když nevíš, kde je Kabele. 2/

Nemoc, to není tuna prášků,
průjem a závrať,to se vsaď!

Nemoc je to, že čekáš hlášku,
jestli si dobře žije Nagy. 3/

Nemáš příznaky, co jsi četla?
A ani jsi je neměla?

Tak to se Tvoje MUDRa spletla.
Byla jsi zdravá docela.

1/ ne
2/ v hospodě
3/ dobře

Banánové zážitky

27. srpna 2016 v 11:21 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Stařecká nespavost mě oživila před šestou hodinou. Nestěžuji si. V pohodě jsem shlédla Banánové rybičky.
Jako kritik jsem naprosto bezpáteřní. Když do televize připluly ve své premiéře, považovala jsem je za takové nenáročné tlachání. Nejvíc se mi na celém pořadu líbily závěrečné titulky, je tam jedna šmrncovní rybička v hezké barvě.
Asi se časem stalo něco zásadního s mým intelektem nebo s programovou nabídkou. Začínám si Rybičky zaškrtávat v televizním menu (běžná vysílací doba o víkendu v šest hodin ráno, dnes je dokonce program Mladé fronty uvedl pod nenáročným pseudonymem Banánové perličky) a umět to, nahrávám si je.
Pokud v nějakém pořadu vystupuje Karel Gott, je to bráno jako slavnostní závěrečné vyvrcholení. A to je dobře. Být to na začátku, tak pořad nedokoukám. Nemohu riskovat. Zapomněla bych, co pronesl a nemohla napsat tento článek.
Mám malou vnučku a dcera ptá na takové věci, jako kdy ona začala mluvit, chodit, chodit na nočníček, kdy přestala v noci plakat a podobně. A já nic nevím." No a co u Toníka?", zeptá se zbytečně na svého sourozence. Jako kdybych byla proslulá nějakou diskriminací v zaměření své sklerózy. Tak nějak ze všech těch let ve mně zbyl jen příjemný pocit, že byli hodní.
No a co že to ten Gott říkal? Už vím.
"Zážitky Vám nikdo nevezme."

Moje globální máma

26. srpna 2016 v 11:37 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Probírala jsem hospodářskou krizi. Zmínila jsem problematiku horečných nákupů, které vyvolají rozmach ekonomiky, a které, když ustanou, působí destruktivně.
A najednou jsem s hrůzou pochopila. Za poslední hospodářský kolaps může moje máma.
Jak vidí výrobek ozdobený růžemi, hned vážně uvažuje o jeho nákupu. V patřičné době před americkými problémy objevila duté válečky,ve kterých plavaly růže. Patrně těžítka.
Pár dní kolem nich mlsně kroužila, vyptávala se prodavaček, a nakonec jedno zakoupila. Pochopte ale, že tyto květy mají mnoho barev. A tak si postupně pořídila červené, modré, žluté bílé a další. Moje máma je hodná. Začala těžítka kupovat i příbuzným a známým. Stalo se jí, že jednu várku rozbila a musela do obchodu pro další.
Pak se čas naplnil. Válce byly definitivně obstarány. No a po odpovídajícím intervalu propukla hospodářská krize.
Já to vidím tak. Čínský výrobce hodil zkusmo na trh pár těchto dekorativních předmětů, čekal a sondoval.
Zjistil, že se o ně lidé zajímají (máma chodila na obhlídku velmi často a pochybuji, že zaměstnanci nějak moc rozlišují ženy středního věku).
Viděl, že prodej stoupá.( To mluvím o mámině obdarovávací fázi.)
Rozhodl se postavit nové výrobní linky najet na lepší a dražší technologii, přijal návrháře, managery,obchoní ředitele, dělníky...
Vzal si úvěr u banky, navázal kontrakty s dodavateli a přepravci, pořídil si sklady..
Všechny spolupracující firmy se rozdivočily podobným způsobem a vyvolaly tak konjunkturu u dalších subjektů. Protože žijeme v globalizaci, konjunktura se rozprskla po celém světě a roztepala i Wall Streat.
No a pak máma přestala nakupovat.
Krach čínského výrobce vyvolal úpadek spolupracujících firem a tak dále. Jak se to rozprskalo, tak se to teď doprskalo. A už to bylo tady. Tedy ta krize.
Snad se to o mámě nikdo nedoví.

Vlastně nejsem rozmařilá

25. srpna 2016 v 19:32 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Na týden nám odpojili plyn. Nemáme ulici a chodník. Máme prach a rámus. Silní mužové nám perforují domek a tvoří vstupní brány pro nové roury.
Jsem maximalista a proto mám na dva dny (doufám) i odpojenou vodu. Raději si pořádně nakrmím mobil a počítač. Připadá mi podezřelé, že není vypnutá elektřina.
Kamarádky mě litují. Ale vlastně. Aktuálně není tak zle. Manžel se odstěhoval, aby netrpěl( ! ). Nemohu vařit ( plynový sporák), prát a cokoli umývat. A už jsem vyluxovala.
Dohodla jsem se se silnými muži na příští audienci ve sklepě a vydala se krátce do světa.Koupit si housku a vlhčené ubrousky.
Obchodní řetězce patrně pouštějí do klimatizace zvláštní feromony. Jdu si pro dvě věci a odcházím s dvaceti.Se smutnými myšlenkami o své rozmařilosti jsem došla k parčíku před poštou.
Je tam patrně od stvoření světa . Teď je vylepšený. Asi dvacet laviček, třicet nových stromků, ohrada s pískovištěm pro děti, umělé kopečky a dvě velké věci, jejichž význam nechápu. A to, co má visačku vodní kaskáda, a vypadá jako delší brouzdaliště.
Je to hezký parčík. A také je hezká cedule s nápisem,že úprava byla provedena s podporou EU ve výši 57 395 162,98 Kč.
Uklidnila mě to. Nejsem zas až tak moc rozmařilá.

Gratulace k ukončení studia kolegyni Janě

25. srpna 2016 v 9:29 | Věra K. |  Drsné básně
Ty čerstvé magistry, no to jsou důry!
Moc jim to nemyslí, keců maj fůry.

S mokrými diplomy bonmoty mručí,
ty nány pitomý nám hýbou žlučí.

To naše Janička, jak žádná dneska
mile je mladičká, chytrá a hezká.

Blondýno nevšední,ozdobo Česka.
Tvůj diplom poslední - no to je pecka!

Moje oblíbená destinace

24. srpna 2016 v 18:27 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Kateřina letěla do Japonska, Marta na Maltu. Libor do Albánie a Dora s babincem do Itálie. Vlastenec Lumír strávil dovolenou v Luhačovicích.
Někdo z nich se mě zeptal, ve které destinaci se líbilo nejvíc mně.
Nejsem potěchou cestovních kanceláří, ale přece jen jsem několik letovisek navštívila.
Hluboce jsem se zamyslela a přiznala, že na Krétě. Sklidila jsem intelektuální obdiv. Moji známí dobře vědí, že jsem fascinována minojskou civilizací. Nechala jsem je při tom.
Pravda je mnohem přízemnější. Krásný krytý balkon, kde nefoukalo a kam nebylo vidět.
Mohla jsem se tam krásně rozložit s ilegálně uvařeným kafem, cigaretou, a vykládat si karty. To v takové Hurghadě jsem zdobila piditrávníček mezi vchodem do bungalovu a cestou a byla jsem divná. V Turecku byl balkon zakrslý, s tyčkovým zábradlím, na návětrné straně a ještě nalepený na dva sousedy. Na Džerbě nebyl vůbec.
Už nikam nepojedu. Zjistila jsem, že nejlepší podmínky pro své radovánky mám doma na zahrádce.

Aktuální text na "Pěnu s vůní jablečnou" (ať mi mnou velmi obdivovaný autor promine)

24. srpna 2016 v 18:25 | Věra K. |  Drsné básně
Skončili jsme-jasná zpráva,
září mi třídnicí mává, vím,
z mladých tváří mívám těžký splín.

Budík zazněl před úsvitem,
v depresi se ploužím bytem svým,
"zvonky štěstí" budou hrobem mým.

Prázdniny už odezněly,
školní rok před námi celý je.
Blázen kantor, který nevyje.

Statistiku zbytečnou, schůzí divý rej,
dozorů, co nezvládám, mám fůru.
Třídní práci nevděčnou, bylo by mi hej
přehodit si přes zábradlí šňůru.
Pevnou šňůru.

Hrůzný rozvrh, suplování-
neplacené je prý k mání, snad
před výplatou nebudu mít hlad.

Hájkové

23. srpna 2016 v 20:19 | Věra K. |  Drsné básně


Řekni mi, Hájková, tohle jsi chtěla,
když ses při zápočtu z matiky chvěla?
Ráno vstát po páté, rychlovka kafe,
dívat se na Hájka, jak ještě chrápe?

Ve škole druhá Cé drzá i netečná.
Ty jsi tu na obtíž. Trapná a zbytečná.
Jak se den rozbíhá, fakan se probouzí,
hýká a vyřvává. Tebe to popouzí?
Nasaď si na hlavu čepičku, rolničky.
Jsi tu jen neškodný Kašpárek maličký.

Řekni mi, Hájková, o tom jsi snila,
když jsi se na vejšce o zkoušku bila?
Šest hodin bez okna a dozor cele
vyplní úterý. Není to skvělé?

Špatně jsi zavedla studijní průkazy,
seřve Tě ředitel, až na to narazí.
Grus se rve s Mašínem, Vichr má volkmena,
vidí to inspektor, všechno si znamená.
že chceš jít na záchod jednu, dvě minuty?
Neblbni, Hájková, už to máš nahnutý.

Řekni mi, Hájková, tohle sis přála,
když jsi na promoci s tubusem stála?
To že má propadnout Krcha jen baví,
máš to být přece Ty, kdo známku spraví!

Na schůzce rodiče řešení naanesou,
že prý máš pubertu brát s větší noblesou.
Špičkový pedagog své děti nebije.
Jo? Ty máš doktorát? Upřímně. Nač Ti je?
Bůh s Tebou, Hájková.A všichni svatí.
Kolik Ti za tohle, děvenko, platí?

Moji milí učitelé

22. srpna 2016 v 20:44 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy

Většina národa předpokládá, že si užíváte volna. Tahle většina netuší následující.
Do čtrnáctého července (to je alespoň podle mého průzkumu to správné datum) ve Vás doznívá stres uplynulého školního roku a jeho brutálního konce. Závěrečné zkoušky, maturity, konference, stanovení známek pod nátlakem studentů, jejich rodičů i Vašich nadřízených. Přebujelá a stále se měnící a množící administrativa. Prázdniny neprázdniny, při každém zvuku, který třeba jen vzdáleně připomíná zvonění se zvedáte a hledáte třídnici. Vidíte fakana a orosíte se.
Od poloviny července se děsíte poloviny srpna.
Máte privilegium účastnit se těch nejdražších zájezdů v té nevedrovatější době, tedy, pokud jako každý průměrný Čech, chcete jet k moři. Vaši kamarádi kupodivu nechtějí mčnit termín svých výhodných dovolených. Nejedete nikam.
Nemůžete se rozhodnout, že si necháte pár dnů volna na dobu, kdy Vám bude nejhůř.
Teď nastává embryonální stadium školního roku.
Čas reparátů a doplňkových zkoušek. A schůzí.
. Doufáte, že Váš brutální rozvrh je pouze provizorní . Určitě je. Protože rozvrh se vždycky časem zhorší. Když už se smíříte s tříhodinovým oknem a řeknete si ,že budete chodit na procházku nebo na nákup, dostanete na tu druhou volnou hodinu suplovací pohotovost. Nebo dozor o hlavní přestávce.
Schopné čeká vyučování v těch nejhorších třídách. Možná i předměty, na které nemají aprobaci a které jsou proslulé absencí vhodných učebnic. Komu jinému by vedení mohlo víc důvěřovat, že zvládne nezvládnutelné, než jim.
Slušní jsou první na řadě při zastupování nepřítomných kolegů.
Ti nejkvalitnější sestavují tematické plány, ve kterých prý už mají vyučující konečně svobodu. Musí ovšem zohlednit nekonečné množství závazných příkazů ministerstva, a to včetně úpravy.
Nedostanete stravenky. Dostanete dozor ve školní jídelně.
Zase Vám odejdou hlasivky a příjde zánět močového měchýře.
Porady budou ve dnech, kdy můžete skončit dřív. Nejlépe tak, abyste na ně čekali čtyři hodiny.
To se nevyplatí jet domů . Nutná příprava se musí nabouchat do počítače v patřičném časovém předstihu. Na internet jste v kabinetě čtyři. Nudíte se. Tlačí Vás již dávno odepsaná židle. Můžete bloumat po škole jak chcete, ale pohodlný koutek tam nebývá. Křesla jsou pouze v ředitelně.
Uklízečky Vás nevidí rády. Jste uvězněni v kabinetě a paradoxně se těšíte na schůzi.
Tak to Vás všechno čeká. To Vám ta většina národa závidí.Nechápu, proč
také nejdou relaxovat do školsví.
No a dostanete za tu flákárnu přidáno. Nebojte se. Zkrouhnou Vám osobní ohodnocení, přestanou platit suplování a vedení různých komisí a také je zbytečné vás finančně rozmazlovat, když jedete jako doprovod na zahajovací kurzy, hory a jiné
.Pokud všechno dobře dopadne, budete brát stejně, jako loni.
Mimochodem. KAŽDÝ si myslí, že se učitelům neustále zvyšují platy. tedy ten každý, kdo neučí.
Na co se múžete těšit touto dobou?
No. Sami na sebe. Neznám jinou profesi, ve které je tolik příjemných lidí.
A není to výmysl.
Taková Slávinka Peštová vždy první den jásala " Holky, já už jsem se Vás nemohla dočkat!" Je pravda, že zbytek kabinetu její pocity tak intenzivně nesdílel, ale vždycky to trochu pomohlo.
Já bych Vám chtěla pomoci jinak.


Od zítřka budu uvádět ve své rubrice "drsné básně" veškerou svou školní poezii, produkt to hludoké nudy na konferencích.
Vydržte .
A tady je na ukázku ta nejkratší a nejupřímnější. Je bez názvu a je o mém studentovi.

Podívám se na Kaluse,
otřesu se,
pobleju se.

Ženská příloha

21. srpna 2016 v 19:16 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Tisk mi nabízí, většinou zbytečně, různé přílohy. Nejčastěji to je problematika automobilů (neřídím), sport (no, proboha!) a rady milionářům od architektů, kteří patrně v životě neviděli řemeslníka. A pak tu jsou "stránky pro ženy". Ty mě deprimují nejvíc, protože je přece jenom prolistuji a zjistím, že jsem
1. tlustá - to jem módní rubrika
2. plešatá - účesy
3. hazardující se svým zdravím -
nejsem dostatečně proočkovaná a jím občas pouze celaskon. Zanedbávám vyšeření očního pozadí,prsu, kolonoskopii, nechodím k dentální hygienistce a vůbec.
4.líná, líná, líná
Práce na zahrádce považuji za nutné zlo a roubování, řízkování, hnojení, postřikování a jiná podstatná jména slovesná tohoto zaměření mě děsí.
Nechci vyrábět ze sklenic od zelí lampičky, potiskovat ubrouskem prázdné ruličky od toaletního papíru, přetvořit okno na dveře a dveře na věšák. Vtipně využít staré sítko a hrnec reinkarnovat na vkusnou lampičku. A abych byla úplně nespolupracující, i nabídky výroby domácích pleťových masek, bylinkových koupelí pro nohy, zábalů, krémů a jogurtů mě nechávají chladnou.
Připadám si ničemná, nehospodárná a neženská. Komplexů mám dost a nemusím si je živit ještě kupováním časopisů.
Mně stačí jít do práce, abych - a zadarmo- ztratila své zakrslé sebevědomí. Kolegyně Jindra šije, zavařuje, plete a kytuje okna - to jen tak namátkou. Ale jak vaří! Být mediálně známá, Láďa Hruška by
zmizel v propadlišti dějin.
"Koupím kuře. Z prsíček usmažím řízky. Drůbky uvařím a mám výbornou polévku. Křidélka jsou určena pro "kuře na paprice". Ze skeletu odřežu maso na rizoto. No a tu kostřičku potom naplním nádivkou a upeču. A mám tak pro čtyři lidi jídlo na čtyři až pět dnů. Pochopitelně mi ještě zbydou výborné výpečky na chleba." Odešla jsem dřív než začala předpokládám- líčit, jak z těch kostiček vaří mýdlo , nebo jak je mele na koření.
Vážení nakladatelé a vydavatelé, nemohli byste mít přílohy i pro běžně neschopnou populaci?

Babinec

20. srpna 2016 v 16:50 | Věra K. |  Drsné básně
Není perfektnější věc
než pořádný babinec.

Holina a Zelňucha,
Dora, Dáša, Věrucha

sejseme se u Eleny,
pátek už je domluvený.

Těsné zipy povolíme,
tlusté špeky vyvalíme.

Jídlo, pití, cigarety-
zapomenem na diety.

Nožky na stůl odložíme,
všechny známé pomluvíme.

Navzájem se učešeme,
pochválíme, zmalujeme,

oslavíme Ájin svátek,
naplánujem další pátek.

Že je život těžký, krátký?
Hlavně, že mám kamarádky!

Trapné okamžiky - tamtěch

19. srpna 2016 v 13:02 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
S kamarádkami jsme se shodly na jednom. Pokud se nám přhodí něco trapného, pocity jsou děsivé. Dora si myslí, že se na ni lidé již nikdy nepřestanou škodolibě dívat, Elena je přesvědčena o tom, že na tu ostudu bude až do smrti neustále myslet, Iva předpokládá, že se to dozvědí úplně všichni. Já si navíc k tomu všemu ještě užívám pocit, že mám záda pokrytá slizem.
Zkrátka- zbytečně namyšlené nány. Světu jsme lhostejné a bulvár o nás ještě nepsal.
A tak si dávám předsevzetí. Až se zase znemožním, pomyslím na slavné a mocné.
Trapné chvilky neřeší a statečně fungují dál. Vzpomenu si na modré pero a hned se cítím lépe. Nebo třeba výrok jednoho politika v době revoluční, že nás budou nepřátelé tržní ekonomiky strašit nezaměstnaností, a že to je nesmysl. A co ta nabídka ministryně spravedlnosti po hromadné amnestii, ať si vezmeme propuštěné vězně domů, protože jsou hodní. Dodnes se trápím otázkou, kolik jich ubytovala ona.
Výrok ministra financí (ne toho dnešního) o tom, že nás se americká hospodářská krize netkne, a i kdyby zasáhla Německo (!), tak naše ekonomika to nepocítí. Také byla hezká televizní beseda, ve které se jeden z bývalých ministrů zahraničí zeptal, co že to znamená slovo bipolární.
Pěkné bylo i pověstné hledání zbraní hromadného ničení, ať nejsem pořád jen lokální.
Ty malé osobní trapnosti, na rozdíl od trpností "tamtěch" nikoho neohrozí. Naopak. Dobře uleželé nakonec pobaví i nás.

Trapné okamžiky jiných

18. srpna 2016 v 14:34 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Kdo jsou ti jiní? Vlastně. Ty jiné. No přece mé skvělé kamarádky.
Jsou nepřekonatelné.
Helena B. Nadmíru cudná. Při hromadném zájezdu babince do Itálie zastavil autobus na čůrací pauzu u benzínky. Už byl nejvyšší čas, ale fronta před kabinkami vypadala na nejdelší čas. Většina se proto rozhodla jít po česku do křoví. Helena to nemohla risknout. Co kdyby ji někdo zahlédl? V nouzi nejvyšší jí poradily ty nejvěrnější. Sice to není plně legální, ale záchod pro invalidy bývá volný. A šly také. Helena si před akcí pověsila kabelku na jakýsi čudlík - přece ji nepoloží na zem, není čuňe. A začaly se dít věci. Už už dosedala, když se pod ní pohnula mísa, zajela do zdi a ze stropu se spustila sprcha. Zároveň se otevřely dveře. Za nimi zíralo pět kamarádek. Dveře se zavřely mísa vyjela, deštík ustal a Helena zkusila své štěstí znovu. No prostě. Opakovalo se to třikrát.Počůraly se všechny.
Helena časem pochopila, že ten čudlík - na rozdíl od ní- invalidy plně respektuje, mačká se před výjezdem vozíku a zaručuje pohodlí a to, co se nazývá hygienická čistota.
Renata. Zdravotní sestra v nemocnici. Interna, úmrtí běžná věc. Seděla si tak na zahrádce u kafe a po nějaké době jí začal být divný soused. Ne, že by něco zvláštního vyváděl. Naopak. Už přes dvě hodiny se ten starý a vetchý pán ve svém křesle na verandě ani nepohnul. Renatě to bylo jasné. Umřel. Ze své praxe ví, co to je posmrtná ztuhlost a jakým je problémem při ukládání nebožtíka do správné vodorovné polohy. Ta statečná sestřička proto přelezla plot a šla souseda rovnat do rakve. Nebyl mrtvý. Spal. A dodnes si o ní myslí divné věci.
Dora. V rozpuku mladosti prodávala všechen možný drogistický sortiment v pultové prodejně. Ti pánové asi neměli radost, že si mají o kondomy říct právě jí. Svá přání proto občas nenazvali pravým jménem. Když jeden požádal o gumičky, Dora usoudila, že jde o zavařování. Omluvila se, že gumičky na skladě nejsou, ale jako správná obchodnice hned nabídla alternativní řešení. Stačí si nastříhat celofán a pořádně to celé utáhnout provázkem. Pán utekl. Jiný zákazník si chtěl koupit to, co nazval ochrana. Dora rozuměla Okena.Tu také neměli. I zde reagovala pružně a dopuručila místo ní Iron. Pán zřejmě nikdy okna nemyl a ani nebyl při žádné takové akci přítomen. Jen podotkl, že to je nějaká novinka, zaplatil a šel.
Simona. Tvrdě odmítala pořídit si brýle. Pak šla s přítelem k tramvajové zastávce a protože už dost pospíchala, vytrhla se mu a začala tu dvaadvacítku dobíhat. Už ji skoro chytila ale pak zjistila, že to je náklaďák.
Andrea. Katolička. V kostele přenášela Boží světlo z Betléma, nějak zafuněla a nebylo. Dav věřících za zadkem, ale kamarádka se zapalovačem po boku.Všechno dobře dopadlo a já přeju všem svým kamarádkám, ať mají hodně podivných zážitků. Když probíhají, nic moc. Ale když se o nich vypráví.....

Eva

18. srpna 2016 v 12:12 | Věra K. |  Představy a příběhy
Vážně si myslíte, že šla po jablku kvůli sexu? Cena: 3.000 Kč. Rozměry: 40 x 50 cm.