Klidná čvrť

15. srpna 2016 v 15:11 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Seděly jsme s Evou u ní doma a klábosily. Její doma jsou Vinohrady, z okna je vidět Bělehradskou, čili žádný lesopark.
"Já Ti tak závidím, že bydlíš v klidné čtvrti!" To zmiňovala mé rodné Zahradní Město."Ten klid, ten vzduch."
A stála jsem před problémem. Budu anglosasky happy a přikyvavat, nebo se zachovám jako Čech.
Zvítězilo vlastenectví, nebudu se stylizovat do bezproblémové pózy. Nejsem u přijímacího pohovoru.
Pravda. Bydlím v takové zastrčené ulici, která je jen na podrobných mapách. Ale blízko se klene majestátní oblouk Jižní spojky a auta mi šelestí do spánku stejně intenzivně, jako Evě. Při optimální vlhkosti vzduchu dokonce řvou jak raněná kráva.
Taková zapadlá ulička. Každý druhý má proto raději psa. Raději dva. A raději obří. Hafan se pak do domečku ani nevejde. Musí štekat na zahrádce. Nebo na balkoně. No. Já být zlatý retrívr, zavřený v prostoru dvakrát jeden metr tři hodiny, tak vyju také.
Sousedé své nemovitosti udržují. I v paneláku slyšíte vrtačky, ale řadové domky, ty mají střechy, ploty, fasády.. K nám se sjíždí jeřáby, rypadla a monstra, která neumím pojmenovat. To je ta lepší varianta. Intenzivní, leč dočasná. Horší jsou kutilové, kteří spolupráci firem odmítají. Jeden takový v mém doslechu si způsobem made in doma po večerech a o víkendu renovuje domek už patnáct let. Na předzahrádce mu bydlí ještěrka (tedy ta s motorem, silně čadivým) a jeho optimistické vrtání, bušení a klepání vyzývá místní psí smečku k ještě větší aktivitě.
Ta naše neatraktivní ulice se stala také parkovacím rájem. Tedy ne pro místní obyvatele. Ti se s autem postaví před vlastní branku - když mají štěstí - až tak po páté hodině. A není to tak dávno. První motorista - průzkumník - se objevil před třemi lety a patrně podal inzerát. "Jděte a parkujte tam!" Prosím všechny místní zaměstnavatele: "Udělejte svým hochům parkoviště!"
A to čtvero ročních období!
V zimě se mnou dělí sousedé o svůj kotel na tuhá paliva. Oni mají teplo, já iluzi lokomotivního depa. A aby byla aromaterapie pestřejší, někteří i pálí listí..
Léto je období radovánek. Zdůrazňuji, že všechny reklamy na "grilovačky" beru jako nestoudnost. Originálnější ctitelé venkovního stravování pořádají i táboráky. Koridorem zadních zahrádek se valí kouř a pokud tam ještě pořád máte šňůry na prádlo, jste blázni.
Jaro a podzim jsou časem postřiků. Musím pěčlivě sledovat pana X a další abecedu, kdy berou štafle a skafandr a jdou hubit, abych stačila zavřít okna. Soused Budovatel ignoruje sezóny a smrdí průběžně. Dveří a prken je hodně a nalakovat všechny, to nějaký ten víkend trvá.
Tolik o tichu a čistém vzduchu.
Chápu, že jsem divná, ale milí sousedé, prosím Vás, aspoň sundejte ze stromů ty rolničky, které cinkají při sebemenším vánku. Možná nejsem jediná učitelka v této lokalitě a my prostě nemůžeme ocenit žádné zvonění.
Děkuji.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jirka Pech Jirka Pech | E-mail | 16. srpna 2016 v 13:59 | Reagovat

Bezvadný, realistický, prožívám to taky, bydlím na opačné straně Švehlovy, a mám to ještě zostřené hnusným dechem Mitasky, duněním ventilátorů z Techa a vlaky na Benešov. Sousedi pod námi dokonce grilují v lodžii v 1. patře. Posílám pozdrav Věře! Piš!

2 desatazena desatazena | 6. září 2016 v 7:31 | Reagovat

[1Ahoj Jiříčku. Píšu.Teď aspoň vím kdo to čte a děkuji. Netušila jsem že vlastně bydlíš v sousední ulici. Nejsou to ty nové domky u Liedlu? Měla jsem Tě zařazeného na Floře. Ty se mi vždycky moc líbily.Jsem moc ráda, že se svou nesnášenlivostí příliš neodpuzuji. Ahoj Věra

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama