Lítačka

30. srpna 2016 v 20:47 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Skončily prázdniny, nastal čas tramvajenek. Kompetentní osoba za okýnkem (možná neprůstřelné, ale hlavně tlumič zvuku) konstatovala, že mi v září propadne Open card . Vydala mi lísteček s několika místy, kde se rodí lítačky.
Nemám k Open card ten nejvřelejší vztah. Dvouhodinová fronta, průvan, zima a na potvoru za mnou můj žák, který se chtěl bavit, to byly průvodní komplikace při jejím pořízení. Navíc jako vlastenec nechápu, proč mám po Praze jezdit s anglicky znějící kartičkou. Ovšem Lítačka, to je jiná. Hloupější by byla snad už jen běhavka.
Doufala jsem, že tentokrát nebude platit nomen omen. Doufala jsem marně. Z nabídky lokalit jsem vybrala Můstek. Nerada tam chodím, vždycky mám pocit, že stejné čichové vjemy zažíval Théseus, když šel do Labyrintu za Mínotaurem. Jedině tam ale trefím.
S instinktem sobě vlastním jsem šla z nástupiště doprava. Postála jsem u informací, poptala se a zjistila, že mám jít doleva. Další důležité okénko a rada, že mám jít za roh.
A tam to bylo. Informační centrum. To centrum vypadalo jako větší skleník, děsivě pískalo a uvnitř poskakoval jakýsi člověk a snažil se zasáhnout čidla u stropu. Nápis na dveřích informoval o tom, že se otevírají samy, ale patrně to znamená, že pouze tehdy, když se jim zachce. Pak se tak stalo, člověk přestal hopsat a řekl, že máme počkat. Bylo čtvrt na jedenáct a cedulka na chytrém vchodu sdělovala, že je otevřeno daily od sedmi do devatenácti hodin. Nedivím se a čekám. Jsem první ve frontě a to mi dělá dobře.
Konečně se mohu vrhnout k okénku. Zlá úřednice vysvětluje, že je můj problém, když nemám fotku a vyplněný blanket. Dávno už tomu, co jsem chodila pro fotky na občanku atd. Zkušenosti z honby za doklady v tomto tisíciletí mě poučily, že podobenky se už na kartičky nelepí. Jsem nepříjemná a ona mně posílá (ne tam, ale asi chtěla) do Jungmannky. Tam je expresní služba. Zoufale hledám Škodův palác a nikdo o něm neví. Najdu ho podle čísla na letáčku. Vejdu do pasáže. Nic. Ptám se v informacích. Mám jít ven a dvacet kroků doleva. Jsem v cíli, pořadové číslo 2157.
Milá slečna si vzala stovku a přeskenovala moji fotku z Open card na Lítačku. Malovala jsem se zbytečně. Ceduličky vypadají jako rodné sestry, pouze na té nové, zelené, to vypadá, že mám plnovous.
Z domova jsem vyšla po deváté, vracím se v poledne. Byla to lítačka.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama