Můj psychoterapeut

12. srpna 2016 v 19:13 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Můj psychoterapeut se jmenuje Jiří Hejl. Seznámili jsme se před třemi měsíci. V té době jsem se rozhodla rekonstruovat chatu.
Zaplatila jsem zálohu a byla spokojena s tím, že od srpna budu v ráji. Českém. A v luxusu. To znamená záchod ne v garáži, koupelna ne v kůlně a střecha bez sršňů. A schody na kterých by si nelámali klíční kosti méně zdatní příslušníci rodiny.
Uplynulo čtrnáct dní a já jsem se jela podívat na stavbu. Kromě částečně strženého stropu (servat těch pár hobrových desek bych dokázala i já) nic. Zoufale jsem volala pana Hejla. Uklidnil mě. Všechno dobře dopadne, ještě je čas, proč si dělat zbytečné starosti. Během dvou měsíců takto ze mne snímal břímě pochybností a nejistot mnohokrát. Jak si zoufám, když mi nebere telefon. A jaká to je úleva, když zavolá!
Přímo duševní lázeň.
Léto pomalu končí a já se opět utápím v depresích. Chatička neobyvatelná a pan Hejl není dostupný.
Ať mi zavolá! Ať mě zase svým charismatickým hlasem přesvědčí, že všechno bude zalité sluncem. Že střechu položí jen co přestane pršet, že klempíře už objednal a dychtivě čekají na jeho pokyny, že trubky už přivezou, protože na to osobně dolédne, že jeho zedníci už nemají koliku, že....!
Jsem v takové melancholii. Už ani nevím, který krasoduch mi dal na jeho stavební firmu kontakt.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama