Posttraumatický šok

29. srpna 2016 v 19:22 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Vyprovodila jsem posledního vodaře i posledního plynaře. Uklidila .
Po přestálém utrpení paranoidně procházím byt a zdá se mi, že voda divně teče, plyn nezvykle šustí, v pračce se něco kovového láme a lednička jinak lední.
Nejsem ale vyplašená marně. Nenapouští záchod. Sklep (zase!), štafle a zbytečný pohled do rezervoáru.
Sehnala jsem dalšího řemeslníka (na ulici, kombinace voda-plyn) a doufala, že obnoví proudění vody do nádržky. Povedlo se. Teď už záchod jenom protéká.
Musím zase obtěžovat hodného synka Toníčka, ale ten má své obvyklé pasonepo (pro nezasvěcence - nepřetržitá služba od pátku do pondělí).
Potřebuji ze sebe nějak setřást posttraumatický (vlastně špatně, trauma záchod je akutní) šok z oprav, úprav, renovací. Od čeho jsou kamarádky.
Kateřina se nebála a přišla.
Povídaly jsme si krásně, také o autismu, protože to je Kateřinina oblíbená diagnóza pro většinu populace.
Připadala jsem si jako hrdina úvodní části Tří mužů ve člunu. Mám ho taky. Ty moje snídaňové rituály, neschonost zjistit, co si myslí ostatní, popudlivost, když se mění plány a další a další.
Na druhou stranu, my autisté jsme v přesile, moc mi to vadit nemusí.
Pak mi zazvonil mobil. Hned jse ho přepla na reproduktor. Omluvila jsem se Kateřině a vysvětlila jí, že mi poslední dobou nějak píská v hlavě, asi že jsem si ten krám dávala blízko k uchu. No, dozvěděla jsem se, že mám tinnitus. Teda možná také nádor. Pak jsem Kateřině nabídla koláč. Upekla jsem ho na prvním plynu a ještě jsem nenašla odvahu k tomu ho ochutnat. Řekla jsem to. Zjistila jsem, že mám prokrastinaci.
Už netrpím díky posttraumatickému šoku z přemíry řemeslníků paranoidními představami pouze o domácnosti.

Získala jsem ještě mnoho dalších.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama