Trapné okamžiky-moje

17. srpna 2016 v 15:11 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Před nákupním střediskem mě pozdravila jakási starší paní. Až po trapné pauze jsem si uvědomila, že je to moje hodná sousedka. Mám takovou zvláštní poznávací deviaci. Lidi identifikuji pouze v jejich prostředí a na očekávaném místě. Ale i o tom by se dalo diskutovat. Nezapomenu, jak jsem se vrhla s náznaky objetí a polibků po mladíkovi na chodníku v domnění, že je to můj syn. Patrně skončil na psychiatrii a dodnes se léčí z gerontofobie. Jeho smůla. Neměl být poblíž vchodu do Toníčkova domu.
Jak jsem se tak zamyslela nad těmito hrůznými okamžiky, začaly se mi vybavovat i jiné. Brala jsem si z pyramidy krabic džus a všechno to spadlo. Co neprasklo, to se aspoň hrůzně zdeformovalo. Mezi gondolami protékala žlutá řeka a fronta u obslužného pultu mě zálibně pozorovala.
Chtěla jsem být krásná na jakémsi vědeckém semináři. Mimochodem, jeho pořadatelé usoudili, že já mám jít raději vařit rizoto, než se účastnit diskuze. Za trest jsem jim chtěla vyrazit dech svým půvabem. Vyrazila jsem, ale jenom proto, že jsem si na hlavě zapomněla hnusné, zažloutlé molitanové natáčky.
Takové běžnosti, jako že se vzchopím a chci od pokladní víc peněz nazpátek a pak se zjistí, že má pravdu ona. ani nepočítám. Zostuzena se pak nechávám další rok okrádat.
Jednu příšernost ale zapomenout nemohu. Dopisovala jsem si v lehce pubertálním období s krásným hochem z Boloně. Začala jsem se učit italštinu. Se sebevědomím člověka, který zvládl celých pět lekcí jsem začala překládat jeho dopis. Slovo-slovník, slovo-slovník. A to druhé bylo letto. Po přeložení- postel.
Přestala jsem se dál snažit a začala psát odpověď. Anglicky, ať si s tím nějak poradí. Důrazně jsem ho upozornila na to, že je sprosťák a na co že hned nemyslí. Zhruba týden po odeslání mého dopisu jsem došla do osmé lekce a zjistila, že "ho letto" je minulý čas od slovesa čísti. Už mi neodpověděl a já se stydím dodnes.
A těch strašných školních zážitků! Už v první třídě jsem dostala poznámku za drzost- hned první den!
Paní učitelka četla náš seznam a řekla, že se máme hlásit. No. Já, vzorná, bázlivá a poslušná, jsem to pochopila tak, že se mám hlásit pořád. Byla jsem kárána a spolužáci, poprvé a naposled se na mě dívali s obdivem.
Po testu z matematiky jsem se na schodišti hlasitě radovala z toho, jak jsem všechno opsala a vyučující stál za mnou.
V přepisu angličtinářkou přečteného textu jsem uvedla místo "boarding house" (pezion) bordel house. Teda. Divné mi to bylo.
Vůbec jsem nevěděla, co se po mně chtělo s tím "omnia mea mécum portó " a mé intelektuální vzory ze třídy, Seidlová, Kittnar a Pech se dívali velice soustrastně.
Teď už to vím. Všechny své trapné okamžiky nosím s sebou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama