Trapné okamžiky - tamtěch

19. srpna 2016 v 13:02 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
S kamarádkami jsme se shodly na jednom. Pokud se nám přhodí něco trapného, pocity jsou děsivé. Dora si myslí, že se na ni lidé již nikdy nepřestanou škodolibě dívat, Elena je přesvědčena o tom, že na tu ostudu bude až do smrti neustále myslet, Iva předpokládá, že se to dozvědí úplně všichni. Já si navíc k tomu všemu ještě užívám pocit, že mám záda pokrytá slizem.
Zkrátka- zbytečně namyšlené nány. Světu jsme lhostejné a bulvár o nás ještě nepsal.
A tak si dávám předsevzetí. Až se zase znemožním, pomyslím na slavné a mocné.
Trapné chvilky neřeší a statečně fungují dál. Vzpomenu si na modré pero a hned se cítím lépe. Nebo třeba výrok jednoho politika v době revoluční, že nás budou nepřátelé tržní ekonomiky strašit nezaměstnaností, a že to je nesmysl. A co ta nabídka ministryně spravedlnosti po hromadné amnestii, ať si vezmeme propuštěné vězně domů, protože jsou hodní. Dodnes se trápím otázkou, kolik jich ubytovala ona.
Výrok ministra financí (ne toho dnešního) o tom, že nás se americká hospodářská krize netkne, a i kdyby zasáhla Německo (!), tak naše ekonomika to nepocítí. Také byla hezká televizní beseda, ve které se jeden z bývalých ministrů zahraničí zeptal, co že to znamená slovo bipolární.
Pěkné bylo i pověstné hledání zbraní hromadného ničení, ať nejsem pořád jen lokální.
Ty malé osobní trapnosti, na rozdíl od trpností "tamtěch" nikoho neohrozí. Naopak. Dobře uleželé nakonec pobaví i nás.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama