Vlastně nejsem rozmařilá

25. srpna 2016 v 19:32 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Na týden nám odpojili plyn. Nemáme ulici a chodník. Máme prach a rámus. Silní mužové nám perforují domek a tvoří vstupní brány pro nové roury.
Jsem maximalista a proto mám na dva dny (doufám) i odpojenou vodu. Raději si pořádně nakrmím mobil a počítač. Připadá mi podezřelé, že není vypnutá elektřina.
Kamarádky mě litují. Ale vlastně. Aktuálně není tak zle. Manžel se odstěhoval, aby netrpěl( ! ). Nemohu vařit ( plynový sporák), prát a cokoli umývat. A už jsem vyluxovala.
Dohodla jsem se se silnými muži na příští audienci ve sklepě a vydala se krátce do světa.Koupit si housku a vlhčené ubrousky.
Obchodní řetězce patrně pouštějí do klimatizace zvláštní feromony. Jdu si pro dvě věci a odcházím s dvaceti.Se smutnými myšlenkami o své rozmařilosti jsem došla k parčíku před poštou.
Je tam patrně od stvoření světa . Teď je vylepšený. Asi dvacet laviček, třicet nových stromků, ohrada s pískovištěm pro děti, umělé kopečky a dvě velké věci, jejichž význam nechápu. A to, co má visačku vodní kaskáda, a vypadá jako delší brouzdaliště.
Je to hezký parčík. A také je hezká cedule s nápisem,že úprava byla provedena s podporou EU ve výši 57 395 162,98 Kč.
Uklidnila mě to. Nejsem zas až tak moc rozmařilá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama