Co tam dělám?

16. září 2016 v 15:48 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Včera jsem přivlekla nákup . Manžel mi položil obvyklou otázku. "Co tam, proboha, takovou dobu děláš?" Ne, že by se mu po mně stýskalo. To je jen taková kontrola pracoviště. Patrně si myslí, že mám v kapse schovaný silonový šátek a tašku na kolečkách a plkám s ostatníma bábama před konzumem. Nebo provádím hanebné věci s vedoucím ve skladu. Nebo, což je pravdě nejblíž, si jen potvrzuje moji neschopnost.
Přesto jsem se nad kritikou zamyslela, koukla se na hodiny a nerada mu v duchu dala za pravdu. Jako vyučený badatel musím přece přijít na to, kam se poděla půlhodina. Do obchodu jdu sedm minut, vím, co chci koupit,dokoce ani v rámci marketingové strategie nedošlo ke změně bydliště housek a toaletního papíru. Trocha fronty u kasy, a těch deset položek na účtu to není astronomické číslo.
Dnes budu při nakupování vědecky sledovat čas. A je po záhadě. Datum spotřeby. Připadám si slepá a negramotná. U běžného zboží už vím, jestli je datum na víčku, na bůčku nebo na dně. Zapotím se jen přiměřeně při pátráná ve svaru. Ale takové věci, jako sušená rajčata, produkty z mrazáku a nedejbože konzervy s Braillovým písmem, to je velké dobrodružství. Když už konečně čtu "datum minimální trvanlivosti", je tam odkaz na to, kde je uveden. Připadám si jako v pevnosti Boyard ale s nedostatečným počtem indicií. Často prosím o pomoc a někdy ani konsilium pracovního kolektivu prodejny není příliš rychlé.
Zamyslel se už někdo nad tím, kolik času by zákazníci ušetřili a o co rychleji by z obchodu vypadli, kdyby tento údaj našli snadnějii? Anebo je to cílený tah. Výrobci se nejspíš domnívají, že pokud nemá prodavač mezi gondolami zástup zahloubaných spotřebitelů s lupou a poznámkovým blokem, tak není šťastný.
Já jsem také šťastná. Protože nemusím sledovat i alergeny.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama