Ivo, už to konečně vyřeš!

6. září 2016 v 17:14 | Věra K. |  Drsné básně
V druhém ročníku vysoké školy k nám přistoupila Iva. První studovala externě a nějak se stalo, že jí do předepsaných zkoušek studijní oddělení zapomnělo jednu zařadit. Další čtyři roky se Iva chvěla představou, že se na to příjde. Po promoci se uklidnila.
Z neznámých důvodů jsem její trauma převzala já. Mívám děsivé sny o tom, že mi chybí zkouška z němčiny (mimochodem, ta to nebyla) a musím ji za několik dní zvládnout. Není to předmět, který byste do sebe mohli brutálně nahustit a pak radostně odhodit. Navíc zjišťuji, že jsem na přednášky ani nechodila a tudíž jsem vina ve všech bodech obžaloby a nemohu doufat v žádný soucit. Čas běží, já nevím co dělat a také musím do práce. Vím, že pokud věc nezvládnu, stane se něco strašného. Ráno už sice nevím, co by to mělo být, ale ještě nějakou chvíli se klepu, než si uvědomím, že mě žádná zkouška nechybí. A nakonec, i kdyby, tak co.
Proč se mám cítit takřka biblicky, tím že na sebe beru hříchy jiných? Nebude se mi příště zdát třeba o tom, že překračuji rychlost, i když neřídím? Nebo že neplatím daně?
Ivo! Jdi, udej se a udělej tu zkoušku, ať už mám konečně pokoj. Děkuji.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama