Poděkování paní Dagmar Patrasové

10. září 2016 v 16:32 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Čas se naplnil a musíme odjet z Lipna. Proto si dám desku Hungaria. Můžu, protože jsem chvíli sama. Miluji maďarštinu. Pro tátu to byla takřka mateřština a ten článek o buněčné paměti nejspíš není úplně pravdivý. Hovoří se tam o přenosu vědomostí pomocí DNA. No, já jsem zdědila asi čtyři slova. Nevadí. Nikdy mi moc nepřekáželo, že nerozumím textu, aspoň si mohu představovat co chci. A v té mé nejoblíbenější skladbě -Az elso szerelem- dokonce jedno znám. A zase tak osm měsíců Hungarii neuslyším, protože pustit si umím jen náš starý gramofon na chatě. (a ještě televizi, pračku a plyn)
Budu mít abstinenční příznaky. Normálně jsem si své Maďary hrála každý den. Ale nastaly nové hudební priority.
Naše Emmička má závislost na desce Pasu, pasu písničky. Je to v pořadí druhá náplast na všechny bolístky. První je pochopitelně máma, moje pořadové číslo bude až za tím černým kotoučem. Doufám, že ne moc daleko. Snad se v budoucnu posunu.
Pokud pokojem neburácí Chytila jsem na pasece žížalu, burácí tam naše batole a haleká " zízala, zízala" event. "Dáda, Dáda". Výhružně stojí u gramofonu a dožaduje se svých práv.
Občas se spokojí s něčím od Ivana Mládka (také jemu jsme vděčné), ale nakonec se rychle vrátí k osvědčené kvalitě.
Milí tvůrci! Možná ani netušíte, jakou radost dokážete udělat i těm nejmenším posluchačům. Jsem ochotná pouštět to třeba celý den, jen když mládě bude spokojené.
Ostatně. Pokud se dobře pamatuji, já jsem vyžadovala stále a nekompromisně písničku " Tancovala žížala na zahrádce polku".
Panebože! Ten článek je pravdivý!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama