Potíže průkopníků

2. září 2016 v 12:18 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Ve Frymburku na náměstí hlídá strouhu krásná kamenná žába. Z tlamy jí trčí trubka z které tryská voda.
Co pamatuji, nikdo ji nikdy neobtěžoval. Pak přišla naše Emmička. Miluje zvířátka a také její první slovo bylo bé a označovalo veškerou faunu. Mimochodem neznám dítě, které by jako první řeklo to pověstné bába nebo máma. U Toníka to bylo utu (= auto), u Marušky kytí (překlad netřeba).
Ale zpět k žábě. Emmička na ni vylezla jako na koně a hned přišla na to, že když jí trošku přicpe rourku, voda všude hezky stříká. Od té doby se před žábou tvoří fronta a je jen otázkou času, kdy se začnou prodávat pořadové lístky.
Emmička je tvůrčí. Čekací obřad vyplňuje tím, že se nechá vysadit na obrubník kašny a chodí dokola. Teď s ní tam ovšem krouží celé procesí plagiátorů a kašna vypadá jako kolotoč. Někdy už není kam nastoupit.
Dost mi to připomíná naši požehnanou pubertu. Oční linky jsme s Dorou tvořily tím nejtenčím štětečkem z papírnictví. Když jsme si chtěly koupit nové, už byly rozprodané.(Tehdy se prodávaly bílé krabičky s černítkem a malým kartáčkem na řasy. Nebo na obočí? My jsme jim daly jinou funkci). Místo stříbrného laku na vlasy jsme používaly stříbřenku na kamna (stříbrný lak na vlasy totiž stál 35 korun). Také ne moc dlouho. Došla. Najednou a pro velký zájem. A byly jsme, i s Elenou, průkopnice v malování červených tváří v naší zemi. Tady, pravda, rtěnky nedošly, ale musím oznámit českému světu, že výraz "zdravíčko" jsem vymyslela JÁ.
Prostě. Ti největší průkopníci to mají těžké. Často nemohou své vynálezy požívat a často zůstávají ve smutné anonymitě.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama