Slavme svátek Marušek důstojně

12. září 2016 v 17:26 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Maruška má svátek. Řekla jsem si, že jí upeču dort. Ale nejřív umyju okna. Plynaři a cestáři se posunuli na druhý konec naší ulice. Už jen vzdáleně duní a doufám, že i vzdáleně práší. Je čas po nich definitivně uklidit.
Se svojí tchýní jsem neměla moc společných rysů. Vlastně jen jeden. Vždycky říkala, že když příjde domů, hodí maso do hrnce ještě v kabátě. Já také práci nesnáším a chci ji mít co nejřív za sebou (to abych pak mohla v klidu pít kafe, kouřit a vykládat si karty). Nějaké to rozkmitávání před výkonem nepřipadá v úvahu.
Také dnes jsem začala před sedmou a bez snídaně. Mám osm oken doma, na chatě deset a u mámy tři. Jsem profesionální myč a ty předměty bych zvládla vycídit i potmě, natož za šera. U posledního okna už bylo plné světlo.
Zjistila jsem, že cídím amatérsky. Skla byla jakoby zadýchaná. Kouknu na svůj výkon u oken ostatních. Totéž. Asi mi tu asfaltéři nechali nějakou mastnou špínu. Vezmu čistý hadr a vláčím se znovu se štaflemi po bytě. Teda, je divné, že "zamaštěná" jsou i zrcadla. Vyleštila jsem všechno ješte jednou a zase marně. To už nemohli být tvůrci silnic. To je ten sprej s obrázkem hygienicky čistého blesku na okně a poháru.
Kdybych byla podnikavá, nevyhodím ho, ale zřídím si živnost na matová skla.
Našla jsem starý dobrý Iron a začala potřetí otročit. Tentokrát úspěšně. Tedy pokud se tak dá nazvat proces, ve kterém musíte použít nový hadr po vyleštění jedné okenní tabulky, protože ten hnus je intenzivně přenosný. Asi jsem se někomu znelíbila a vyměnil mi obsah v rozstřikovači. Anebo se chce všem znelíbit renomavaný výrobce. Už začímám nenávidět štafle patologicky.
Lezu na ně snad posté a vybavuje se mi dávno ztracená dětská knížka o veverce. " Hup nahoru do větví, hup a už jsem zase dole."..dál to neznám, ale tato působivá říkanka, pro mě balada, končí smutným zjištěním, že "poskakuje v jednom kole".
Hotovo. Vytřít a vyluxovat. Po akci nesu vysavač do patra, kde bydlí. V polovině cesty mu vypadne nástavec. Poskakuje (jako veverka) a shodí ze třetího schodu lahev vína. Láhev si skočí jen jednou a rozbije se.
"Měla jsem slavit Maruščin svátek důstojně", vyčítám si." Kdybych se vykašlala na úklid a hned upekla dort a pak si třeba dala to víno, snad by mě nezabilo (!), nemusela jsem zažívat takové infarktové stavy. To je trest za neúctu k dceři", říkám si a vybírám střepy, abych mohla tu louži zlikvidovat.
A co jsem uviděla po vytření?
Víno za tu krátkou chvíli nevratně poleptalo leštěnou kamennou podlahu.
A tak je možná dobře, že jsem ten svátek slavila intenzivní prací. Ta mě nezabila a možná i posílila.
Ale napít se té alkoholické žíraviny bez závěti? To bych té holce ten svátek asi zkazila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama