Slovanská melancholie

18. září 2016 v 6:14 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Zdeněk Jirotka krásně popisuje smích paní Kateřiny. Nelíbí se mu, protože se vlastně o žádný smích nejedná a přichází ve chvílích nevhodných.Určitě by skvěle komentoval i naši "happy" dobu. Vyluzujeme ze sebe karikaturu smíchu během běžné konverzace a televizní hlasatelé se občas zapomenou a s veselým úsměvem čtou i tragické zprávy.
Já tak permanentně veselá být neumím, ale také bych se ráda zasmála Třeba při situačních komediích. Nemám šanci. Směje se tam za mě kompars a skoro nerozumím hláškám. To je totiž u nás zvykem, že slovo v pořadu není slyšet a hudba řve. V tomto případě burácí chechot. Režiséři smíchu si patrně myslí, že divák je idiot a neví, chudák, kdy se bavit.
Trápí mě jedna myšlenka. Pokud kreténský televizní konzument nepozná vtip, pak asi nepozná ani bolestný okamžik.
Obohaťme lidstvo a rozšiřme nápovědu i do dramatických pořadů! Sbor najatých plaček by ve vybraných situacích kvílel a posmrkoval a tak nás nenechal tápat. Když už jsme se otevřeli světu a přejímáme jeho sitcomové řehtací zákony, inspirujme ho, na oplátku, slovanskou melancholií!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama