Říjen 2016

Cherche la soj

30. října 2016 v 16:48 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Jak víme, i vykopávky z Východoafrické příkopové propadliny ukazují, že sojové provázeli lidstvo od prvopočátku. O významu této symbiózy už bylo řečeno mnohé. Všiměme si nyní spíš důsledků její absence.
Stejně jako jiné druhy homo, byli i neandrtáci svými sojovými stády neustále obklopeni. To se to snášely glaciály a interglaciály se soji za zády. S jejich teplem a mlékem, které představovalo těch deset procent nemasité potravy. To se to snášela devastující zranění z boje, když bylo spolehnutí na hojivé sojové olíznutí.
Vztah mezi sojem a neandrtálcem byl mnohem intimnější, než v případě jiných lidských druhů.
Měli totiž hodně shodných rysů.
Kupříkladu špatné, často až ke kořenům obroušené zuby. Byla to srst. Byla to "mluva". Neandrtálci měli hrtan příliš ysoko a nedokázali lidským způsobem artikulovat. Vyjadřovali se hrdelními skřeky. Částečně se jednalo o zvuky podobné řeči, částečně o pískání. A to bylo velmi podobné hlasům sojů. Dalším společným prvkem byl sagitální val. Důsledkem náročného zpracování potravy se u obou druhů vyvinul mocný lebeční hřeben, na který se upínaly extrémě silné žvýkací svaly.
Dojemné je nejstarší známé kultovní pohřebiště soje v Přezleticích u Prahy. Nález je součástí sídelního objektu starého víc jak 700 000 let. Archeologové ho popisují jako "oválný přístřešek o rozměrech 4x3 metry, vymezený až 60 cm širokým a 30 cm vysokým valem z jílu, zpevněným velkými bloky buližníku a zlomky kostí velkých zvířat".Protoneandrtálská kultura tak ostatky sojů pietně zabudovávala do svých příbytků. Ale i pozdější, již nepochybně neandrtálské hroby, projevují sojům úctu. Zesnulý příslušník kmene je posypán okrovou hlinkou, popřípadě květy barvy odpovídající odstínu sojové srsti.
Milovali se !
Ale nebylo to nic platné. Homo sapiens sapiens byl rychlejší. A to doslova.
Neandrtálci nezvládali běh na dlouhé tratě. A loupež dobytka patří mezi nejstarší druhy krádeží. Naši předci se řídili heslem " další soj - dobrej soj " a postupně všechna sojová stády neandrtálcúm odvedli.
Pravda. Dělo se tak v průběhu několika tisíců let. Alei i tato dlouhá doba byla krátká na to, aby se neandrtálci aklimatizovali na přežívání bez sojů.
A tak nepřežili.
Evropský homo sapiens sapiens ještě dlouhou dobu soje využíval. I on vytvářel sojový kult. Důkazem jsou napřáklad tzv. geometrické venuše s motivem sojových stop z období gravettienu. Se vznikem zemědělství se ale vtah člověk-soj začíná měnit. Lidé ve svém příteli začínají vidět mohutné zvíře, které by se dalo použít k polním pracím. Zmatení a ponížení sojové začali houfně vymírat.
Práce možná polidštila opici, ale zahubila soje.
Dnešní sojové jsou potomci euroasijského typu, který po neolitické revoluci měl šanci ustoupit z oblasti "úrodného půlměsíce" do dnešního Tibetu, Nepálu a Bhútánu.
Ale to u je jiná kapitola. My chceme tu naši uzavřít varovným poselstvím.
Neanrdtálec bez sojů nepřežil víc jak deset tisíc let.
Naše neolitická revoluce byla před deseti tisíci lety.

Neandrtálská odbočka

29. října 2016 v 20:09 | Věra K.
Ještě předtím, než Vás seznámíme s posledními výsledky výzkumu vztahu neandrtálec-soj, dovolte, abychom letmo zmínili genezi lidského rodu.
Přeskočme všechny opice a rané homonidy až k člověku heidelberskému. Byl to poslední společný předek neandrtálce a moderního člověka.
Pojem "neandrtálec" je obecně známý. Byl to náš nejbližší, trošku starší příbuzný. Objevil se zruba před 250 000 lety, ovládl Evropu i západ Asie. Před 28 000 lety vyhynul. A neměl pro to důvod.
Tato záhada se pro nás stala výzvou.
Sojologické pojetí dějin po aplikaci na určitý problém překvapí často svým výsledkem i samotné autory.
Stalo se tak i nyní. Posuďte sami.
Existuje mnoho teorií, které náhlý konec neandrtálců objasňují.
Zima, hlad, střetnutí s kromaňonci, nepřizpůsobivost.
Zima.
Nejstarší lidé Evropy a tedy i neandrtálci a jejich předci, byli otroky počasí. Přišla doba ledová-šlo se na jih. Pominula-šlo se na sever. Neandrtálci tak mohli být jen těžko zaskočeni glaciálem, zvlášť, když mizí z dějin tak 5 až 10 000 let před jeho vrcholem.
Hlad.
Na změny klimatu reagovala i flóra a fauna. Zvířata kmitala ze severu na jih a zase zpátky ve stejných intervalech, jako lidé. Nějaká ta neúroda neandrtálce znepokojovat nemusela. Jejich jídelníček byl z 90% tvořen masem, a to vždycky odněkud přiběhlo.
Střetnutí s kromaňonci.
Moderní lidé se pokusili dostat z Afriky do Evropy přes území Palestiny. Málo platné, tam se to mlelo vždycky. Tentokrát vyhráli tamní neandrtálci. Naši předkové museli nabrat nový směr a do Evropy to vzali přes východ. Aspoň při tom mohli někteří z nich osídlit Asii, Austrálii a Ameriku. Do Evropy se dostali až zhruba před 40 000 lety. Nové setkání homo sapiens kromaňonského s neandrtálcem patrně vůbec nebylo válečným střetem. Byla to spíš koexistence, někdy i sexuální. Trvala asi 10 000 let. Svět byl veliký a lidí málo.
Nepřizpůsobivost.
Ke konci svého výskytu se neandrtálec začal anatomicky podobat modernějším lidem. Existují důkazy o tom, že přejímal a používal jejich vyspělé nástroje, prováděl rituální pohřby, pečoval o své nemocné a staré.
Byl sice konzervativnější, ale mohl se vyvíjet dál. Tak proč si vyhynul?
Neandrtálská sekce našeho sojologického ústavu říká:
"Od všeho kousek a cherche la soi".

Vědecký kongres ve Worcesteru

28. října 2016 v 12:39 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Na silnici do Worcesteru
tři sojové svoji cestu
krátili si úvahami.
"Proč je tam zvou vědci známí ?"

Až když docválali k cíli
rychle všechno pochopili.
Měli zabučet své "ne"
zlé omáčce sojové.

Není třeba prudit soje.
Já Vám o tam řeknu svoje.
Převařenou vodu dáme,
soje do ní vymačkáme,
trocha pepře,soli, kmínu -
a můžeme vařit "čínu"!

Sojová

27. října 2016 v 19:51 | Věra K.
Zdraví mě dnes opustilo.
Navíc přišlo psaní
která suše oznámilo
nedoplatek daní.

Ztratila jsem tramvajenku
revizor mě souží,
zvadlé listí padá venku
do blátivých louží.

Ty šediny a ty vrásky.
Ty jsou všecchny moje?
Ve světě je málo lásky.
Potřebujem soje.

K internetu zalezu si,
snad je ještě mají!
Objednávám čtyři kusy,
deprese je v háji.

Teplo, něha, pochopení,
ochrana a péče.
Lidé si dnes soje cení,
když jim do bot teče !

Podvědomá vzpomínka lidstva

26. října 2016 v 20:12 | Věra K.
Od počátku hominizace čerpali naši předchůdci sílu ze své koexistence se soji. Ta začala upadat v civilizačních epicentrech zhruba před 5 000 lety. To je z hlediska vývoje lidstva takřka zanedbatelné období. Uznávaná teorie o tom, že " ontogeneze rovná se zkrácená fylogeneze " říká, že prenatální vývoj každého člověka v sobě zahrnuje zrychlené fáze vývoje celého lidstva. Jeden z žaberních oblouků se mění v čelist, druhý v ouško, ocásek zakrňuje, prstíky se prodlužují....Je to jakási fyzická vzpomíka na minulost.
A jsou i jakési vzpomínky psychické. Člověk se instinktivně bojí tmy, neznámých zvuků, samoty, rád posedí u ohně a jeho biologické hodiny jsou uzpůsobeny rytmu života v savaně.
Podvědomě vzomínáme i na soje.
Děti mají kladný vztah k tomu, co je hebké, jemné, hřejivé a má srst. A proč mají rády především vypelichané plyšáky? Inu, soj, jak víme, není žádný huňáč, spíše je ochmýřený.
Sojová srst má specifickou kombinaci žlutých, oranžových, růžových a jantarových odstínů, tedy barev zlata. Jsou to pro člověka uklidňující tóny. Od nepaměti je vyhledává a preferuje.
Význam zlata v dějinách je všeobecně známý. Vždy a všude ho lidé vyhledávali, obdivovali, shromažďovali. ( Stejně tak i jantar.)
Ale proč? Jsou kovy vzácnější a užitečnější. Proč ta zlatá horečka? Proč je zrovna zlatý prsten symbolem věrnosti a proč svý milovaným říkáme zlatíčko. A proč má někdo srdce "ze zlata"? A vůbec. Proč mají pánové raději blondýnky?
Opravdu nemůžeme nalézt jinou odpověď. Podvědomá vzpomínka lidstva na bezpečí a klid při pohledu na barvu sojové srsti.
Vraťme se ještě na chvíli do starověku. Sojovou stopu v tehdejších náboženstvích jsme již zmínili. Musíme ale reagovat na nové poznatky.
Docent Pitkin nám laje do nedouků, protože jsme neuvedli fakt, že na Krétě vládli Minojci ( "oi") a že Mínotaurus byl napůl soj a napůl člověk.
Profesorka K. nám vyčítá, že jsme nevěnovali pozornost postavě z prvního známého literárního díla vůbec. Jedná se o epos o Gigamešovi a ano, Enkidu, nejbližší přítel Gilgameše, byl napůl člověk a napůl zvíře. Omlouváme se, ale jsme věda mladá a pracujeme tak říkajíc za pochodu. Jistě je v rozboru sojocénu ještě mnoho práce a mezer. (Jedná se o nově ražený pojem. Antropocén znamená období, kdy člověk mění krajinu a klima. Sojocén probíhá zprvu současně s antropocénem, se vznikem neolitu mizí.)
S příchodem monoteismu vzpomínka na soje slábne. Církve potlačovaly pohanské kulty nelítostně a skoro úspěšně. Zaznamenáváme ale i jejich prohry. Jen si vzpomeňte na Mojžíšův hněv po návratu ze schůzky s Bohem na hoře Sinaj. Co uviděl? Tanec kolem zlatého telete! Na chvíli povolil otěže a lid si ulil ze zlata (!) pohanskou modlu, kterou Bible nazývá teletem. No. My víme své.
My dokonce i víme, proč raný islám zakazoval zobrazení zvířete.
A křesťanství? Takovou to dalo práci. Výsledek? Na Vánoce si uděláme Betlém a kdo že to stojí za jesličkami? Kdo tam hlídá a hřeje lidské mláďátko? Proč to není kůň, ovce nebo pes, ten přítel člověka ? Vypadá to jako vůl, ale není to náhodou soj?
Podvědomá vzpomínka vedla ruce středověkých tvůrců betlémů. Postavila pozměněného soje na piedestal a vedle, jako nápovědu, umístila osla. Protože dělá "íá "

Sojová antika-pokračování

25. října 2016 v 18:01 | Věra K.
Jistě velmocí antiky je Řím. Výrazně mladší, ale sojové stopy zůstávají dodnes. Zmiňme opět hlavního boha, který má v latině jméno Jupiter. Ale genitiv ? Jova. Co dodat. Nám, sojologům je důvod jasný.
A současná italština ? Již ta nejdůležitější slova - já=io, moje=mio, bože=dio, strýc=zio...Při poslechu skupiny italů máme dojem, že jsme se ocitli upřostřed stáda sojů.
Snad proto všechny cesty vedly do Říma. Snad proto jsou nejslavnější opery v italštině. Snad proto se i tak vytrvale držela při životě latina a nedbala na to, že je mrtvým jazykem. Je to podvědomou touhou lidstva slyšet to harmonické a uklidňující "oí,oí".
Ale přátelé! My nemusíme závidět. Naopak. V předchozím textu jsme se setkávali především s tvarem "ió". Ale my, Češi,, byť bohužel nevědomky, používáme původní pořadí sojových kmenových vokálů.
Jen namátkou si připomeňme slova jako spojit, kojit, dojit, hojit, která nás vracejí k období symbiózy více než výmluvně. Soj varoval před nebezpečím naše předky, proto i pták, který pomáhá hajnému s otrahou se jmenuje sojka. Oj u vozíku připomíná sojový ocásek.
Dojemné je "oj" ve vlastních jménech. Milivoj, Záboj, Bořivoj, Slavoj, Vladivoj.. Proč se tak rozněžňujeme? Pokud se nám představí nějaký Olafson, Gustafson či Erikson, víme, žemáme před sebou germána a že ten "son" na konci je vlastně identifikací paternity. Olafův syn,Gustavův syn atd. A my už všichni víme, co znamená to naše "oj". Ano. I náš prastarý totem k nám hovoří přes propast věků.
My všichni jsme "synové" sojů.
A hezky nazývají naši vlast v cizině. Boiohemum.

Sojová antika

24. října 2016 v 16:00 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Evropská civilizace už tisíce let čerpá inspiraci z antiky. Její počátek klademe zhruba do roku 1 000 př. n.l., kdy se výrazně prohloubil rozpad řecké rodové společnosti.
Obecně je známo, že lidé v době kamenné, kdekoli na světě a v ktrémkoli čase vytvářejí společenské formace na bázi kmenů a rodů. Pojítkem jsou pokrevní svazky a totem. I klasické učebnice hovoří o zbytcích totemismu ještě v době historické. Nelépe to známe z egyptské mytologie. Zvířecí bohové se stali kasovním trhákem nejednoho megafilmu.
Geneza mytologie je následující -
totemové zvíře - zbožnělé zvíře - bůh.
Ale jaké mohlo být zásadní řecké totemové zvíře ? Zoomorfní prvky v tomto náboženství sice nejsou tak početné, jako ve starším, egyptském, ale jsou. Poseidon se zjevuje v podobě býka nebo koně ,koňskou ( ? )hlavu mívá ji i bohyně Héra. Bůh Pan i Dionýsos trochu připomínají kozla, Harpyje, Medúza, Sfinga- to jsou dokonce složeniny. Ale. Byly tyto prvky nejpodstatnější ?
Odpověď nalezneme v otázce. Který bůh byl pro Řeky nejdůležitější ? Zeus. Jeho postava nám umožní identifikovat stěžejního řeckého kultovního tvora, i když po vzniku městských států upadl do zapomnění.
Existuje totiž cosi jako lingvistická paměť.
Pro nás bude výchozí báje o Ió. Zeus hromovládný ji učinil svou milenkou. Bohyně Héra ji ze žárlivosti proměnila v krávu. Po dlouhé pouti, až v Egyptě, jí byla vrácena lidská podoba. Nakonec byla vzata na nebesa.
Všimněme si hlavních postav. Výraz Ió je složen pouze z kmenových vokálů !
Lingvističtí sojologové neváhali a zaměřili se na tuto postavu cíleně. Dalo se s jistotou předpokládat symbolické a mytologické propojení jména a postavy. Jméno svědčí o vzniku příběhu v dobách hluboce matriarchálních. V dobách, kdy soj byl běžnou součástí lidského života. Dočasná proměna Ió v krávu ( rozměj, v soje ) je mimo diskuzi. V době písemného zachycení báje již evropský soj vyhynul a došlo k záměně s jemu nejpodobnějším tvorem.
Egypt ! Odchod Ió do Egypta byl ale vzat oklikou přes Kavkaz! Jasně se jedná o reminiscenci na úprk sojů do Asie. A všímáme si i vokálů v názvů největšího kontinentu. Sojová lingvistika má v toponomastice ještě řadu úkolů.
A nanebevzetí ? Ztotožněním ženy, dárkyně života, s ochráncem člověka, sojem, byl vytvořen z Ió symbol. Řekové jej umístili na hvězdnou oblohu jako nejbližší Jupiterův měsíc.
Stručně ?
Ió je zbožněný soj, respektive sojice
A co druhá postava, Zeus ?
V nominativu se sojem lingvisticky nesouvisí, i když ho Němci spontánně a k naší radosti vyslovují " Cojs ". Důležité ale je že všechny ostatní pády obsahují námi hledané kmenové vokály ! Die, Die atd. Jedna ze soudobých teorií tvrdí, že Zeus je vlastně velmi staré božstvo. Významným se stává s prohlubující se společenskou hierarchií. Dochází pak i ke stanovení vazeb podřízenosti a nadřízenosti v panteonu. Vládnoucím bohem se stává ten nejdůležitější, ten, který znamená největší jistotu. Dosadíme-li do nominativu Zeus podobu korespondující s ostatními tvary, dostáváme jméno Dios. Pouhou přesmyčkou a vypouštěním "d" získáme prastaré jméno ochránce rodu.A mimochodem. Diova matka je Gáia.
Opět stručně ?
Zeus je zbožněný soj.
Zapomenutý totem ? Ale ani omylem.Celou dobu ho vlastně známe a téměř pod původním jménem. Byl to soj.
Řekové od tohoto zvířete odvozovali i svůj původ a vzpomínka na ně se jako lingvistická stopa nese i ve jménech nejstarších řeckých kmenů. Aiolové, Ionové, Achaiové...
Kmenové vokály se stávají součástí jmen osobních - Oidipus, Posseidon, Priamos, Aischilos, Hérakleitos, Kassiopeia, Daidalos, Dionýsos....i místních - Euboia, Illion. Chaironeia, Aigospotamoi... Je příznačné, že i pojmenování obecného dialektu, který se vytvořil kolem roku 300 a stal se výchozím útvarem pro vznik moderní řečtiny zní - koiné.

Sojová jazykověda

23. října 2016 v 18:06 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Společenstvo pro ochranu sojů ( SPOS ) si klade v této kapitole za cíl prokázat, že
- od slova soj se odvozuje řada slov dalších, a to ve všech jazycích
- proto není pochybnosti o tom, že se jedná o až neskutečně starý, vpravdě předhistorický výraz
- což potvrzuje existenci symbiózního období člověk-soj na úsvitu lidských dějin

Etymologicky vzato je výraz soj zhruba stejně starý jako slova vyjadřující základní pojmy z oblasti přírodní a společenské - například voda, oheň, matka..
Jeho vznik je spjat s charakterem subjektu. Nezaměnitelné harmonické zvuky, které soj vyluzuje, můžeme nejlépe vystihnout jako "ojí ". Je zřejmé, že si naši předci při pojmenování svého nejlepšího přítele hlavu příliš nelámali.
Lingvistické rozbory jasně prokázaly, že soja - rostlina - je pojmenována druhotně, podle sojů, kteří ji s oblibou spásají. Přes propast stastisíců let tak uchovala tato plodina ve svém názvu patrně nepozměněné označení takřka vyhynulého tvora.
Na tomto místě musíme ostře nesouhlasit s docentem Hejdou z Ústavu pro jazyk český. Je autorem nesmyslné myšlenkové konstrukce, takzvané antisekundární nominace. Ta tvrdí, že nejprve byl pojem například
žabinec ------ a až poté žába
kravinec------------------kráva
vlčí mák --------------------vlk
srpen------------------------srp
zelňačka...................zelí
Eskymo Wencel----eskymo ( rozuměj, mražený krém )-----Eskymák ( antiterciální nominací docent doslova šokoval odbornou veřejnost )
soja--------------------------soj. Pochopitelně. Na tuto teorii nebudeme plýtvat seriozní kritikou.

Dnes znamená slovo soj pouze pojmenování reliktního tura. Co ale všechno znamenalo pro naše předchůdce?
Bezpečí, teplo, lásku, přátelství, potravu, spolehlivost, věrnost..
Není divu, že kmenové hlásky tohoto slova se staly součástí jiných výrazů, které byly náplní řeči hvízdavé, společného prajazyka lidí. V lehce pozměněné podobě se s ní dnes sekáme pouze tehdy, setkáme-li se s Yetim. Dala základ všem dešním jazykovým skupinám a nutné lingvistické přenosy vysledujeme právě pomocí kmenových vokálů "i" a "o" . ty v prostoru a čase měnily svoje pořadí, ale ještě v antice se setkáváme s převahou klasického "ojí".
Časem, v souvislosti s rústem verbální zásoby a s nutností vytlářet slova odlišná, vidíme metamorfózy na "ai", "ei", či "ia" a "ie". Lingvistická pieta, obsažená v takto utvořených nových výrazech je výmluvným dokladem nezapomenutelnosti soje.
V rámci této studie nemůžeme, pochopitelně, věnovat porornost všem jazykům.Jako důkazní matriál použijeme proto nám nejbližší skupinu evropskou.
Jistě nejvhodnější je začít v antice, která tu naši civilizaci tvarovala.
Elita lingvistických sojologů nejenže komparativní metodou prokázala široké zastoupení kmenových vokálů ve starořečtině a potvrdila tak spojení tohoto svérázného jazyka s řečí hvízdavou Podařilo se jí také proniknout do doby před rozpadem kmenové společnosti, určit totemové zvíře a objasnit deklinační záhadu nejvyšších antických boožstev.
Jsme opravdu rádi, jak ta ještě nedávno vysmívaná sojologie ukázala, že může přispět i k rozvoji klasických věd. Kdysi jsme s prosíkem o radu chodili my. Teď k nám přicházejí zástupci filologických, sociologických, psychologických, historických a jiných katederr a takříkajíc žebroní o intelektuální zbytky z našeho stolu.

Sojový příspěvek civilizaci - pokračování

22. října 2016 v 17:53 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
- výtvarné umění
Mezi nejstarší umělecké projevy patří bezesporu jeskynní malby. Postavy zvířat jsou zastoupeny různými druhy. Některé nemají rohy a jejich barva je spíše oranžová. Dnes už víme, že předlohou byl soj. Časem pochopitelně došlo ke ztotožnění soje s turem domácím. V pomyslném převlečení za býka či krávu začal umělecky ovládat celé Středomoří. A nejen toto území. Známe i významný nález plastiky u Býčí skály u nás, monumentální bílé obrazce v Angli a ostatně ani planina Nasca soje neignorovala.
- náboženství
Vedle ženy - matky , je soj prokazatelně první uctívaný symbol. Proniká jako zoomorfní prvek do starověkých náboženství. Vzpomeňme třeba egypskou bohyni lásky ( jak příznačné!) Hathor. Má kravskou hlavu. Uctívání býků na Krétě. To, bohužel, se naprosto nelogicky zvrhlo v býčí zápasy. Diova milenky Ió v řecké mytologii je proměněna v krávu. A co náš Veles, ochránce stád? Krávy jsou dodnes povátné v hinduistickém nábožanství a vzpomínka na soje žije i v současnosti v barvě roucha budhistických mnichů.
- psychologie
Od nepaměti používáme pro zklidnění psychiky houpání, broukání v určitém rytmu a doporučujeme vytvářet spojení člověk + nějaký jiný živočišný druh. Chováme rybičky, kanáry, kočky, psy a jiné domácí mazlíčky. Žádný jiný tvor si přítele nevybírá mezi ostatními zvířaty. My ano. Jenom proto, že se podvědomě chceme přivinout k sojovi.
- medicína
Dodnes lékaři doporučují mléko (Mimochodem. To sojové může konzumovat i černošská populace.) a při nemoci teplo. Totéž radili i pravěcí šamani. Stabilizovaná poloha u hřejivého sojového boku spojená s konzumací mléka zajišťovala velmi příznivou prognózu.
- kosmetika
Krátce. Královna ze Sáby i Kleopatra se koupaly v mléce. No v jakém asi ? ( Skutečnost, že soj nemá rohy, vedla k jeho záměně s oslem )
- astronomie
Soj-samec-ovládá dvanáct sojic. Sojice je březí dvanáct měsíců, čili rodí jednou za rok. Sojové uléhají vždy s ocáskem směřujícím na sever. Myslím, že tím je řečeno vše. Vlastně-ne. Malý vúz byl původně Malý soj. V souhvězdí jasně vidíme neohrabanou postavu s ocáskem.
- zemědělství
V období neolitické revoluce se lidstvu zúročila jeho předchozí starost o sojové pastviny. Empirické vyhodnocení trav vedlo k cílenému pěstování těch, které jsme nazvali kulturní. Bonusem v těžkých začátcích rodícího se zemědělství byl i fakt, že kvalita sojové mrvy nemá obdoby.
- hudba
Dospělý soj vydává své "ojí, ojí" v durové stupnici. Dospělá samice v molové. To, a rytmus šestilaločných plic, vedle kterých čloěk statisíce let spával, jsou na počátku lidského puzení tvořit a přijímat hudbu.
Vždyť - proč by to jinak dělal ?!

Sojový příspěvek civilizaci

21. října 2016 v 12:52 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Jeden známý intelektuál kdysi prohlásil "Dějiny lidstva jsou dějinami třídních bojů". Nechceme polemizovat s marxistickými axiomy. Ale právě teď a na tomto místě musíme tvrdit něco jiného..
Dějiny lidstva jsou dějinami sojů !
Sojové působili jako katalyzátor hominizace a byli prvním hybatelem lidského pokroku, který se časem obrátil proti nim.
Ale netrpěli pouze sojové.
Všechna náboženství zmiňují prvotní blažený stav lidstva. My známe především zahradu Eden. Příběh ztraceného ráje vypráví Starý zákon, sepsaný kolem roku 1 000 př.n.l. podle pověstí mnohem starších. Odstraňme poetické nánosy sdělení a podívejme se na holou kost pravdy.
Lidstvo přišlo o ráj, protože se nechovalo správně. Porušilo dohodu. Zklamalo něčí důvěru. Ano. Nejapnými pokusy o zneužívání sojů od sebe odehnalo ochránce a přítele. Proto následují tisíciletí depresí, frustrací a morálního úpadku v civililizovaných oblastech.
My, aktivisté sojového hnutí, nejsme militantní. Nechceme po spoluobčanech, aby opustili města, oděli se fíkovým listem a pořídili si sojové stádo. Požadujeme pouze ohled a nebojíme se říci i úctu k tvorovi, který pro nás tolik znamenal a který může náš život výrazným způsobem obohatit i dnes.
Jednodušší povahy se pokusíme přesvědčit heslem "Soj, má lidi rád, soj má dobrý vkus!". Vy ostatní si ale uvědomte následující, byť ještě ne zcela kompletně zmapované přínosy sojů lidstvu.
- matematika
Soj má dvojitou řadu zubů, celkem šedesát kusů, šestilaločné plíce, dvanáct kopyt ( 3x4 ) a dvanáct žaludků.
Jasně inspiroval staré Sumery při tvorbě šedesátkové soustavy. Ta je, jak víme, vhodnější než desítková, odvozená od lidských parametrů. Däniken již nemusí shánět šestiprsté Marťany a luštit jejich matematické posleství. A záhada pravěkých počtářů používajících binární soustavu ? Tu, která pomocí dvou symbolů může vyjádřit všechna čísla? Soj má sice zůbů hodně, ale jenom řezáky a moláry. To je velký impuls pro předvěká počítadla!
- jazyk
O významu sojových vokálů v řeči hvízdavé a o jejich invazi do všech jazykových skupin bude hovořit samostatná kapitola.
- písmo
Jak známo, současná věda připisuje vznik prvního opravdového písma Sumerům. Podle tvaru základních struktur ho nazýváme klínové. My. Dnes. Ale podívejte se na otisk sojového kopýtka! Tři prsty jsou srostlé a vytvářejí otisk typický pro zachcování textů Předního východu.

Pěstitelka rýže

20. října 2016 v 21:21 | Věra K. |  Představy a příběhy
Pěstitelka rýže
Člověk se přizpůsobuje své práci i svou podobou. Cena: 3.000 Kč. Rozměry: 50 x 40 cm.

Symbióźa člověk - soj, druhá část

19. října 2016 v 19:16 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Co potřeboval člověk od soje ? Především mléko. Jeho jedinečné složení v současné době fascinuje výživové poradce. Pro podrobnější výklad proto odkazujeme na jejich webové stránky. My se omezíme pouze na konstatování, že jedna sojice v laktačním období uživila zhruba deset lidí.
Akceptujeme-li tento poznatek, stávají se zbytečnými debaty na téma, jak mohl člověk, ta ubohá nahá opice, přežít.
Většina odborných publikací zarytě uvádí teorie o sběru bobulí, kořínků a chcíplých veverek. Nechceme popírat dílčí význam této doplňkové stravy. Bez sojového mléka bychom ale stále viseli na stromě.
Pokud by naši předci byli opravdu jen a pouze sběrači, nikdy by nenašli fyzickou ani intelektuální sílu k tomu, aby opustili pohodlnou africkou kolébku a ovládli i jiné, mnohdy velmi nehostinné oblasti.
Teorie samospasitelného sběru vzala za své v okamžiku, kdy náš největší sponzor O2 nabídl jejim zastáncům možnost praktického ověření. Mobilní operátor byl ochoten zájemcům zaplatit cestu do neobydlené oblasti, typově podobné krajině v době ledové, konkrétně v období riss-würm.
Kořínkáři a jejich rodiny, včetně těhotných, batolat, přestárlých, zraněných či nemocných příbuzných - pračlověka také nemůžeme eliminovat jen na samce v nejlepších letech - měli být vrtulníkem vysazeni ve vybrané lokalitě. Nazí a bosí. O2 byl natolik vstřícný, že slíbil zajistit vhodné kamenné industrie, čerstvě stažené a nevyčiněné kožešiny a přiměřené množství vlků.
Účstníci měli v podmínkách riss-würm pobýt pouhopouhý rok a potom darovaným mobilem s vysokým kreditem přivolat helikoptéru.
Do jednoho odmítli !
Dalším příspěvkem sojů v naší hominizaci byl jejich výjmečný sluch. Zrakově handikepovaná stáda se naučila rozeznávat ty nejjemnější akustické nuance a na možné nebezpečí okamžitě reagovala. Naši předci tak nemuseli trpět spánkovou deprivací, měli prostor pro uvolněnou komunikaci a tvorbu, protože bdělý soj je před skutečným nebezpečím včas varoval.
Zkuste nabrat nové síly, když v každém stínu tušíte predátora. Zkuste si u ohniště rozšiřovat slovní zásobu na více výrazů než "pomoc!" a " bojím se!", když trnete, že vám odpoví tygr.
Zkuste plácat z hlíny Věstonickou Venuši, když nevíte, jestli jí stačíte vymodelovat hlavičku dřív, než mamut rozšlápne tu vaši !
Ano. Právě díky těm kratším či delším chvílím klidu, jistoty a bezpečí se sojem nabral člověk sílu, promluvil a stal se tvůrcem.
Věky uléhal člověk vedle soje.Přijímal jeho teplo a rytmus těla. Díky unikátním plicím má soj zcela specifickou tepovou a dechovou frekvenci.. Vzpomínku na usínání se sojem má lidstvou hluboce zakódovanou. Dodnes se uvádí do slastného tranzu mantrou.. Stálým opakováním určitého výrazu zažívá vibrace, které evokují dávné noci se soji. Klid, bezpečí a milující tvor.
Ohm, mani, padme, húm !

Symbióza člověk - soj

18. října 2016 v 13:22 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
V přírodě není soužití dvou organismů, které si jsou navzájem užitečné a na sobě závislé, ničím neobvyklým. Podobnou , byť historicky dočasnou, byla i symbióza člověka a soje.
Předsednictvo našeho společenství už z tohoto důvodu nechápe nenávistné výpady pseudovědeckých pisálků a naseriózních periodik. Zlehčování, či dokonce popírání výzamu sybiózního období ve fylogenezi člověka je neuvěřitelné. Pokusme se proto brutálně zjednodušit terminologii ( samozřejmě při zachování vědeckého obsahu ) až na úroveň výše zmíněných intelektuálů.
V první části studie si položíme zásadní otázku.
Co potřeboval soj od člověka ?
Především hledání potravy. Soj je od přírody krátkozraký a barvoslepý. Často omylem žvýká větve a kameny. Mohutný sagitální val, čili úponový kostní hřeben ve středu lebky, na který se váží mocné žvýkací svaly a dvojitá řada zubů jsou výmluvným evolučním důsledkem nevhodného jídelníčku. Opuštění sojové trpěli obrušováním zubů až k samým kořenů a zažívali kruté bolesti.
Podobné znaky - tedy sagitální val a zdevastovný chrup - měli i neandrtálci.Snad i proto vazba mezi tímto typem člověka a soje byla velmi intenzivní. ( Jen tak mimochodem. Záhadné vymření neandrtálců nastává v době, kdy v blízkosti jejich kosterních pozůstatků přestáváme nalézat doklady o spolužití se sojem.)
Dnes se však spokojíme se zjištěním, že pravěcí lidé soje nasměrovali na vhodnou pastvinu. A to bylo také to jediné, co po nich tento tvor . kromě lásky - chtěl.

Proč?

17. října 2016 v 12:36 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Proč to zmiňované tajnůstkřství? Důvodem nebyly pouze obavy z reakce veřejnosti. Biologové, antropologové a ochránci zvířat by určitě chtěli stávající kusy zachovat a studovat je v jejich prostředí. A určitěi by nepřipustili nedůstojné rozmnožování sojů v inseminačních stanicích. A tvorbu sojového masa!
Ano. Celá ta konspirace vyvrcholila blábolem o zpracované rostlině. Jedná se o promyšlený podvod na vegetariánech.
V dnešní době, jak víme, není problém vyrobit, ale prodat.
Trh masa je ovládán několika giganty a ani BSE je neohrozí. Relativně nízká a nákladná produkce sojového masa by nemohla v cenové konkurenci obstát. Jsou tu však vegetariáni. Zajímavý tržní segment, který byl zatím pro řezníky tabu. Marketingové zacílení na tuto skupinu po komercionalizeci soje bylo velmi promyšlené. Chudý jídelníček milovníků zvířat podle obohatili o neobvyklý a chutný produkt.
Vytvořila se nová poptávka a jí odpovídající cena. Paradoxně došlo k situaci, že ti nejcitlivější z nás se stali konzumenty jedinečného tvora, který si zasluhuje maximální ochranu.
Je potěšitelné, že postupující osvěta nutí sojové aktivisty přepadat chovné stanice a vracet soje do jeich původní vlasti. A není tajemstvím, že sami vegetariáni jež odmítají dělat ze sebe zločinné blázny a nákup hnědých kostiček ignorují.
Reakce výrobců na pokles poptávky je ale typická.
Minulý týden probleskla zpráva o umělém mase. Prý chutná jako maso,voní jako masa, teče z něho masová šťáva. Zástupy vegetariánů slintají ve frontách na "masové"hamburgery. Ubozí konzumenti. Protože já se ptám. Co to zase je ?!

Vývoj vztahu člověk - soj

16. října 2016 v 19:48 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Z živočišné říše se člověk začal vyčleňovat na konci třetihor. Od ostatních antropoidních opic se odštěpila větev hominidae. V tomto období se od praturů oddělil a svůj vývoj dovršil soj.
Větší část turovitých nabrala během tisíců let mnoho podob.. Sojová skupina však žila v bezpečí s našimi předchůdci. Neměla důvod metamorfovat.
Ve světle soudobých poznatků tvrdíme, že tento živoucí relikt je ve čtvrtohorách jediný evolucí nezměněný savec.
Jeho šestilaločné plíce, dvojitá řada zubů, specifická srst a absence rohů či paroží jsou poselstvím třetihor.
Soj vývojově ustrnul,člověka ale bouřlivé změny neminuly. Dříve bezbranné, soji odkojené lidstvo se začalo osamostatňovat na přelomu pravěku a starověku.
V nové společnosti vyšplhalo na nejvyšší příčky hodnotového žebříčku soukromé vlastnictví. Sojům hrozila přeměna v běžné užitkové zvíře. Byli zmatení a ponížení, neschopní stávající tlak ustát. Nastalo masové sojové vymírání.
Jednalo se - pochopitelně - o nerovnoměrný a pomalý proces. Jak víme z předchozích studií, evropská část sojů nepřežila domestikační pokusy. Euroasijská větev unikla starověkým civilizacím exodem do centrální Asie.
Soj byl zhuba na pět tisíc let zapomenut.Původně nezastupitelný vztah mezi člověkem a reliktním turem se změnil na podvědomou vazbu, která se promítla především do mytologie a lingvistiky.
Renesance a humanismus ve své touze cestovatelské a badatelské soje znovu objevila. Popisy podivné plaché dvojice - sněžného muže a soje . však byly chápány jen jako další podmnožina takových tvorů, jako jsou draci, mořské panny, harpyje a jednorožci.
Budoucí osvícená staletí byla příliš okouzlena industrializací a zažloutlým rukopisům věnovala jen okrajovou pozornost.
Globalizace a finanční chtíč nadnárodních ekonomických korporací se staly pro soje ve dvacátém století infaustní kombinací.
Při honbě za senzacemi se bulvární plátky zabývaly i sněžným mužem.
Rozvědčíky nejmenovaných masokombinátů však na fotografiích zaujal především čtyřnohý tvor za Yetim. ( Ano. Yetiho sagitální val na lebce patrně v sojích oživil vzpomínky na něžné přátelství s neandrtálci a vytvořili si novou společenskou vazbu s dalším hominidem)
Průzkumníci masokombinátů s největším utajením pronikli do srdce Asie. Pomocí figuríny King Konga nalákali několik sojů do klece.

Sojová lingvistika

15. října 2016 v 17:10 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Sojový výzkum je aktuální až v současnosti. Světová veřejnost o tomto tvorovi tisíceletí nevěděla. Vzpomínka na soje byla pouze v hlubokém podvědomí lidstva. Nabízí se srovnání s objevem sumerské civilizace v 19. století. I ten byl překvapením, třebaže do oblasti Mezopotamie instinktivně náboženství "počátek našeho světa" situovala.
Probíhající výzkum má řadu rovin. Archeologickou, genetickou, biologickou...Jedna z nich, pravda, okrajová,se zabývá stanovením terminologie. Jak prokážeme v následujících studiích, pouze výraz "soj" je původní. Udržel se i v dobách hlubokého sojového zapomnění. Stal se součástí řady běžných slov.( Pochopitelně, že nejznámější je název rostliny, kterou odedávna tato zvířata spásala - soji.)
Vědecké názvosloví pro všechny členy stáda bylo k 30.6.2016 Ústavem pro jazyk český schváleno v následující podobě:
-sojice = samice soje
-sojátko = mládě
-suj´= vykastrovaný soj
-soj - samec - zústává v původním znění

Obecná charakteristika soje

15. října 2016 v 16:32 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Soj je reliktní tur, žijící minulost turů současných.
Jeho evoluce byla ukončena na přelomu třetihor a čtvrtohor. Důvodem vývojové stagnace byla blahodárná symbióza s hominidy, která nevyžadovala žádné změny.
V období zhruba 8 000-4 000let př. n l., v důsledku vzniku zemědělství a státu vymřela evropská větev sojů. Východní euroasijská skupina díky ústupu do nepřípustných oblastí Nepálu a Tibetu přežila. Je reálný předpoklad, že omezený počet kusů se pohybuje i horských částech Japonska.
Soj se v mnohém podobá turům dnešním - velikostí,tvorbou mléka, životem ve stádu, stravou, uchoval si ale následující, mnohdy šokující odlišnosti:
- má šestilaločné plíce
- dvanáct žaludků
- dvojitou řadu zubů ( 30+30 ), přičemž chrup je tvořen pouze řezáky a moláry
- má sagitální val
- jeho srst je velmi jemná a řídká, se zlato.oranžovo.růžovým zbarvením
- mléko má jedinečné složení, pro člověka je stejně optimální, jako mléko mateřské
- sojové sliny mají hojivý účinek
- jako jediný savec - s výjimkou člověka. zpívá
- miluje lidi. Tato náklonost je vrozená a potřeba soje člověka chránit je totožná s prvním zákonem robotiky.

Ivo Klepáček

13. října 2016 v 14:58 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
V dobách gymnazijních mě deprimoval spolužák Ivo. A to o tom ani nevěděl. Chodil si po třídě a vykládal o člověku jménem Jára Cimrman. Netušila jsem, jestli je to někdo, koho probírali v době mé absence, jestli je to vtip, nebo jestli se Ivošek zbláznil. Televizi jsme neměli, rádio bylo rozbité a pokud bych, náhodou, slyšela něco o vinárně U pavouka, nešla bych tam stran arachnofobie.
Ale jedno mě Ivo naučil. Takový ten mnohoznačný úsměv. Jeho adresát z něj může vyčíst i souhlas, i pobavení, i protest. Vlastně mě připravil do politiky. Škoda, že jsem si toho nevšimla.
Něco podobného jsem pozěji mohla zažiít i s kolegou Davidem. Zjevil se s nástupem jednoho školního roku. Velký, klidný, naslouchající. Okamžitě se stal králem kuřárny. Fungoval jako vrba a během týdne o všech všechno věděl. Seděly jsme ( to není hrubka, pedagožky, uklízečky i drsné mistrové ) kolem něho jako při hře na zajíčka a jeho jamku. Trůnil tam jako empatický masiv a dával nám rozřešení. Pak zase ze školy zmizel. Předpokládám, že se živí coby guru nějaké sekty.
David nebyl jen nadaný posluchač. Uměl i krásně vyprávět a fabulovat. Kdyby se jen trochu snažil, asi by nás přesvědčil o tom, že existují sojové. Propásl svou šanci. Úvodem nám vysvětlil, že se jednalo o vtip spáchaný na jedné nepříjemné a prostoduché osobě.
Mně připadala celá ta myšlenka geniální. Rozpracovala jsem ji a už jí sama věřím.
Jenom lituji, že tuto podstatnou oblast vynechal ve svém bádání Jára Cimrman.

Oční

12. října 2016 v 19:31 | Věra K. |  Drsné básně
Vždycky jednou do roka
spadne mi chlap do oka.

Jak podléhá gravitaci,
pomalu se z oka ztrácí.

Lehce sklouzne do žaludku,
změní se tam v těžkou hrudku.

Až zas jednou do roka
spadne mi chlap do oka,

dřív, než do mně zatne drápky,
použiji oční kapky.

Raději zavolám Doře

11. října 2016 v 18:36 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Byla jsem u mámy. Zatímco jsem myla okna, pěkně jsme si popovídaly o tom jak ji bolí kyčle.
Doma mě čekal manžel a uspořádal mi zasvěcenou přednášku o tom, jak ho bolí kyčle.
Pustila jsem si televizi a uvítal mě reklamní blok. Mrskaly se tam rentgenové kyčle a radovaly se snad z GS Condra nabo Kamzíka, Voltarenu nebo z něčeho na ten způsob.
Raději to vypnu a zavolám Doře. Tu bolí rameno.