Listopad 2016

Pro předposledního

30. listopadu 2016 v 10:42 | Věra K. |  Drsné básně
Předposlední u zatáčky
zahléd zubožené ptáčky.
Vyhublé a se čmolíky,
těšili se na rohlíky,
co smrděly z popelnice.
Náš borec neváhá více.
Zabrzdí a odpad třídí,
bohužel ho vidí lidi.
Ňákej chlápek pokřikuje,
ať ten bordel zlikviduje,
ňáká hodná ženská s chutí
zas mu chleba s máslem nutí.
Do toho ti blbí ptáci
zdrhli, a tak marnou práci
vykonal ten hodný borec.
Doběhl až když byl konec.

Pro osmnáctého

29. listopadu 2016 v 16:39 | Věra K. |  Drsné básně
Osmnáctý běžec švarný
od začátku měl to marný.
Jak pro něho stopky klaply,
hned ho ho čtyři babky laply.
Zadržely, zabrzdily,
knop se na něj pověsily.
Chtěly vědět kudy cesta
vede k metru, kudy z města,
kudy k Letné, kudy na Hrad,
Praha je svět plný záhad.
Než zvládl ten dobrý skutek,
než je setřás, než jim utek,
než načerpal nové síly,
byli skoro všichni v cíli.

pro sedmnáctého

28. listopadu 2016 v 11:38 | Věra K. |  Drsné básně
Sedmnáctý protáh svaly,
na Větrák jak smršť se valí.
V oukeji je, problém nemá,
předpisově nohy zvedá,
rytmicky se nadechuje,
nezafuněn odfukuje.
Tak co je to za náhodu,
že neuspěl při závodu ?
Jako slušňák čekal dobu
na zelenou na přechodu.

Pro šestnáctého

27. listopadu 2016 v 16:35 | Věra K. |  Drsné básně
Šestnáctý se těšil na to,
že si vybojuje zlato.
Jak tak běží podél stromu.
náhle pohyb - věřte tomu,
je tam úchyl. Je to žena.,
pod kabátem obnažená.
Šestnáctý si neví rady.
Starost má o kamarády,
aby pro trochu té krásy
neseběhli z dobré trasy.
Ve zmatku se k ženě vrhne,
ta ze sebe pláštík strhne,
začne mu vyznávat lásku .
a první už trhá pásku.

Pro patnáctého

26. listopadu 2016 v 18:45 | Věra K. |  Drsné básně
Patnáctý byl po opici
a měl starost o kondici.
Aby běžel rychle, lehce,
ponořil se do sugesce,
že ho loví smečka vlků.
Už mu funí kolem krku.
Pak zahlédl jezevčíka,
jak vodítkem prudce smýká.
Autohypnózy své plný,
prchl na strom, do koruny.
A než zjistil, že je magor,
co objímá pevně javor,
ostatní už byli v cíli.
Nemáš chlastat, chlapče milý.

Pro čtrnáctého

25. listopadu 2016 v 17:15 | Věra K. |  Drsné básně
Čtrnáctý se trochu lekl,
když po startu mouchu vdechl.
Jako správný humanista
zvířeti se pomoc chystá.
Decentně ho vyplivuje,
uklidňuje, ošetřuje,
a než hmmyzu život vrátil,
šanci na prvenství ztratil.

Pro třináctého

24. listopadu 2016 v 16:14 | Věra K. |  Drsné básně
Třináctý si hleděl svého,
když vtom běžce neznámého
zahlédl, jak kluše smutně,
třicet let dýl, než je nutné.
Zarostlý a tu-tam blecha.
Od ničeho nikam spěchá.
Třináctý hned otáčí to,
je mu neznámého líto.
Na správnou trasu ho láká,
pak zjistí, že houmlesáka
zdržuje, a jeho přání
dohnat tamvaj na přespání
znemožňuje. Tak to bývá.
Stálo ho to čtyři piva.
l

Pro dvanáctého

23. listopadu 2016 v 17:10 | Věra K. |  Drsné básně
Dvanáctý je trochu zvláštní,
pořádek je jeho vášní.
Jak uviděl na své trase
smetí, řek si "nejsem prase".
Sbíral papír, třídil flašky,
vajgly a plastové tašky.
Než to dovlek k popelnici,
cílem prošli skoro všici.

Pro jedenáctého

22. listopadu 2016 v 19:35 | Věra K. |  Drsné básně
Jedenáctý pádil křepce,
když vtom spatřil v dráze slepce.
Převedl ho - ale běda!
Nevidomý cestu hledá.
Nenachází, otravuje,
další služby požaduje,
holí bílou běžce píchá,
přikazuje, slzí, vzlyká..
Než se borec na trať vrátil,
body nenávratně ztratil.

Pro devátého

21. listopadu 2016 v 13:14 | Věra K. |  Drsné básně
Devátý by běžel hezky,
nebýt zvláštní esemesky.
Bohatá, blond, chytrá, mladá -
a už dávno ho má ráda.
Prý čeká na jeho trase,
dychtivá a v plné kráse.
Tak ten chudák zpomaloval,
otáčel se, pokukoval,
choval se jak chorý trubec.
Ženskou nezahlédl. Vůbec.

Pro devátého

20. listopadu 2016 v 11:17 | Věra K. |  Drsné básně
Devátý, ten chlapec zlatý,
měl, bohužel, stejné šaty,
jako člověk, který v Plusu
ukrad z pultu celou husu.
Ostraha ho stáhla z trasy,
chválabohu, jeho vlasy
měly jinou délku v čele,
nežli háro pachatele.

Pro osmého

19. listopadu 2016 v 15:39 | Věra K. |  Drsné básně
Osmý měl za sebou půlku,
když zahléd na zemi hůlku.
Vedle hůlky leží děda,
vyschlé ručky k nebi zvedá.
Osmý pionýrem býval,
proto se hned k starci shýbal.
Sbíral berle, sbíral brýle,
podoben byl dobré víle.
Sbíral, co vypadlo z tašky-
umělý chrup, klíče, prášky..
A než dědka zkompletoval,
tak málem sám zkolaboval.

Pro sedmého

18. listopadu 2016 v 11:49 | Věra K. |  Drsné básně
Sedmý by si facku vrazil
za to, jak ten závod zkazil.
V jednom hrozném okamžiku
zcela podleh svému zvyku
doběhnouti tramvaj, která
už se skoro rozjížděla.
A najednou - sám se díví,
jak z okna osmičky civí.
Než rozrazil dveřa pěstí,
o vítězné ratolesti
mohli přemýšlet už jiní.
Pomalejší, slabší, líní.

Pro šestého

17. listopadu 2016 v 11:26 | Věra K. |  Drsné básně
Šestý pádil jeko puma,
když mu v pase praskla guma.
Sotva udělal pár kroků,
tepáky mu sjely z boků.
Bez zábran by doběh nehý
ale spoutaný byl záhy
textilií, co šla k zemi.
A ještě se všichni tlemí !

Pro pátého

16. listopadu 2016 v 15:26 | Věra K. |  Drsné básně
Pátý viděl na zastávce
kouřit čtyři blbé chlapce.
Protože je občan činu,
vyčetl jim jejich vinu.
Pohovořil o penězích,
nikotinu a zlých lézích,
předložil jim rentgen pllíce,
uchýlil se k statistice,
zmínil žaludeční vředy,
stručně probral všechny jedy.
A kdyby ho nezahnali,
už bychom se neshledali.

Pro čtvrtého

15. listopadu 2016 v 16:02 | Věra K. |  Drsné básně
Čtvrtý končil první stovku,
když uviděl tisícovku,
co vypadla dědečkovi.
Hned ji z bláta starci loví,
podává a chce dál supět.
Musí ale ještě strpět
poplácání, objímání,
polibky a radování,
životopis, fotky vnuků.
Minutu si tiskli ruku.
Než se děda vyděkoval,
první v cíli poskakoval.

Pro třetího

14. listopadu 2016 v 14:55 | Věra K. |  Drsné básně
Třetí běžel jako blázen,
když před něho spadl na zem
sebevrah, co všechno zkazil.
Místo, aby vaz si srazil,
jen si trochu natlouk šišku.
Špatně odhadl si výšku.
Třetí musel pomoc dávat,
záchranáře obvolávat,
policii, psychologa -
do toho mu jedna doga
oslintala celou ruku.
Měls to těžké, hodný kluku !

Pro druhého

13. listopadu 2016 v 17:28 | Věra K. |  Drsné básně
Druhý už byl k cíli blízko,
když ho dohnal Jakubisko.
Zdržoval ho, otravoval,
hlavní roli navrhoval.
Prý už léta hledá pána,
který by hrál Supermana.
Přirozeně, bez námahy.
Ať se chystá, chlapec drahý,
na Hollywood, na peníze.
Předkládá mu snové vize.
Druhý fakt nic z toho nechce,
slávy se vzdá velmi lehce.
Zdržení ho ale stálo
vítězství. To není málo!

Oslavné hymny na spolužáky - pro prvního

12. listopadu 2016 v 19:00 | Věra K. |  Drsné básně
První běžel bez rychlosti,
celá trasa je mu k zlosti.
Od závodu nechce více
než v hospodě u sklenice
sejít se pak s ostatníma.
Pojíst, popít. To je príma.
Nechce pocty, nechce zlato,
nechce vyhrát. Kašle na to.
Nechce si huntovat tělo.
Přesto tomu nebe chtělo,
že doběhl dřív, než druzí.
Všechny nás to dosti mrzí.

Městem běží Mikuláš

11. listopadu 2016 v 16:25 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Tedy, zatím neběží. A neběží ani v ten správný den, ale v sobotu nejbližší svátku dotyčného světce. A není jeden, je jich moc
Jsou to moji spolužáci. Uznávaní politologové, archeologové, historikové, sociologové, filozofové a jiní ové. Přijedou z několika krajů. Odloží tituly. Odloží civilní jména a začnou žít pod čestnými pseudonymy. Kahý, Pitkin, Sidi, Chleba, Syn, Kozel, Ouško, Liberecký syn, Bedna atd. Odloží civilní šat a navléknou se do neslušivých sportovních úborů . A pak pádí od Strahova na koleje Větrník. Jak to dělají na rušných křižovatkách, tak to raději nechci vědět. Svůj výkon totiž berou smrtelně vážně. Až vědecky. Je vedena erudovaná oficiální statistika. Porovnává výkony jednotlivců, územních sekcí, zachycuje vzestupy a pády.
Udivuje mě, že v svých přesných statistikách a výkazech ti vědátoři nepochybují o daných hodnotách. Totiž o časech, které jim v cíli s Evou hlásíme. Většinou jsme vymrzlé a máme jinovatku na sklivci, stopky neumíme ovládat a říkáme si, že vlastně o moc nejde. Hlavně, že se hoši proběhli.
Naše informace jsou jen přibližné, náš obdiv je absolutní.
Mikulášský běh, na památku toho, jak nestíhali za studií přicházet včas, se koná pravidelně od promoce. Naši učenci mají většinou silně sedavé povolání. Někteří z nich proto od září nenápadně utíkají kolem bloků, chodí se zátěží do schodů, drží dietu a podstupují výměnu kyčelního kloubu.
Jen aby uspěli.
Pro nezúčastněné musí být celá akce záhadná. Prahou 6 se zmítají vysílená a zdevastovaná těla. Nevidí, neslyší, běží. běží a když jsou v cíli, vypadájí jako skupina nemocných zombií. Kdo nedoběhne, aspoň dojde. Bleekotá něco o urvaném menisku nebo achlovce a my děláme, že tomu věříme. To už většinou ta děsivá komunita zombií přestane chrchlat, omdlévat, kroutit se, funět a potlačovat dávení.
Jak jste správně pochopili, jedná se o masochisty.
Potvrzuje to i existence "neznámého běžce". To má být člověk, který zabloudil na trase a pořád tam je. Ale kdyby nebyl dezorientován, doběhl by v nějakém pořadí. Nevím, kde všude spravedlnost vítězí, ale v hospodě, kde probíhá takřka vědecký poběhový seminář, se o to alespoň pokouší.
Do památečního klobouku, který musí donést Petr H., se dají čísla odpovídající počtu závodníků. Jedno je navíc. Klobouk se vydá kolem pivem obložených stolů a VIP přítomní vytahují číslicemi popsané papírky a zadpovědně hlásí, že, dejme tomu, desáté místo neznámý běžec nemá. Až ten poslední neodebraný papírek skrývá pořadí neznámého běžce. Několikrát už byl dokonce i první. Jak říkám. Sebetrýznění.
My, ženy v cíli, bychom většinou tu trasu ani neušly, a kdyby se tak stalo, rozhodně bychom blbečka nechaly napospas jeho pomýleného osudu a slávu sklidily samy.
Ceremoniál Mikulášského běhu pokračuje. Jsou vyplněny diplomy. Archivář Pitkin zanese do svých materiálů výsledky nového ročníku. Zástupce Českého olympijského výboru ( opravdu !) profesoe František K. a ředitelka závodu Jana K. oznamují, vyvolávají, předávají, gratulují a diví se, kolikátý že to je už ročník.
No a já jim skládám oslavné básně. Ty budou následovat v příštích dnech.
Jsou totiž opravdu skvělí.