Září 2017

Grilované kuře

Včera v 21:15 | Věra K. |  Drsné básně
Grilované kuře
obleček má z kůže.

Najdou se i bloudi,
kteří o ni loudí.

Já myslím jen na ty
skvělé přední hnáty.

Syndrom zavírajících se dveří

Neděle v 18:56 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
O půl dvanácté mě vzbudilo jakési žbluňkání. Pochopila jsem, že to je mobil. Pochopila jsem, že není můj. Šla jsem po zvukových stopách. Ležela tam na stole, ta nová chytrá plochá věc, bez tlačítek a s obřím displejem. Pozadí světle skořicové, uprostřed tmavě hnědý čtvereček a ve čtverečku jakési kovové X a pod tím nápis - "časový limit".
Nevím, jak se takovéto telefony ovládají. Síť je chytrá a já blbá. Nicméně. Jedno plácnutí přes obrazovku vše vyřešilo. Světlo zhaslo, kvílení ustalo. Ráno jsem manželovi vyčetla, že byl můj chatrný spánek přerušen. Začal tedy svůj před měsícem koupený mobil prověřovat. Baterie nabitá, žádný nepřijatý hovor, žádná zpráva.
A příští noc se situace opakovala.
Manžel oslovil prodejce. Prodejce netušil, co se může dít. Popsaný symbol nikdy neviděl. Jeho sofistikovaná rada zněla "vyfoťte to". Manžel se vybavil svým druhým mobilem. Připravil ho, aby si vyfotografoval kvílejícího kamaráda.
Ležely vedle sebe. A ležely tiše.
Takže si myslím následující. Ty chytré věci jsou chytré až moc. A mají své city. Motivací pro hysterické chování dotyčného telefonu byla touha po partnerovi. Po blízkosti a po lásce se všemi jejími důsledky.
Třeba se nám časem narodí malé mobilečky. Protože co jiného mohl tajemný nápis "časový limit" znamenat", než varování kovových vnitřností. "Pozor! Za chvíli nebudu schopen reprodukce a taky už nikoho neokouzlím".
Ta technika prostě strašně rychle stárne!

Máslo

Sobota v 19:27 | Věra K. |  Drsné básně
A když se v lednici zhaslo,
začalo se chlubit máslo.
"Poté co jsem stouplo v ceně,
už mě nekrájejí denně.

Za čas budu patřit taky,
mezi nóbl uheráky, telecí a jiná esa,
luxusní delikatesa.

Kdo chce, ať se se mnou vsadí,
nevím, proč to lidem vadí.
Já jsem přece motivací,
pro zvýšení tempa v práci,
pro přesčasy, pro šetření...
tohle nikdo neocení."

Hladová ovečka

Pátek v 20:15 | Věra K. |  Představy a příběhy
Aspoň ten jeden stromeček našla.


Konec světlé polokoule

Čtvrtek v 15:05 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Draha nesnese pohled na zářivě modrou oblohu. Eva, která je tak trochu upír, protože nemá ráda světlo, a slunce už vůbec ne,se raduje, pokud teplota klesne pod dvacet stupňů. Iva se zběsile těší na zimu, aby mohla lyžovat. Sníh mě děsí a z mého prvního a posledního slalomu mám hřeby v holeni. Zoufám si, když se krátí dny a mrazíky opravdu nemusím.
Pokud si předtavím kalendářní rok, vidím něco jako hodiny. Ta horní polokoule začíná na devítce dubnem a končí na trojce zářím. Má světlou barvu, na dvanáctce nejjasnější. Dole jsou šedé až černé měsíce, ve krerých je zima a tma a pro mě tudíž i beznaděj.Tuto dobu jenom přežívám a čekám na slasti horní polokoule.
Trápím se tím, že jsem tak jiná. Ale možná, že mám jen divné kamarádky. Pravděpodobně většina populace také preferuje horní polokouli. Tato geniální a uklidňující myšlenka mě napadla při studování školního rozpisu prázdnin.
Proč se hovoří o pololetních prázdninách? Konec ledna není přece uprostřed kalendáře a ani uprostřed léta. Školní rok má sice svůj specifický biorytmus, ale když už jsou prázdniny podzimní a jarní, tak ty výše uvedené by se měly označovat jako zimní nebo polozimní. Ten zavádějící název se asi zažil proto, že hodně lidí touží po teple a stýská si po létu.Proto se také ptají, kolik kdo má let, popřípadě jar. Ne, kolik zim a podzimů.Dolní polokoule se hodí leda tak na spaní.
A tak si myslím, že současný přechod z horní do dolní polokoule nenesu těžce jen já. Moc se s tím toho nedá dělat.
Ale kdyby mi tak alespoň zachovali letní čas! Permanentní připomínku lepších časů v horní polokouli.

Socialistická hesla

Středa v 12:02 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Probíhala debata. Psycho, socio, polito a jiní logové chtěli pochopit, proč část populace nezavrhuje socialismus. Jaká je motivace takovýchto postojů.
I já jsem se včera vracela k revolučním heslům. Třeba vnesu trochu světla do temné problematiky.
Posledních dvacet dní jsem byla lehce popudlivá. Tasemnice z O2 mi vycucla data nečekaně brzo. Odpojena
od internetu, byť s lákavými nabídkami na přikoupení, jsem trucovala.
Nebudu krmit kdejakého parazita, který mi snad něco aktualizuje. Tato činnost se prý nedá zakázat a zrušit. Mám pocit, že si mobilní internet platím jen proto, aby nějaký samozvaný stachanovec vylepšoval to, co nepotřebuji a nepoužívám.
Moje blogová čtvrthodinka už v posledních dvou třetinách měsíce pak nemá nárok na existenci.
Jak dny plynuly, mé svaté rozhořčení rostlo a rostlo. Začala jsem si zpívat bojové písně. A pak se mi donesla zajímavá informace. Ve slušných státech se internet neodpojuje, ale pouze zpomaluje.
A proto. "Proletáři všech zemí spojte se!"
Nemusí vlastně být ze všech zemí. Stačí mi proletáři čeští. Když se spojíme, tak nás neodpojí.
Takhle jsem si to hezky promyslela a šla se dívat na televizi. Bloudila jsem kanály a nalezla něco vzrušujícího.
V pořadu "Vědmy radí" se nabízelo tuším, že vylepšení čakry, ale hlavne krétský rituál. Minojská kultura mě vždycky fascinovala. Těšila jsem se. Konečně zatelefonovala klientka. Nahlásila jméno a datum narození. Vědma zapálila čajovou svíčku a tím uzdravila čakru. Chvěla jsem se nedočkavostí. Teď, teď bude ten rituál! Bude tam dvojitá sekera? Býci? Pomazání božským olejem?
Byla tam informace. Až vědma pojede na Krétu, tak rituál pro dotyčnou dámu uskuteční. Připsala si ji do seznamu.
Takhle bych se chtěla živit. Zapálit čajovou svíčku (tedy pokud si zase nekoupím tu, které knot nechytne), slíbit rituál a inkasovat. Každá, i započatá minuta čekání a hovoru devadesát korun. "Čest práci!" tomu, kdo to vymyslel.
No a šla jsem spát. Moc to nešlo. Všichni psi, které mám v doštěku, se rozhodli rušit niční klid. Patrně si špatně vyložili Fučíkovo poselství "Lidé, bděte!"
Tak nevím jestli jsem těm vědcům pomohla. Ale měli by si mé duševní pochody prostudovat. Protože.
"Ani zrno nazmar!"

Spící Mexičan

9. září 2017 v 19:57 | Věra K. |  Představy a příběhy
Když člověk dlouho spí ve volné přírodě, splyne s krajinou... Cena 3000 Kč. Rozměry 50x40 cm.