A pořád čtvrtek

8. října 2017 v 16:07 | Věra K. |  Šou v SOU
O velké přestávce se ploužíme s Dášou chodbou a snažíme se o nemožné.
"Paní kolegyně", vnucuje se místní pedagog. "To když máte dozor, tak to musíte koukat do tříd, jestli tam nikdo nezůstal".
Poděkovaly jsme za dobrou radu a rychle odešly, abychom ho nemusely zabít. Do učeben lezeme stále a pořád. Vyhazujeme lépe než odborník v nočním podniku. Ovšem jak zabránit zvlčilé mládeži, aby se zase nevetřela dovnitř, když klika neprobíjí 220 voltů a dveře nejdou zamykat, tak to opravdu nevím.
"Není nad dozor v Bruselské!", zasní se Dáša. Ne, že by snad byla cvok, ale v naší rodné škole prozměnu žáky do tříd zastrkujeme, neb chodby jsou pro korzování nevhodné. Je to určitě proveditelnější.
Konec přestávky by byl vysvobozením, kdyby zároveň neznamenal, že si jdu odskočit do 2.H. To štěstí! Dub, Chvojka a Přibyl nejsou mezi námi!
"To mají nějakou vážnou nemoc?", ptám se s nadějí v hlase.
"Ne, jen šli k doktorovi a příjdou."
Přišli - deset minut po zvonění - ideální čas. Čtyřicet strašných skoroprodavačů už bylo relativně zpacifikováno. Pak se ozvalo majestátní zaklepání na dveře. Třída se zatetelila radostí.
"Kdo je to, paní učitelko?" Patrně se domnívají, že vidím skrz dřevo.
"Mikuláš, pane Horo. Asi trochu ztracený v čase, ale těžko to může být někdo jiný."
Bohužel, nebyl to vousatý světec s doprovodem, přišla trojice úplně jiná. Vyholená. Dub, Chvojka a Přibyl. To vítání. Ta informační služba! A že venku prší. A že dlouho čekali na tramvaj. (Kdyby stáli na zastávce déle, mohla jsem o ně přijít. Dopravní podnik se zbytečně moc kritizuje.) Nevhodné grimasy, spadlá židle...tedy, jestli byli u psychiatra, měl by dotyčný vrátit diplom za to, že je nenechal hospitalizovat. Mít jich ve třídě takových deset, mohu si koupit čepičku s rolničkama a dělat jim kašpárka. Jinou roli bych představovat nemohla.
Začala jsem se intenzívně dívat do prostoru zhruba metr pod stropem. Po chvíli třída přece jen trochu zpozorněla. Očividně doufali, že jsem se konečně pomátla a bude pokoj.
"Sleduji, milánkové, jak se na vaše hlavy snáší osvěžující test. A klesá. Přitahují ho vaše něžné hlasy".
Aby nespadnul úplně, mírně ztichli (nejspíš se unavili) a mohli jsme začít konečně něco dělat.Tedy. Spíše já jsem začala něco dělat. 2.H relaxovala.
2.E, třída, kterou končím vršovickou torturu, by mohla být i snesitelná. Ovšem není, protože jejím členem je Ladislav Krejza. Mám tu čest ho učit třetím rokem. Má školu rád a z lásky k ní (patrně, protože slaboduchý není) druhý ročník opakuje. Nedá se ovšem říci, že by se mezi námi vytvořilo nějaké milostné pouto. Dnes je odbarven na blond a v uchu má novou náušnici. Chválabohu je vyčerpán a spí. Je to sice proti pedagogickým zásadám, ale pud sebezáchovy se ignorovat nedá. Mluvím tiše, abych ho neprobudila a dokonce mám puzení nad jeho lavici umístit nápis "NERUŠIT". Už dlouho mi Ládínek neudělal takovou radost.
A radost mi působí i 2.E. Poprvé za celý den mám pocit, že slyším pravdu o tom, co je národní důchod (tedy ne, Frajlichu to, co budete pobírat v penzi), hoch se jménem Dědeček se chce dát přezkoušet ( ano, i v našem ústavu existují exempláře, kterým záleží na známce!), všichni jsou potichu a Krejzu mi nikdo nebudí.
Takřka jsem zpychla. Začímám si připadat jeko dobrý pedagog a ne jako škodná.
"Paní profesorko", promlouvá mi do duše místní zmocněnec pro třídní práva Kubečka. "Když je ta demokracie, tak byste nám měla říct pohádku. Většina je pro."
Jsem tvor vděčný a tak souhlasím. A protože bereme zásady skladování, dáme si tu o třech zlatých razítkách Davida Vševěda.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 VampireNightmare stories VampireNightmare stories | Web | 8. října 2017 v 16:25 | Reagovat

No já do školy nechodim

2 Magicmax Magicmax | Web | 8. října 2017 v 16:29 | Reagovat

Já chodím do školy :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama