A ten pátek pořád je

13. října 2017 v 11:56 | Věra K. |  Šou v SOU
Pátek. Ta radost v kabinetě! Ovešm, jak pro koho. My s Evou si dáváme plných sedm svěžích hodin.
Naše žactvo se obzvlášť koncem týdně dívá na učitele jako na nežádoucí relikt. Přibylo suplování. To se mně ale naštěstí týkat nemůže, neb nemám okno. Další malou příjemností je to, čemu kolega Matýsek říká "urážka lidské důstojnosti". Bereme.
Těším se nad svým lehkým těžce vydělaným platem. Už jsem si zvykla na to, že suplování je zadarmo a hlídání u písemek a jiných zkoušek je také pouze poslání.
Maně si vzpomenu na M 2.A. Když byli mí maturanti ještě čerství, měla jsem k nim plamennou řeč o vzdělání.
Velice jim lichotilo, že jejich třídní je PhDr. a pečlivě hodnotili mé právě končící doplňkové pedagogické studium.
Nechali si předložit index. Trápili se nad mou jedinou dvojkou - z branné výchovy. Nakonec dospěli k názoru, že pouze blb by věděl, kolik má družstvo nábojů při soutěži zdatnosti. A že je tudíž lepší dvojka než jednička. Tuhle třídu prostě musím mít ráda. Spočítali si, že mám za sebou zhruba dvacet let studií. Když jsem tedy blábolila na téma potřebnosti maturity, brali mě jako řečníka povolaného.
Potom se zeptali, jaký mám plat. Příští konzultaci jsem měla na stole opět švestky. Aspoň, že ne kalafunu a housličky. Nemám hudební sluch.
Poslední dvě hodiny jsou k nepřežití. Trpím ve 2.K. Třída vzácně vyrovnaná. Holčičky vzorné, chlapečkové na zabití. Od nich bych si nekoupila ani "ubrousku, prostři se", třebaže ho už léta marně sháním. Kolegyně Hejná tam suplovala jednu jedinou češtinu a dodnes, když řeknu Florián, Zástěra, Zoufalík či Kovanda, ví, o kom mluvím a chvěje se strachem.
Třídním otcem "káčka" je láďa Pavlíček, cholerik a výtvarník naší školy. O přestávce škrtí na chodbě Blažka.
"Neboj se Láďo, a klidně ho zab. Dosvědčím ti, že to bylo v sebeobraně", povzbuzuji ho.
Neuposlechl a práci nedodělal. Teď to odnáším. Blažek je přítomen a já v jeho společnosti. Ne na dlouho. Už během zkoušení jde za dveře.
"Pardon, paní učitelko", ruší můj strhující výklad o manku Kraus., "ale nejste upravená".
Ztuhnu hrůzou. Napadají mě příšerné možnosti.
"Jeden límeček máte navrch a druhý pod svetrem". Odtuhnu a poděkuji.
Kdosi na chodbě haleká, že by chtěl jet tichou prérií. Kdosi se pokouší vyrazit dveře. Ne, to nemůže být Blažek. To musí být jeho třídní. Má kliku, že mu s klikou pomůže vyhoštěný žák. Láďa se provalí do místnosti s náručí tapet, papírů a štětců. Do svého kabinetu s ofsetem se dostane pouze průchodem učebnou.
"Jdu rozmnožovat!", hlásí radostně. Třída vyje smíchy a Láďa se mě zbytečně ptá, zda jsou hodní.
"Jediní hodní, milí, snášenliví, krásní a příjemní jsme v této cimře my dva", odpovídám.
Láďa souhlasí, Petrák protestuje. Novotný ho upozorní, že učitelé mají vždycky pravdu.
Možná je to staromilství, ale tento názor se mi líbí.
A protože máme majetkovou odpovědnost probranou a Blažek už je hodný a je ten pátek, dáme si ideově zaměřenou pohádku.
O Červené Kradulce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama