Čtvrtek

7. října 2017 v 19:19 | Věra K. |  Šou v SOU
Ráno začínám hrůzným dozorem. Stojím spolu se školnicí u vchodu a lapám nepřezuté. Pokud je delikvent z našich řad, má ta dobrá žena očividnou radost a nepokrytě čeká, že dotyčného na místě utluču.
Dnes mám mimořádnou kliku. Do budovy se v houfu žactva, zjevně proti své vůli, vplížily mé dvě kolegyně. Znamená to, že nikdo nestůně a že budu mít pouhé dva dozory, šest hodin a jedno okno.
Nejprve jdu trpět do 2.A.Třída samých chlapečků. Začínáme takřka tradičně. "Děťátka, vidím, že opět neumímte zdravit. Sedněte si, a pan Šnajdr vám vysvětlí, jak se to dělá."
Šnajdr je milý hoch. Třeba když má spálu nebo mor. Teď zvedá své dva metry a mutujícím hlasem recituje tolikrát - bezvýsledně - opakovanou poučku. Jsem na ni hrdá, neb jsem autorem.
"Když příjde pedagog do třídy, tak máme radost a těšíme se na vyučování a nebavíme se a nehrabeme v taškách a nyvyluzujeme hnusné zvuky, ale spácháme stoj spatný a vlídný úsměv".
"No vidíte, pane Šnajdr, mluvíte jako kniha. Ještě dvacet let a bude z vás vzroný student. Takže si to zkusíme v praxi."
Zkoušíme to třikrát. Pak se dobereme k jakémusi výsledku. Vlídný úsměv jim odpouštím.
Následuje invaze omluv. Mám s nimi jednu dvouhodinovku za čtrnáct dní - ne, že bych jich chtěla víc - , ale přesto mají pocit, že nejlepší systém je jednou chybět a příště se omluvit.
"Asi předpokládáte, že vám známky přinese Ježíšek. Jenže teď je druhé pololetí a vy je potřebujete už za tři neděle.Čili ty slabé hochy po nemoci vyzkoušíme ze staré látky."
Provedu mírnou selekci mezi přijatelnými a nepřijatelnými omluvami a začínáme se mučit. Tedy spíš oni mučí mne.
Frajlich má nelíčený plezír z pětky. Má už čtvrtou a předpokládá, že je na mně, abych s tím něco udělala. Přece tak hezký chlapec s bohatým a vlivným tatínkem nebude dělat reparát. Vskutku nebude, protože rovnou propadne. Pokud vím, vychází mu nedostatečná ve třech předmětech a já se klidně postavím po bok Jana Husa jako mučedník za pravdu.
Než vyzkouším pět šest kousků, je Kopecký v koutě, Jíra přede dveřmi a Luprich za nimi.
Nejhodnější - kromě mě - Je trojice Šváb - Malý -Brouk. Bydlí v poslední lavici a pravidelně se přemisťují, takže hmyzí pořadí je proměnlivé.
Má nejhorší třída mě stojí určitě víc kalorií, než na kolik si vydělám jejich krocením a vzděláváním.
A to si ještě myslí, že je mám ráda, protože jsou v mých hodinách HODNÍ!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama