Listopad 2017

Hygiena a čtvrtek

30. listopadu 2017 v 16:17 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Už dávno jsme rozhodly, že čtvrtek je dobrý pro babinec.
Tak nějak už avizuje víkend a těšení se na akci nám umožňuje přežít čtyři pracovní dny.
Tentokrát jsme šly do wellness. Malý útulný podnik, tak zvaně hygienicky čistý. V pozadí autorita EU, pákové baterie a podobně.
No a když jsme se před odchodem krášlily, zase jsem musela dumat nad kosmetickým průmyslem. Tam hygienickým čističkám spousta věcí uniká. Řada produktů je něco jako pouzdro na odumřelé buňky.
Pochopitelně, že si nepořizuji "hubolesky" a deodoranty na bázi roll-on. Fascinuje mě, jak někdo může navrhnout přípravek, který systematicky přimíchává zemřelý epitel do původního roztoku.
Kupuji si věci vymačkatelné, vykapatelné a rozstřikovatelné.
Ale řasenka ! Nepůjčuji a nepůjčuji si, ale stejně mi vadí, jak se ty štětiny po práci zasunují do svého tubusu s barvou, která se každým použitím obohacuje a búhvíco. Byť mého.
A vzpomínám si, jak si máma kupovala něco jako jednodruhové vodovky. Malá krabička, v ní vanička s černou barvou a malý kartátček. A ten se dal úplně jednoduše vymýt a usušit. Mámě to dalo trochu práce, ale na druhou stranu na své konání dobře viděla, protože neměla chronický zánět spojivek.
To byly časy !

Ceny v Penny

29. listopadu 2017 v 11:56 | Věra K. |  Drsné básně
Nakoupím si v Penny,
jsou tam dobré ceny
u žervé. Je v akci,
to jsou hodní chlapci !

Tohle nemá háček.
Koukám na letáček
za balení ? Inu,
fakt chtěj polovinu.

Jdu tam odpoledne.
Svět kolem mne šedne.
něco tady vázne.
krabice jsou prázdné.

Vedoucí se diví,
do regálu civí.
do skladu si zajde,
jenom problém najde.

"Žervé, mezi náma,
je za paletama.
dělat se nic nedá.
zítra bude středa

doplní se zboží
a bude to boží."
Jdu tam brzo ráno
zas mi není přáno.

cena pořád akční
a můj vozík lační
po pochoutce marně.
Snad dopadne zdárně

má výprava třetí.
Bože ten čas letí!
Jsou i Penny jiná
a já nejsem líná.

Nad cenovkou žlutou
mám zas chvilku krutou.
Žervé prostě není
ostré hrany cení

krabice zlá, prázdná.
Začínám být rázná.
Chci být víc než hloupý
zákazník, co koupí

zboží, co je k mání.
hrdost mi v tom brání.
Navždy prchám z Penny,
maj tam jenom ceny.

Milá Eliss

28. listopadu 2017 v 10:50 | Věra K.
Milá Eliss, děkuji Vám,
vždycky, když se na blog dívám
náladu mi pozvednete.
Jsem moc ráda, že ho čtete.

Navíc jste si dala práci
popřát mi zdar v reklamaci.
No tak, co byste si tipla?
Ano. Byla jsem za kripla.

Vedoucí si vzal mou cíchu
a hned jsem mu byla k smíchu.
"Jezdce" našel bez obtíží,
ještě teď mě dosti tíží

jeho pohled přezíravý.
Mějte se fajn. Moc Vás zdraví
Vaše ponížená Věra.
Tak to se mi stalo včera.

Dvojitý Alfons a jiné

27. listopadu 2017 v 18:11 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Tak pro tento týden je kafe pro změnu zdravé. Už nevím proč, ale expert prohlašoval, že by ani těhotným jeden dva šálky nezakazoval. Hned si jdu jedno udělat. Nebudu mít nádory, alzheimera a parkinsona.
Snad to ještě zafunguje.
Už jen oplakat mohu ale minulost.
Proč jsem si odpírala třetí hrnek v nastudované obavě, že budu dehydratovaná ( soudobě nesmysl), překofeinovaná ( čím víc, tím líp) a trpět nespavostí ( tedˇplatí že pokud se hodně napijete vody, kafe vás uspí).
Musím se ale v e své euforii krotit. Počkám si, jaké informace o kafové problematice přinese prosinec.
Na obrazovce dborníci odborně připravovali kávu a já jsem si tematicky meditovala.
O tom, jak Olina preferuje "doktorské" kafe, ze zvyku už i na návštěvě. To se hrnek zaleje jen do poloviny a pak se doplní studenou vodou. A dá se tak vypít i v několika minutách mezi vizitami.
O tom, jak moji spolužáci, během letního semestru stavěli slepičárny v Polsku. Brigáda je obohatila mnoha zkušenostmi. Jednou z nich byla i příprava toho, čemu se říkalo dvojitý Alfons. To je opětně zalitý lógr. Někdy dostávali i Alfonse trojitého.
A o tom,jak já chci být víc kreativnější než oni.
Vlastně nechci. Ale nějak to tak vychází. Během pracovního dne v požehnaném školství mi občas nezbyde, než si dát Alfonse.
A doliju ho studenou vodou.

Černé dny

26. listopadu 2017 v 10:39 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Inzerovaný "černý pátek". Jeden řetězec mě zlákal. Rozhodla jsem se být rozumná a koupit si za rozumnou cenu povlečení.
Jsem pečlivá hospodyňka.
Hned v sobotu jsem nové ložní prádlo vyrvala z obalu a vyprala.
Hned v neděli jsem ho začala láskyplně žehlit. Láska mi vydržela do polštáře. Cícha má zip, který postrádá to, čemu se patrně říká "jezdec"
Zkoumala jsem tu sadu zoubků ze všech možných úhlů a konců. Marně. Ta neděle je pro mě černá.
A teď nevím, pro koho ze zúčastněných stran bude černé pondělí.
To se totiž chystám na trestnou výpravu s ůčtem a s nevyžehlenou kapnou. Připravuji si rozhořčený výstup ublíženého zákazníka. Obchod ho připravil o vodu, energii, prášek na praní, čas a nervy.
Ale co když. Co když se stane to, že budu, tak, jak se mi už při řešení křivd stalo několikrát, za blázna.
Protože oni toho "jezdce" naleznou.

Probuzení

25. listopadu 2017 v 12:51 | Věra K. |  Drsné básně
Budík mě probudil
k činnosti povzbudil
vříská dost hlasitě,
zmítám se po bytě.

Příprava do práce,
to není legrace.
pak v mozku vyzvání
mi šťastné poznání.

Tep se mi zklidňuje,
dech zase funguje.
Zbytečná lopota.
Ona je sobota.

Špatné výběry

24. listopadu 2017 v 9:30 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Volala mi rozhořčená Eva. Dle doporučení centrálního orgánu zpestřovala výuku. Dodaným dokumentem s nic neříkajícím názvem. Něco, jako že všichni máme stejná srdce. Zasláno coby vhodný snímek zkvalitňující mezilidské vztahy.
Kromě bezprostředního pohlavního styku tam bylo všechno ze života často i nahatých homosexuálů.
Uklidňující na tom shledala dvě věci.
Šťastnou náhodou byli všichni žáci plnoletí a tak se snad nedočká disciplinárního řízení stran mravního ohrožování mládeže.
A to, že ji po návratu do učebny třída prosila, ať se příště raději učí. Také potěšilo.
To jsou ty chybné výběry.
Vzpomínaly jsme na studia.
Jak si Iva objednala v Univerzitní knihovně pojednání o Kraslicích, neb psala seminárku o tamním průmyslu. A jak - když dotyčná literatura přišla - zjistila, že se jedná o výrobu malovaných vajíček. Okamžitě knihu vrátila a bylo jí poněkud stydno. Protože zaměstnala zbytečně mnoho lidí. Věc jela až z Nučic nebo z Postoloprt. Tam totiž byly dislokované sklady knihovny.
Jak jsem si já objednala Jiráskovo "U nás" a přečetla to. Nerada. Ale moje seminárka se týkala hrabačovské manufaktury a profesor mi řekl, že se v těch čtyřech svazcích dozvím spoustu podstatných informací o plátenictví. Pak jsem zjistila, že si dělal legraci.
A jak Eva, budoucí sociolog, sháněla materiály k tématu "postavení ženy za první republiky". Byla šťastná, když v kartotéce nalezla titul, který vypadal, že by mohl být součástí použité literatury. Divila se, že si publikaci nemúže odnést, a to ani do studovny. Nahlížet jen u výdejního pultíku. A také se po ní nějak divně koukali.
Byla to pornografie.

Muži, netřeba se urážet

23. listopadu 2017 v 15:02 | Věra K. |  Drsné básně
Proč vám vadí, páni,
rčení, co je k mání
"chlastáte jak Dáni"?

Dán má pevné zdraví.
Statistika praví,
kdo je pijan pravý.

S alkoholem v bitvě
jak je vidět v pitvě
prohrávají v Litvě.

Praktické využití vzdělání

22. listopadu 2017 v 12:18 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Vystudovala jsem dějepis. Vědu krásnou leč v běžném životě dost nevyužitelnou.
Pro mě má ale i význam ryze praktický. Sice vím, kdy byla bitva u Poitiers a datace otevření Suezského průplavu mě také nezaskočí, ale zapamatovat si data narozenin svého okolí, tak to ne.
A tady přichází historie na pomoc.
Máma - to je vylodění v Normandii. Manžel - dobytí Bastily, Draha - začátek první světové války, táta - ruské Vánoce,
Jitka s Helenou - bitva pod Moskvou, Iva Vítězný únor a tak dále.
A dnes je výročí atentátu na Kennedyho.
Tak to budu mít narozeniny já.

(pochopitelně, že souhlasí jen den a měsíc)

ZDŠ byla nejhorší

21. listopadu 2017 v 15:39 | Věra K. |  Drsné básně
Do školky mě nedostali.
Řvala jsem tak, že to vzdali.

Základka už byla nutná.
Ptali se mně, proč jsem smutná.

Proč tam nechci, a proč skučím,
vždyť se přece dobře učím.

Komu třída říká šprte,
ten prožívá chvíle kruté.

Protože mám vždycky kliku
nevynikám v tělocviku,

zkazila jsem každý zápas,
smáli se mi, prostě trapas.

Mlátili mě atlasama,
ptali se, kde moje máma

nakupuje to, v čem chodím,
leda na směťák se hodím.

Na gymplu mi průměr klesl,
tu tam už mě někdo snesl.

A fakulta? Došlo k divu,
jsem součástí kolektivu.

Vím, kdy budu celebrita,
kterou celá třída vítá.

Těším se, byť je to k breku.
....Na vejšce třetího věku.

Síla myšlení

20. listopadu 2017 v 10:10 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Ta relace mě uklidnila. Přivolaná expertkka vysvětlovala, že už pomyšlením na cvičení cvičíme.
Mozek aktivuje při plánování pohybu různá čidla a v našem těle se začnou dít věci podobné těm procesům, které provázejí reálnou svalovou námahu.
Moc jsem se potěšila. V klidu křesla si představím rozcvičku a budu mít vysoustruhovanou postavu.
Ale co když. Co když i jen pomyšlení na jídlo přináší ukládání tuků?
A po tělesné námaze se hlad logicky dostavuje. To se pak budu myšlením na posilování vyčerpávat naprosto zbytečně.
Raději se přidržím svých obvyklých meditaci.
Budu myslet, tak, jak je mým zvykem, jenom ....na hlouposti.

Sebevrah a čumilové

19. listopadu 2017 v 11:32 | V.K. |  Představy a příběhy
Pokud se chcete zabít, všichni budou rádi přihlížet.



Kde jsou ty viry?

18. listopadu 2017 v 12:32 | Věra K. |  Drsné básně
Všichni kolem leží
jenom já jsem svěží.

Do lékáren lítám,
kolem chorých kmitám.

Přiděluji prášky,
tahám těžké tašky.

Měním ložní prádlo,
na hruď mažu sádlo.

Sháním masti z Číny,
snad to bude jiný

až si vira vdechnu.
Nebo z toho zdechnu.

Proč se tam nudím

17. listopadu 2017 v 16:27 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Jela jsem za Evou do Mnichovic. Musela navštívit tetu Dádu. Komplikace s její novou kočičkou a Dádina nevypovídanost trvala tři hodiny.
A tak jsem byla v cizím domečku sama. V prostoru vyplněném knížkami, televizí, ledničkou a jinými svody.
Byla to nuda. Nechápala jsem proč. Proč se netěším z nicnedělání a neužívám si rozkoší, které mi okolí nabízí.
Proč tu pořád něco chybí. Doma takovýto problém nemám.
Pak jsem na to přišla.
Správná relaxace v mém případě nesmí být vynucená. Potřebuji mít možnost užitečné činnosti. Abych se jí radostně vzdala.
Měla bych vyžehlit, vyluxovat, srovnat šuplík nebo alespoň háčkovat. S požitkem takovéto záležitosti odsunu.
A u televize nebo s knížkou se mi pak sedí úplně perfektně.

Jediné řešení

16. listopadu 2017 v 18:19 | Věra K. |  Drsné básně
Mám moc divné uši
máloco jim sluší.
Nejlepší je asi
zakrývat je vlasy.

Mám moc divné vlasy
bez patřičné krásy.
Splihlé, řídké, šedé
Tohle nedovede

schovat ušní slávu.
Mám moc divnou hlavu.
Velká nadstandardně
a já hledám marně

na tu lebku čapku.
Tak šátek "na babku"
uvářu si směle.
Nevypadám skvěle.

Jak zlepšit tu krásku?
Co dát přes ksicht masku?

Mám moc divné svaly,
sádlo se z nich valí.
Mám moc divnou chůzi.
Jsem etalon hrůzy.

Jak se zlepšit celá?
Cesta je tu skvělá.
Čekat...Dá to práci -
- na reinkarnaci.

Netypický youtuber

15. listopadu 2017 v 19:22 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Byly doby, kdy jsem čtyřikrát marně čekala "pod ocasem" na Karla. Pokaždé zavolal plný entuziasmu a vypadalo to, že beze mě určitě nepřežije. Možná, že vskutku nepřežil. Po páté už nezavolal.
Pak byly doby, kdy náš ředitel pravidelně na začátku září prohlašoval, že letos to ještě musíme vydržet, ale že příští rok to bude lepší. Netřeba dále komentovat.
Přišly i doby, kdy mi stavitel Hejl vysvětloval, že rekonstrukce chaty bude hotová za měsíc. Říkal to dvacetkrát.
Beru to tak, že prozřetelnost mi chce udělat radost. Tolik opakovaného těšení si snad ani nezasloužím.
V současnosti musím ale konstatovat, že uvedené laškování s mými nadějemi ztrácí grády.
Mám ve sklepě troje pohledné dveře. Chci je prodat. Neb jsem si pořídila ještě pohlednější.
Uveřejnila jsem nabídku. Celková suma 500 korun.
Ihned se přihlásili zájemci. Až jsem zalitovala, jak jsem svůj majetek podhodnotila.
Každý byl nadšen.
Nikdo se podruhé neozval.
Tento týden jsem si už byla stoprocentně jistá. Paní XY přímo psala, že se do mých dveří zamilovala. Několikrát volala a ujišťovala se, zda je její tužba splnitelná. Měla přijet včera. V pět hodin. A nic.
Není to malichenost? Takhle mě pokoušet kvůli pětikilu? Ta prozřetelnost, osud nebo vesmír či co, se na mně vysiluje prkotinami.
Moje dveře už takřka disponují vlastní webovou stránkou. Předvádějí se ze všech stran. Oslovují veřejnost od minulého léta s intenzitou youtubera.
Možná pomůže prezentace na blogu.
Ale ne. Pomůže to, když je vyhodím do kontejneru. Pak si je snad někdo vezme.

Přijde jaro, přijde

14. listopadu 2017 v 17:24 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Myla jsem mámě okna. Myla jsem je rychle, neb se brzy stmívá.
Nesnáším zimu, krátké dny a opěvované předvánoční období mi nahání hrůzu.
Ten, kdo vymyslel "žabky" byl sadista. A ten, kdo je umístil do hluboké úzké dřevěné kolejnice, byl sadista zvrhlý.
Koněčně se mi podařilo záclony pověsit. Vymknutý krk, vykloubené oči a překroucené ruce.
Ještě, že si to zopakuji až v období předjarním.
Najednou mám pocit, že to jaro příjde až moc brzy.

Nudné téma

13. listopadu 2017 v 17:10 | Věra K. |  Drsné básně

Hezky jsme si povídali
o tom, jak tě v krku pálí,
kyčel chátrá, žíly kynou,
také kúži už máš jinou.

A srdce ti často bije
v duchu divné arytmie,
sliznice máš podrážděné
průjem na záchod tě žene.

Tvá bederní páteř není
marné téma k zamyšlení,
no a navíc těďka právě
výrazně ti hučí v hlavě.

Stačila jsem podotknouti,
jak mě tohle všechno rmoutí.
A potom jsem naznačila,
že jsem se dost opařila.

"Jak je možné, když ty mluvíš,
že každého jenom nudíš ?!"

Ptáci v práci

12. listopadu 2017 v 12:10 | Věra K. |  Drsné básně

Byli čtyři ptáci,
měli velkou práci.
No a když to dali,
křídly zamávali,

z kapoty se zvedli
na vedlejší sedli.
Netřeba jim radit,
jak na auta kadit.

Které navždy platí

11. listopadu 2017 v 12:19 | Věra K. |  Drsné básně

Obřad ke konci už spěje,
úředník se vlídně směje.
"Budou spolu šťastní navždy",
to si tenkrát myslel každý.

Navždy trvalo tři roky
a pak jsme podnikli kroky
co splnily naše přání
u rozvodového stání.

"Střecha od nás, milá paní,
navždy domeček váš chrání."
Ten pokrývač zřejmě asi
nepomyslel na počasí.

Za půl roku mírně lilo,
pár tašek se odlomilo.
Navždycky je jenom práce
s vyřízením reklamace.

Našla jsem si zaměstnání
s šéfem plným odhodlání
udílet třinácté platy.
Kdy s tím skončil, chlapec zlatý?

Měsíc po mém nastoupení.
Ale já mám pochopení.
Vím, že pro mě "navždy" pouze
je stres a finanční nouze.