Listopad 2017

Praktické využití vzdělání

Dnes v 12:18 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Vystudovala jsem dějepis. Vědu krásnou leč v běžném životě dost nevyužitelnou.
Pro mě má ale i význam ryze praktický. Sice vím, kdy byla bitva u Poitiers a datace otevření Suezského průplavu mě také nezaskočí, ale zapamatovat si data narozenin svého okolí, tak to ne.
A tady přichází historie na pomoc.
Máma - to je vylodění v Normandii. Manžel - dobytí Bastily, Draha - začátek první světové války, táta - ruské Vánoce,
Jitka s Helenou - bitva pod Moskvou, Iva Vítězný únor a tak dále.
A dnes je výročí atentátu na Kennedyho.
Tak to budu mít narozeniny já.

(pochopitelně, že souhlasí jen den a měsíc)

ZDŠ byla nejhorší

Včera v 15:39 | Věra K. |  Drsné básně
Do školky mě nedostali.
Řvala jsem tak, že to vzdali.

Základka už byla nutná.
Ptali se mně, proč jsem smutná.

Proč tam nechci, a proč skučím,
vždyť se přece dobře učím.

Komu třída říká šprte,
ten prožívá chvíle kruté.

Protože mám vždycky kliku
nevynikám v tělocviku,

zkazila jsem každý zápas,
smáli se mi, prostě trapas.

Mlátili mě atlasama,
ptali se, kde moje máma

nakupuje to, v čem chodím,
leda na směťák se hodím.

Na gymplu mi průměr klesl,
tu tam mě někdo snesl.

A fakulta? Došlo k divu,
jsem součástí kolektivu.

Vím, kdy budu celebrita,
kterou kolektiv vždy vítá.

Těším se, byť je to k breku.
....Na vejšce třetího věku.

Síla myšlení

Pondělí v 10:10 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Ta relace mě uklidnila. Přivolaná expertkka vysvětlovala, že už pomyšlením na cvičení cvičíme.
Mozek aktivuje při plánování pohybu různá čidla a v našem těle se začnou dít věci podobné těm procesům, které provázejí reálnou svalovou námahu.
Moc jsem se potěšila. V klidu křesla si představím rozcvičku a budu mít vysoustruhovanou postavu.
Ale co když. Co když i jen pomyšlení na jídlo přináší ukládání tuků?
A po tělesné námaze se hlad logicky dostavuje. To se pak budu myšlením na posilování vyčerpávat naprosto zbytečně.
Raději se přidržím svých obvyklých meditaci.
Budu myslet, tak, jak je mým zvykem, jenom ....na hlouposti.

Sebevrah a čumilové

Neděle v 11:32 | V.K. |  Představy a příběhy
Pokud se chcete zabít, všichni budou rádi přihlížet.



Kde jsou ty viry?

Sobota v 12:32 | Věra K. |  Drsné básně
Všichni kolem leží
jenom já jsem svěží.

Do lékáren lítám,
kolem chorých kmitám.

Přiděluji prášky,
tahám těžké tašky.

Měním ložní prádlo,
na hruď mažu sádlo.

Sháním masti z Číny,
snad to bude jiný

až si vira vdechnu.
Nebo z toho zdechnu.

Proč se tam nudím

Pátek v 16:27 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Jela jsem za Evou do Mnichovic. Musela navštívit tetu Dádu. Komplikace s její novou kočičkou a Dádina nevypovídanost trvala tři hodiny.
A tak jsem byla v cizím domečku sama. V prostoru vyplněném knížkami, televizí, ledničkou a jinými svody.
Byla to nuda. Nechápala jsem proč. Proč se netěším z nicnedělání a neužívám si rozkoší, které mi okolí nabízí.
Proč tu pořád něco chybí. Doma takovýto problém nemám.
Pak jsem na to přišla.
Správná relaxace v mém případě nesmí být vynucená. Potřebuji mít možnost užitečné činnosti. Abych se jí radostně vzdala.
Měla bych vyžehlit, vyluxovat, srovnat šuplík nebo alespoň háčkovat. S požitkem takovéto záležitosti odsunu.
A u televize nebo s knížkou se mi pak sedí úplně perfektně.

Jediné řešení

Čtvrtek v 18:19 | Věra K. |  Drsné básně
Mám moc divné uši
máloco jim sluší.
Nejlepší je asi
zakrývat je vlasy.

Mám moc divné vlasy
bez patřičné krásy.
Splihlé, řídké, šedé
Tohle nedovede

schovat ušní slávu.
Mám moc divnou hlavu.
Velká nadstandardně
a já hledám marně

na tu lebku čapku.
Tak šátek "na babku"
uvářu si směle.
Nevypadám skvěle.

Jak zlepšit tu krásku?
Co dát přes ksicht masku?

Mám moc divné svaly,
sádlo se z nich valí.
Mám moc divnou chůzi.
Jsem etalon hrůzy.

Jak se zlepšit celá?
Cesta je tu skvělá.
Čekat...Dá to práci -
- na reinkarnaci.

Netypický youtuber

15. listopadu 2017 v 19:22 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Byly doby, kdy jsem čtyřikrát marně čekala "pod ocasem" na Karla. Pokaždé zavolal plný entuziasmu a vypadalo to, že beze mě určitě nepřežije. Možná, že vskutku nepřežil. Po páté už nezavolal.
Pak byly doby, kdy náš ředitel pravidelně na začátku září prohlašoval, že letos to ještě musíme vydržet, ale že příští rok to bude lepší. Netřeba dále komentovat.
Přišly i doby, kdy mi stavitel Hejl vysvětloval, že rekonstrukce chaty bude hotová za měsíc. Říkal to dvacetkrát.
Beru to tak, že prozřetelnost mi chce udělat radost. Tolik opakovaného těšení si snad ani nezasloužím.
V současnosti musím ale konstatovat, že uvedené laškování s mými nadějemi ztrácí grády.
Mám ve sklepě troje pohledné dveře. Chci je prodat. Neb jsem si pořídila ještě pohlednější.
Uveřejnila jsem nabídku. Celková suma 500 korun.
Ihned se přihlásili zájemci. Až jsem zalitovala, jak jsem svůj majetek podhodnotila.
Každý byl nadšen.
Nikdo se podruhé neozval.
Tento týden jsem si už byla stoprocentně jistá. Paní XY přímo psala, že se do mých dveří zamilovala. Několikrát volala a ujišťovala se, zda je její tužba splnitelná. Měla přijet včera. V pět hodin. A nic.
Není to malichenost? Takhle mě pokoušet kvůli pětikilu? Ta prozřetelnost, osud nebo vesmír či co, se na mně vysiluje prkotinami.
Moje dveře už takřka disponují vlastní webovou stránkou. Předvádějí se ze všech stran. Oslovují veřejnost od minulého léta s intenzitou youtubera.
Možná pomůže prezentace na blogu.
Ale ne. Pomůže to, když je vyhodím do kontejneru. Pak si je snad někdo vezme.

Přijde jaro, přijde

14. listopadu 2017 v 17:24 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Myla jsem mámě okna. Myla jsem je rychle, neb se brzy stmívá.
Nesnáším zimu, krátké dny a opěvované předvánoční období mi nahání hrůzu.
Ten, kdo vymyslel "žabky" byl sadista. A ten, kdo je umístil do hluboké úzké dřevěné kolejnice, byl sadista zvrhlý.
Koněčně se mi podařilo záclony pověsit. Vymknutý krk, vykloubené oči a překroucené ruce.
Ještě, že si to zopakuji až v období předjarním.
Najednou mám pocit, že to jaro příjde až moc brzy.

Nudné téma

13. listopadu 2017 v 17:10 | Věra K. |  Drsné básně

Hezky jsme si povídali
o tom, jak tě v krku pálí,
kyčel chátrá, žíly kynou,
také kúži už máš jinou.

A srdce ti často bije
v duchu divné arytmie,
sliznice máš podrážděné
průjem na záchod tě žene.

Tvá bederní páteř není
marné téma k zamyšlení,
no a navíc těďka právě
výrazně ti hučí v hlavě.

Stačila jsem podotknouti,
jak mě tohle všechno rmoutí.
A potom jsem naznačila,
že jsem se dost opařila.

"Jak je možné, když ty mluvíš,
že každého jenom nudíš ?!"

Ptáci v práci

12. listopadu 2017 v 12:10 | Věra K. |  Drsné básně

Byli čtyři ptáci,
měli velkou práci.
No a když to dali,
křídly zamávali,

z kapoty se zvedli
na vedlejší sedli.
Netřeba jim radit,
jak na auta kadit.

Které navždy platí

11. listopadu 2017 v 12:19 | Věra K. |  Drsné básně

Obřad ke konci už spěje,
úředník se vlídně směje.
"Budou spolu šťastní navždy",
to si tenkrát myslel každý.

Navždy trvalo tři roky
a pak jsme podnikli kroky
co splnily naše přání
u rozvodového stání.

"Střecha od nás, milá paní,
navždy domeček váš chrání."
Ten pokrývač zřejmě asi
nepomyslel na počasí.

Za půl roku mírně lilo,
pár tašek se odlomilo.
Navždycky je jenom práce
s vyřízením reklamace.

Našla jsem si zaměstnání
s šéfem plným odhodlání
udílet třinácté platy.
Kdy s tím skončil, chlapec zlatý?

Měsíc po mém nastoupení.
Ale já mám pochopení.
Vím, že pro mě "navždy" pouze
je stres a finanční nouze.

Měla jsem to rovnou vyhodit

10. listopadu 2017 v 17:02 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy

Chtěla jsem si udělat špagety. Jakožto estét se nespokojuji s kečupem. Udělám si kvalitní pačok vlastní výroby.
Povedl se nad všachna očekávání. Jenom drobnost narušila moji spokojenost. Zapomněla jsem vypnout plyn.
To by člověk nevěřil, jak efektně lze zasmdrět byt pomocí zhruba čtyř lžic spáleniny.
Příští den jsem se rozhodla pro rajskou polévku. Abych zužitkovala zbytek protlaku z nepovedené včerejší večeře.
Otevřela se mi do kastrolu slánka.
Vyhodila jsem prázdnou konzervičku do koše. A nějak se stalo, že jsem se o ní při tomto složitém procesu řízla.
V médiích probíhé učená debata o tom, jak Češi vyhazují jídlo.
Je vidět, že jsem Čech. Ale abych byla navíc i Čechem prozíravým, měla jsem udělat ještě něco.
Hodně bych tím ušetřila. Práci, energii, vodu, teplo prohýřené zběsilým větráním, sůl, náplast a bůhví co ještě.
Měla jsem ten rajčatový protlak vyhodit hned u pokladny.

Bezvýznamná poznámka od bezvýznamného spotřebitele

9. listopadu 2017 v 11:58 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Nějak utichly. Ty rozpravy o dvojí kvalitě potravin. Asi proto, že je po volbách. Na jednu stranu jsem ráda.
Jeden odstín takovýchto debat byl v tom smyslu, že si spotřebitel svůj osud vytváří sám. A tento názor ve mně vyvolával řadu komplexů. Že jsem neschopná.
Nějak nechápu, jak mám porovnávat kvalitu kupříkladu české a rakouské Milky. To si mám do obchodu nosit počítač a vyhledat si složení zahraničního "duplikátu"? No a co potom? Zajedu si pro tu lepší do ciziny, nebo vůbec nemám kupovat zboží ze západního dovozu? Co kdyby kvalitu zjišťoval spíše velkoobchod?
Mě dostatečně vyčerpá, než naleznu datum trvanlivosti. Nepotřebuji se ještě zatěžovat zbytečným předčítáním složení.
Připadá mi to stejně slaboduché, jako prohlášení nadnárodních korporací ve smyslu "Češi to tak chtějí a my se jim přizpůsobujeme". Mě se tedy nikdo na nic neptal a neznám ve svém okolí člověka, který by takovouto dobročinnou výzkumnou anketou prošel.
Asi zůstane záhadou, proč se někteří producenti domnívají, že zrovna my a další země bývalého východního bloku nechceme cukr, ale vyžadujeme jedovatá umělá sladidla, štítíme se většího procenta kakaa a pokud má masný výrobek více masa, tak jsme nervózní.
Nejspíš se o tak velké setkání s tajemnem jednat nebude. Bude to lákadlo nižší kvality a vyšší ceny .
A když se vrátím do ryze českých poměrů, zajímalo by mě, zda stejné důvody stojí v pozadí takřka permanentních zelinářských hrátek. Těch s cedulkami.
Proč je pod názvem petržel prodáván pastyňák?
Zajímavé je, že jsem se nikdy nesetkala s opakem. Pravda, někdy byla v přepravce i směska vyžadující pátrací akci.
Ale třeba páchají prodejci záměnu z neznalosti.
Takže, milí zelinéři.
1. Pastyňák je bílý dožluta, měkčí, u natě buclatější a aromatický
2. Petržel je bílá došeda, tvrdší, rovná a voňavá
3. Pastyňák nesnáším !!!

Navždy pocit viny

8. listopadu 2017 v 10:07 | Věra K. |  Drsné básně

Ve šrajtofli černou díru
mám. Jak okno do vesmíru
vypadají její střeva.
Pravá strana i ta levá

černá, pustá, nehostinná,
jen hvězdičku připomíná
dvoukoruna zapadnutá.
Prázdnota je zlá a krutá.

Jenom několika slovy.
Jako výbuch supernovy
obsah peněženky vraždí
nákup másla. To zná každý.

Navždy budu cítit vinu
že jsem k zmíněnému činu
přidala i zakoupení
syrečků. To pro mě není.

Chovala jsem se jak blázen
Teď mám vesmír a chci na zem.

Boj s alkoholem

7. listopadu 2017 v 10:46 | Věra K. |  Drsné básně

Honzíku. Jsi trouba,
že chlastáš jak houba.

Takhle tvoje stará
nemá na cigára.

Nový pojistný produkt

6. listopadu 2017 v 10:38 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Dora spadla do výkopu na svém pozemku. Vykloubila si rameno. Těšila se ve své naivitě alespoň na finanční kompenzaci, neb měla úrazové pojištění.
Nic nedostala. Snad, že tam nebyla páska.
Evě neznámý karatista odkopává z auta boční zrcátko.
Nic nedostává. Částka nepřesahuje deset tisíc.
Renatě nepřežil smrk a ohleduplně se zřítil se na vedlejší dům. Renata sice nebyla v klidu, ale doufala ve své dvě pojistky.
Nic nedostala. Třebaže tam vysloveně byly uvedené i škody týkající se pádu stromu. Úředník ji poučil,že se to netýká objektů sousedním pozemku.
Pokud já uzavřu smlouvu, budu vyžadovat pojištění vyplacení pojistky.
Tímto dávám k dispizici svůj návrh na nový pojistný produkt.

Příprava k boji

5. listopadu 2017 v 17:30 | Věra K. |  Drsné básně
Slisovaná na stanici
vyhlížím svůj spoj.
Po pravici, po levici
každý čeká boj.

Průnik dovnitř autobusu
zvládne elita
co nebude při pokusu
vézt se ubita.

Adrenalin ve mně dýchá
s hrůzou sleduji
jak se měním v psychotika
když si plánuji

strategii při nástupu.
Brutální je dost
bezohledná při postupu
mám na sebe zlost.

Půl hodiny tady trčím
a koncept teď mám-
- toho kopnu, toho strčím,
ten snad uhne sám.

Co jen se to ze mně stalo
v patnáct třicet šest.
člověku stačí tak málo
a má z ruky pěst.

Dám si chůzi, nepojedu
rozchodím svůj vztek.
Možná že to ještě svedu
pohyb prý je lék.

Krteček a písemky

4. listopadu 2017 v 10:58 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Naše mládě onemocnělo. A potřebovalo se dívat na Krtečka. A Krteček se rozbil.
Vydala jsem se do světa koupit nového. Tedy. Na začátku jsem netušila, že jdu do světa.
Mým prvním cílem byla rodná samoobsluha, kde - pokud vím, stávají stojany s DVD. Nestály.
Následovala návštěva přilehlé trafiky. Nic.
Putování na stanici autobusu. Je tam stánek a když čekám na spoj, obcházím ho a studuji vyložené zboží. Přísahala bych, že tam bývala DVD vystavená. No, teď už nebyla.
Ochotná majitelka mě navigovala do nákupní centra směrem tři zastávky na východ. Že tam je prodejna časopisů, kamenná, a spousta stojanů. Jela jsem tam. Stojany vidět nebyly, zato fronta byla nepřehlédnutelná.
Podnikla jsem průzkum přilehlých objektů. V jedné lokalitě sice stál držák (jeden !) na DVD, ale s tituly akčních filmů. Hlavně ne pohádky.
Během mé pátrací akce se u časopisů odfrontilo. Zeptala jsem se. Bylo mi mentorsky vysvětleno, že DVD už nevedou, že slušní lidé si pořady stahují do počítače.
Jela jsem na západ. Neb tam plakalo mládě steskem po Krtečkovi.
Cestou jsem oslovila další dvě trafiky a benzínku.
Marně.
Měla jsem pocit odtržení od reality. Kdy se to stalo, že DVD vymizela?
Poslední pokus jsem vykonala v hračkářství.
"Vedete DVD ?"
"Jo, ale je tam jen nějaký Krteček", odpověděla nezúčastněně prodavačka.
A já jsem zažila šok. Jak mohla tu radostnou zvěst pronést tak klidně? To nechápe význam takové informace?
Rozum mi napovídal, že se divím úplně hloupě. Ale emoce se s tím vyrovnávaly ještě hodně dlouho.
Zakoupila jsem čtyři poslední (!) Krtečky a pádila k mláděti.
A vzpomněla jsem si na podobný nepochopitelný údiv, který mnou cloumal před několika lety ve škole.
Ztratila jsem písemky dálkařů. Jejich autorkami byly velice pracovité, svědomité a vytížené maminy.
Představa, jak jim vysvětluji, že si budou muset pololetní práci napsat ještě jednou, mě doháněla k šílenství.
Dívala jsem se všude. Dívala jsem se málem i pod linoleum.Tak uklizené prcoviště jsem neměla nikdy před tím a ani nikdy potom.
Prošla jsem třídu, kde se ty věci psaly. Každý šuplík, každý koš a každého jsem s tím také otravovala.
Nic.
Chystala jsem se na pedagogickou smrt.
A pak si přišla Slávinka Peštová půjčit atlas. Když ho vracela, jen tak mezi řečí prohodila -"Máš tam nějaké písemky".
Tehdy jsem také zažila šok. Jak to může vyslovit tak prostě, jak to, že to není s fanfárami a potleskem.
Vlastně jsem zažila jsem dvě velké radosti.
Jenom doufám , že se tímto způsobem nebudu radovat příliš často.

Bojovníci

3. listopadu 2017 v 18:37 | Věra K. |  Drsné básně
Světci bez bázně a hany,
každý k boji odhodlaný.

Za mír, za vlast, za planetu,
za všechno, co slouží světu.

Je to samý humanista,
ekolog i futurista,

ekonom, etalon kladů,
jejich plány nemaj vadu.

Bohužel. Bojují spolu.
Světec světce sráží dolů,

Uráží ho, ponižuje,
usvědčuje, odhaluje.

Vykoná vše pro svou vizi
slavně tlachat v televizi,

obsadit si vhodné křeslo,
to, které by hodně neslo.

Hlavní zbraně . transparenty.
Hlavní cíle - tučné renty.