Prosinec 2017

Těším se na silvestrovskou noc

31. prosince 2017 v 11:05 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Tak konečně. Dneska to bude. Ta poslední noc letošního a první příštího roku.
Moc se na ni těším. Ne snad, že bych tak bouřlivě oslavovala. Můj biorytmus je zásadový a jde na lože ve svou obvyklou dobu. A dnes se konečně vyspí. Protože Silvestr, to jsou petardy, rachejtle, ohňostroje....
Záležitosti, které znervózňují a lekají domácí mazlíčky. Veterinářská osvěta doporučuje řadu opatření.
Doufám, že si soused od naproti vezme k srdci to, které říká následující "Nenechávejte svého psa venku!".
Pevně věřím, že se to jeho zvíře alespoň pro tentokrát ubytuje v domě.
Že nebude celou noc štěkat u branky. Že se konečně vyspím.
Protože. Kam se na Argouše hrabou nějaké petardy!

Hlavně, ať se mi to nepovede

30. prosince 2017 v 16:31 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Zase jsem měla obvyklý sen. Bloudím budovou a hledám záchod.
Tam, kde obvykle bývá, není. Pokud ho objevím, tak je buď zavřený, bez dveří, rozbitý, špinavý a nebo s nekonečnou frontou . Zoufalá bloudím objektem dál a hledám a hledám.
Zatím jsem ho ještě nikdy neobjevila. Zatím se mi to ještě nepovedlo. Doufám, že budu marně bloudit i v příštím roce.
Protože se dost děsím chvíle, až v tom svém snu to krásné a volné WC naleznu.

Opravdu hloupá rada

29. prosince 2017 v 15:47 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Byl to takový článek o tom, jak nepřibrat. Čili povídání, které si vždycky s optimismem přečtu. Ale odborník nediskriminoval vybrané potraviny a dokonce ani neobtěžoval s návrhy na téma "zacvičte si".
Musel to být opravdový vědec. Takový, který je od reality téměř odtržen. Téměř proto, protože věděl o televizi.
Ale patrně pouze z doslechu. Jeho rada zněla : "když už musíte jíst při sledování televize, konejte tak pouze o reklamní pauze".
Ani to nebudu zkoušet. Futrovat se pět minut i více po čtvrhodinových intervalech? Asi bych pukla z přežrání.

Měkkýši

28. prosince 2017 v 16:11 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Tak jsme si povídaly o vánočních dárcích a o měkkýších. Tak zavrhovaných reklamou. Ta patrně neblaze ovlivnila nákupní rozhodnutí mnohých blízkých.
Dora dostala remosku. Jitka ledničku. Helena mikrovlnku.
Jak mi všechny záviděly moji nádhernou šálu!
Ale inspirovala jsem se. Příští Vánoce dám manželovi vysavač. Už nějak dosluhuje. (Teda, ten přístroj.)

Pohádkové Vánoce

27. prosince 2017 v 15:37 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Tak ty měl každý, kdo v libovolném čase sledoval televizi.
Pokud tam pohádky přímo neběžely, tak na ně byly upoutávky.
Vím, že Vánoce jsou svátky především pro děti, ale i jejich příbuzní snad mají právo na normální film.
V rámci zasloužené relaxace jsem televizním divákem a bylo mi už přáno zhlédnout asi pět pohádek. Vím, že nejsem cílená věková kategorie, ale svůj ušlechtilý zvyk koukat se na něco během kafové siesty nebudu kvůli svátkům rušit. Vždycky doufám, že se bude jednat o normální pohádku. Pojatou tak, že by se v ní orientovala i Božena Němcová a bratří Grimmové. Ne. Vždycky je to něco přinejmenším "na motivy". Klasikové to nejspíš zcela nezvládli. Vylepšení, kromě změněného dějě, představuje, pokud možno, ošklivá princezna, starý nebo divný princ a dementní čert.
Kdyby tak chtěli v rámci té pohádkovosti dát třeba "Z pohádky do pohádky".
Radost by měli i dospělí.
Nebo aspoň "Pohádku máje".

Druhý svátek vánoční

26. prosince 2017 v 8:22 | Věra K. |  Drsné básně
Druhý svátek vánoční.
Cítím se jak po noční.

Moje hvězda zářila,
vlídně jsem se tvářila.

Profesí hned několik -
cukrářka i pikolík,

majordomus, pekařka,
uklízečka, kuchařka,

zvládala jsem s předledem,
pohotově, s nadhledem.

Dnes fungovat přestanu,
ze stresu se dostanu.

Jídlo? Ať jdou na zbytky!
Jinak jdu já. Pod kytky.

Divný kapr

25. prosince 2017 v 9:46 | Věra K. |  Drsné básně
Když jsem ho kuchala
tak jsem si zoufala.
neb všechno pátrání
vedlo jen k poznání
,
že mám kapra asi
z bezpohlavní rasy.
Jen sádlo tam klíčí,
nikde žádné mlíčí.

Jistě za to mohly
plasty, jsme se shodly
s Dorou. také četla,
že je to fakt metla.

Vánoce bílé

24. prosince 2017 v 14:37 | Věra K. |  Drsné básně
Vánoce jsou bílé,
řekl ženě mile.
A proto jsem, pronto,
vybílil tvé konto.

Závidím sousedce manžela

23. prosince 2017 v 19:55 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Proč?
Protože její manžel chodí na ryby. Užitečný, přínosný a finančně snesitelný koníček.
Navíc ta krása, že odchází v sezóně na delší dobu z domu.
Uloví, vykuchá, přinese.
Zatímco já stojím frontu, přihlížím popravě, vláčím se s - doufám, že mrtvým - kaprem domů a pak s ním hodinu zápasím, sousedka před Štědrým dnem sáhne do mrazáku a vytáhne ty nejlepší, na pánev připravené porce.
A to, že ona ryby nejí a nesnáší jejich vůni - tak to je vážně jenom prkotina.

Předvánoční hejna

22. prosince 2017 v 15:22 | Věra K. |  Drsné básně
Když jsem vyšla z domu
tak šli podél stromů
jak pozemní ptáci
jasně šťastní žáci.

Táhli zy svým vůdcem
učitelem Hudcem,
směřovali k jihu,
žádný neměl knihu.

Z hrdélek zní noty
co to za novoty?
Melodie hřeje
do zpěvu i mně je.

Další hejna v dálce
viděla jsem krátce
pak je metro skrylo
už vím, proč to bylo.

Ve školách jsou akce
aby proběh´hladce
poslední den školní.
Pak jsou týden volní.

Milá Doro

21. prosince 2017 v 20:07 | Věra K. |  Drsné básně
Milá Doro, moc se stydím
vždy, když světlo svíčky vidím.
Aniž bych úmysl měla,
na Tebe jsem zapomněla.

Chápu to jako svou vadu,
že jsem nedala Ti radu.
Ještě jsem se hloupě ptala,
to když jsi mě k sobě zvala

na návštěvu předevčírem.
Vědí to už v světě širém
skoro všichni. Jenom Tebe
vynechám. Ach, dobré nebe!

Proč prý nehoří ti svíčka
není aromalampička...
Vysvětlovalas mi skromně,
že ten sajrajt nemáš v domě,

neb chemie se tam dává
a těžko se vydýchává.
Domácnost pak předvánoční
promění se v můru noční.

Moje vychytávka voní
neškodně, nechcípneš po ní.
Do mističky nalej vodu,
ta snad nenadělá škodu

a pak, tohle drahé není,
nasyp něco od koření.
vždy badyán a hrebíček
nejlíp dávat do lampiček.

Vánoční množina

20. prosince 2017 v 15:54 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Všem milovníkům bílých Vánoc.
Můžete mi závidět. Já je včera měla, protože včera sněžilo. Toník s Andreou už před týdnem instinktivně usoudili. že z hlediska meteorologického připadá ideální Štědrý večer na úterý a tak se také na tento den objednali. Zažila jsem klasiku včetně kapří pitvy a tvorby posledního druhu cukroví.
Nějaké mimořádnosti ale pochopitelně byly.
Obtížné bylo sehnat tu vánoční rybu v době, kdy kádě ještě nevidět. A také můj útěk z jednoho řeznictví nepostrádal adrenalin. Prchala jsem rychle a zbaběle. Kapr vlečený z dálky se začal prokapávat přes dvě igelitky na bílé dlaždičky.
Milé je to, že jsou zítra otevřené obchody a v televizi nebyla Popelka.
Vyčerpána raduji se z toho, že mě letos čeká už jen jedna kapří fronta a jen jedno chystání štědrovečerního menu posvátného čtyřiadvacátého..
Radovala jsem se ještě před půl hodinou. Pak volala Maruška, jako že oni příjdou až příští čtvrtek.
Opět zažiji úterní model - honbu za kaprem v nevhodnou dobu a jako bolestné již výše zmíněné bonusy.
Mám pocit, že si mě někdo vybral za zkušební vzorek pro verifikaci sloganu "Vánoce každý den".
Který krasoduch mě, sakra, do tohoto pitomého testu nominoval?

Nudící se sníh

19. prosince 2017 v 16:42 | Věra K. |  Drsné básně
Snížek napad,
chodník zapad,
to je nápad
po něm šlapat.

Sníh se nudil,
svět ho prudil
stal se ledem.
Vím už předem,

že před vrátky -
krok mám vratký .
jak sníh v lednu
na zem sednu.

Jistě, že vrabec

18. prosince 2017 v 15:36 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Nadchla mě úvaha o národním ptačím symbolu. Prý je to slušnost, v jiných zemích své národní ptáky mají.
My o nich teprve hlasujeme.
Na prvním místě je zatím sýkorka modřinka (proč, proboha?!), pak sojka, své místo mají sovy, straky, skřivánci i koroptev, schází snad už jen grilované kuře.
U některých opeřenců netuším souvislost s národem. To mě netrápí. Nechápu ale, proč není na předních místech jasný kandidát na post národního ptáka - vrabec.
Opravdu hluboce ornitologickou úvahou jsem dospěla k názoru, že vrabec na nás zanechal stopy nejčetnější.
Sova je moudrá, straka krade, sojka udává, vrána s čápem zajišťují porodnost, skřivan je přes jaro, slavík přes lásku.
Ale vrabec je mnohostranný.
- "Máš účes jako vrabčí hnízdo"
- "Jako když střelí do hejna vrabců"
- "Rozčepýřený jako vrabec"
- "Je jako vrabec"
- "Švitoří jak vrabčák"
- "Jí jako vrabec"....
Mimochodem, když už jsem u toho jídla. Existence moravského vrabce bortí případné spory v anketě mezi českou a moravskou populací. Vrabec nás spojuje.
Prostě je náš.
I děti vědí, že vrabec dělá čimčarara čim. Je to taková srdeční melodie. Zkuste se ale někoho zeptat, jak zpívá skřivánek nebo slavík.
A navíc se vrabci stávají ptáky mýtickými. Nejsou už skoro vidět. Přesto v naší slovesnosti zanechali výraznou stopu.
Myslím, že jim hodně dlužíme. Jsou to takoví normální, malí a všední, trochu hašteřiví tvorové.
Proč by nemohli být naším národním symbolem?

Lov

17. prosince 2017 v 12:45 | Věra K. |  Drsné básně
Ráno budím Jendu,
chci do Diesneylandu.
Ví, jak se tam jede
a snad také svedé

tu potvoru nalézt,
musela tam zalézt.
S Mickey mausy žije
ta zelená zmije.

Znaky levobočka -
dineyovská očka
jak Hurvínek mluví
věčně na mě čumí.

Bělmem kroutí křepce,
věřit se mi nechce
jak ten mutant kdesi
image ukradne si

reklamy se chytí
a z Alzy se sytí.
Až ho uvidíme,
tak ho utratíme.

Poslové jara

16. prosince 2017 v 12:29 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Vlétla mi do pokoje urostlá moucha. Pokud shledávám na zimě něco pozitivního, tak je to pouze nedostatek hmyzu.
Šla jsem na nákup. Sousedé, kolem kterých vede moje spotřebitelská stezka, jsou normální. Ale na zahrádce mají vrbu čerstvě ozdobenou kraslicemi.
Vracím se domů a doufám, že budu mít ve schránce nějaký ten leták s nabídkou značka "jaro se blíží".
Aby to poselství slunce a světla bylo potvrzeno i do třetice.

Neúspěšná cesta

15. prosince 2017 v 10:34 | Věra K. |  Drsné básně
Můj výlet na východ,
kde čekal můj příchod
strýc. Ve městě Náchod.
Měl rozbitý záchod.
Výlet? Hloupý nápad.
Vracím se na západ.

Vánoční dárky

14. prosince 2017 v 14:34 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Tak jsem se pokusila zkompletovat a upravit první vánoční dárky.
Někdo neovládá techniku balení lahví nebo bačkor. U mě to je naprosto jedno. I u knížky mi na některých místech papír chybí, zatímco jinde vytváří nechutné boule. Děkuji těm, co vynalezli izolepu . A té musí být hodně. Dárek vypadá,jako by byl zafáčován po náročné operaci - ale na druhou stranu nikdo z mých blízkých se nemúže splést. To nebyl Ježíšek. To jsem byla já.
Během dekoračního mučení jsem vzpomínala na tátu.
Jak ten si uměl chlapsky poradit se svátky! Před večeří v klidu napsal na několik kartiček "poukázka na.....termín dodání....." a položil je pod smrček.
Mám pocit, že jsme na své poukázky nikdy nic nedostali. Nějak se to vždycky promlčelo. Ale jakou jsme měli pod tím stromečkem radost.
A nemusel nic balit.

Asi vlasy

13. prosince 2017 v 15:05 | Věra K. |  Drsné básně
Myla jsem si vlasy.
Ten šampón byl asi

pln magické síly.
Trvalo jen chvíli,

vlasy usoudily,
že s ním by si žily

lépe. A tak pláchly.
S pěnou se mi spáchly.

Co kdyby ty plasty...

12. prosince 2017 v 18:19 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Přečetla jsem si článek. Asi s tím už přestanu. Rozrušit se mohu i jiným způsobem
Tento byl o plastech. Že jsou všude. Především v moři, kam je uklízí většina států, a tudíž i v jídle, pití a ve vzduchu.
A není to zdravé. Spermie pláčí, tedy ty, co přítomnost mikroplastů přežily. Další zdravotní neduhy, které jsou důsledkem rozpadu PET lahví a průniku jejich pozůstatků do všeho, není třeba zmiňovat. Jak ukazují chmurné prognózy, množit se stejně už nebudeme.
Ve zmíněném článku se píše také o tom, že my třídíme a recyklujeme.
Začala jsem se vlastenecky dmout. Zbytečně.
Informace o tom, jak se ty hnusné mikroplasty derou z obalů do jídla, pití, krémů a všeho, mě zklidnilo.
Proč nemáme pití v normální láhvi ? Dcera byla v Dánsku a hovořila o Colách a Fantách ve skle. Tedy, jedině ve skle! A rozhodně nemluvila například o PET pivu, Alkohol prý ty potvory rozpouští obzvlášť radostně.
Proč mám mít v plastu i olej a ocet? Klidně budu vracet lahve od mléka. A i jiné. S potěšením si tuto akci vybavuji. Flašky bývaly mou finanční rezervou. Teď jako magor třídím.
A pak mě napadla příšerná věc. Ještě jsem se podívala na internet. A bylo to tak.
Firmy, které nabízejí produkty z recyklovaných plastů. Netušila jsem, kolik jich je a co všechno vyrábějí.
A já a další blbouni si ničíme zdraví požíváním mikroplastů, které nám naskákají do stravy a pak ještě TŘÍDÍME to, co z obalů zbylo, aby měly určité firmy materiál. Já nechci a nepotřebuji plastové obaly, ale nic s tím nenadělám a mnohdy nemám moc na výběr.
Mrkla jsem na aktivity růrných ekologických a zelených hnutí. Jsou to hlavně takové ušlechtilé všeobecnosti, jako čistý vzduch a ochrana tetřeva. Chrabrý boj proti plastům jsem nezaznamenala. Je možné, že tam je a já se omlouvám. Ale je také možné, že se aktivisté nechávají přivazovat ke stromům s dobrou vodou v ruce.
Co kdyby to opravdu bylo všechno o tom, že jsme tráveni - tedy doufám, že ne prvoplánově - jen proto, aby bohatli nejen výrobci plastů, ale i "hodné" firmy, které recyklují?
Hezky jsem se pobouřila.
. Ale něco milého na závěr. V mořských rybách je těch mikroplastů opravdu strašně moc. Zatím jsem si vždycky při pohledu na rybí cenovky říkala "je tam rtuť, je tam rtuť..."
Teď bude má mantra mnohem košatější.