Duben 2018

V Aši straší

Včera v 19:20 | Věra K. |  Drsné básně
Tak jsem byla v Aší.
Ještě teď mě straší
co jsem vyváděla.
Proč Elinka chtěla

stát se hostitelkou?
Mojí ?! Chybu velkou
nechtíc udělala.
Proč jen, proč mě zvala?

U závěsů žila
hezká houba. Bílá
noha teď už není
s hlavou ve spojení.

Snad jsem do ní šťouchla,
letěla a bouchla
se dost o podlahu.
Pohoda je v tahu.

Tedy aspoň moje.
A pak do pokoje
Elinka vstoupila,
střepy vyhodila.

Dost mi vynadala,
že jsem se jí bála.
A stejně jsem trouba,
že mi spadla houba.

Nepolapitelný Jindřich

Neděle v 18:52 | Věra K. |  Drsné básně
Jindra dřepí ve stanu.
Jak ho z něho dostanu?

Když probíhá "Ašský štít,"
bez starostí nechce být.

Pod celtou má velení,
běžci k němu znavení

chodí si pro ortely.
Kazí mi to neděli.

Copak Jindra nechápe,
že jít se mnou na kafe,

hned bych se cítila líp?
Nenávidím každý čip.

Až už Aš

Sobota v 6:23 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Až pojedu do Aše
na ten "Ašský štít",

tak se zeptám Lukáše,
to až bude klid,

jakou krásu velikou
musí ten běh mít.

Pádit lesem oklikou
při doběhu klít,

v komatu se potácet
funět jako hroch

a snažit se nezvracet?
Proč leckterý hoch

tyhle akce podniká?
Platí za ně ? Fakt!

Něco mi tu uniká.
Lukáš nemá takt.

" Ani slavný "Ašský štít"
nezjasní tvou líc?

Jaké vysvětlení chtít?
S tebou není nic!"

Když je zavřu

Pátek v 8:57 | Věra K. |  Drsné básně
Když zavřu oči, tak mohu snít.
Když zavřu oči, vidím tě jít.

Radost mám v srdci, na duši klid,
k pocitu štěstí nemusím mít

už výhry další. Odcházíš pryč.
Bereš si s sebou cukr a bič.

Proč by to nešlo

Čtvrtek v 10:31 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Vydala jsem se do města. Příště se tam vydám s batohem. Bude v něm náhradní oblečení.
Protože teď mám krvácející odřeniny na pravém stehně a na zádech, v oblasti pasu.
Kdybych se mohla převléknout do jiných a jiným způsobem ušitých kalhot dřív, než by se mi prodřela kůže. byla bych šťastnější.
Tedy doufám. Že by ty druhé kalhoty měly připevněné visačky na odlišných místech.
A možná, že bych si měla přibalit ještě jedny kalhoty. Déle jak půl hodiny drásání těch nepřátelských divných tkanin a nití bez zdravotních následků nevydržím.
Asi to jinak nejde. Používat jemné matreriály. nepřišívat visačky tak, že po jejich odpárání vznikne ve švu díra. Asi je to technologicky nemožné.
Ale proč by nešlo třeba přidávat k nakoupenému oblečení jako bonus náplasti.
Byla by to taková hezká pozornost.

Zlatá šedesátá

Středa v 14:09 | Věra K. |  Drsné básně
Ukradla jsem cestou z třídy
nenápadně čtaři křídy.

Pohodím je poblíž domů,
možná napomohu tomu,

že sprejeři budou zlatá
chtít zpět léta šedesátá,

čas, kdy se zdi nestříkaly.
Jen "bio" vzkazy se psaly.

Kalokagathia

17. dubna 2018 v 18:30 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Nejdříve jsem si připadala dost hloupě. Soustředění na sudoku a na neuplacírovatelnou čtyřku způsobilo, že jsem zapomněla vystoupit z autobusu.
A nejednalo se jen o jednu zastávku. Protože ta další byla na znamení, a to už jsem jaksi nestihla. Pochopitelně. V takovýchto zapadlých končinách jede pouze jeden spoj, a to zřídka.
Cestu na správnou stanici - jistě, že do prudkého kopce - jsem musela absolvovat pěšky.
Ale nakonec jsem vlastně byla ráda. Utužila jsem se mentálně (sudoku) i fyzicky (takřka kolmý výstup).
Jsem v souladu s antickým vzorem dokonalé výchovy. Kalokagathia - to je zkrátka moje.
Doufám, že jen občas.

EU paranoik

16. dubna 2018 v 11:52 | Věra K. |  Drsné básně
Na střeše nám bydlí pták.
Tohle není jenom tak.

Poslala ho Unie ?
O půl čtvrté ožije,

a začne řvát ze všech sil.
aby spánek překazil

těm, co ještě chrnějí.
Tohle teda umějí!

Do detailu řídit stát
a mně radit, kdy mám vstát.

Zavřu oči, toužím spát.
Nechci ještě pracovat.

Ale pták huláká víc
S Unií nezmůžu nic.

Rozum a cit v praxi

15. dubna 2018 v 8:02 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Televizní reklamy nás touží ovlivňovat.
A ta reklama na drogerii "Teta" mě konečně také dostihla. Moc jí nerozumím. Ale to se mi stává běžně. Někdy ani nevím, na co reklama je, a nepomáhá ani její několikanásobné ( nedobrovolné ) shlédnutí.
Ale tady jsem usoudila, že mám jít nakupovat drogistické zboží do prodejny s rodinným jménem.
Zklamala jsem. Jar, prášek na praní a nový mop jsem si pořídila jenom s rozumem.
Ten cit se nějak nedostavil.
Jo, kdybych konečně sehnala "Savo" na čištění odpadů, tak to by bylo citu.
To by bylo radosti!

Ničím nepodmíněný podmíněný reflex

14. dubna 2018 v 9:57 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Přidávají to poslední dobou do každého balení jistého sýra.
Takovou kartičku. Jeden její růžek upozorňuje na skutečnost, že je žádoucí odlepit zadní stranu.
Odlepuji. Jde to špatně, ale pořád doufám, že na rubu bude sdělení o výhře.
A nic, a nikdy nic.
Včera mi to konečně došlo. Jsou to samolepky.
Žádné skryté terno. Ony samy jsou výhrou.
To ty podmíněné reflexy. Ty mě nutily lámat si nehty na nepoddajném růžku.
Jenom nevím, čím jsem si je podmínila.
Nikdy jsem přece nic nevyhrála.

Nešťastný den

13. dubna 2018 v 10:24 | Věra K. |  Drsné básně
Dnes je pátek. Třináctého.
Nestalo se mi nic zlého.

Silně mě to znervozňuje.
Tak to přece nefunguje.

Strašné vysvětlení zbývá.
Možná, že už nejsem živá.

Blízká setkání třetího druhu. Raději.

12. dubna 2018 v 15:37 | Věra K. |  Drsné básně
Sotva vlezu do kuchyně,
peláší tam za mnou tchýně.

"Jak ti tady mohu vadit,
proč si nechceš nechat radit?"

Učí mě, jak míchat jíšku,
doporučuje pít kyšku,

určí mi nůž na krájení,
blbce ze mně v okamžení

udělá. Snad rozum a cit
mohl by mi fakt ujasnit

ten, že bez ní budu v háji.
Tohle tvrdí. Večer hrají

o invazi z Marsu story.
Horor. Já bych pěla ódy

na to, kdyby třeba dneska
místo tchýně si sem pleskla

divná hrůza s tykadlama.
Všechno lepší, než ta dáma,

která za mnou pořád leze.
Nemá takt a nezná meze.

Možné řešení mezinárodní aféry

11. dubna 2018 v 13:41 | Věra K. |  Drsné básně
Byl to pro nás všechny šok.
Renata má novičok!

Překročíme její práh -
na nervy nám kdosi sáh!

Rozum ten to nechce brát,
opravdu se máme bát?

Chvíle stresu. Pak nám cit
přišel správně poradit.

Může za to její muž.
Otravný jak plyn. I hůř.

Nové kanály

10. dubna 2018 v 10:34 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Tak jsem konečně přinutila Toníka, aby mi naladil televizní programy.
Vzal to z gruntu a ovladač mi nyní nabízí netušené možnosti. Různé varianty Prim a Barrandovů a Nov naladily také mě.
To si teď budu vybírat!
Už mi chromne palec. A nic a nic a reklamy.
Nakonec jsem si ale přece jenom vybrala. Doufám, že reprízy "Chcete být milionářem" s nezapomenutelným Vladimírem Čechem budou nekonečné.
Potože jinak bych měla pocit, že jsem Toníka obtěžovala zbytečně.

Gumová Šárka

9. dubna 2018 v 15:08 | Věra K. |  Drsné básně
Šárka nemá kouska rozumu.
Že budeme skákat přes gumu.

Přivážeme si ji na stromy,
snad si nikdo nohu nezlomí.

V dětství jsme to také dělaly,
a "školku" bravurně skákaly.

Přemlouvá mě, hraje na city
budu to mít rychle odbytý.

Padnu k zemi coby mrzáček,
to mám z toho, že jsem dobráček.

Takto jsem si chvíli zoufala.
A vtom - sláva! - bouřka začala.

Počasí

8. dubna 2018 v 15:30 | Věra K. |  Drsné básně
Říkali to prognostici.
Přes počasí. Prostě všici.

Že má v neděli být teplo.
Asi se jim to zas spletlo.

Tělo v jarním oblečení
deset stupňů neocení.

Na piknik jsem přišla svěží,
teď mi v krku bacil leží.

Chtěla jsem se cítit "in",
a teď budu týden "hin".

Dnešek - celoreopublikový den úklidu

7. dubna 2018 v 15:22 | Věra K. |  Drsné básně
U Marušky přes ulici
bydlí zvláštní nájemníci.

Neumějí zvládnout kroky
k popelnici. Celé roky

střet s neznámem odkládají
ale řešení, to znají.

Mezi jejich dobré zvyky
patří házet kapesníky

z oken pěkně mezi keře.
Je to všechno o důvěře.

Že se najde dobrodinec,
který uklidí ten binec,

sebere lahve a tácky,
ať maj zase volné plácky

na své super blízké skládce.
Smetí z okna stihne hladce

zaneřádit půlku bloku.
A má dcera, bez nároku

na odměnu na to zírá,
nedá jí to, všechno sbírá.

Dnes už nebude tak divná.
Říkají média vlivná,

že tato sobota bude
úklidová. A to všude.

Už nebude mezi všemi
výstřední. Rukavicemi

gumovými hnusy zvedat
plasty a krabice hledat

budou spolu s ní i jiní.
Aby idioti líní

měli zase kam co házet.
Vždyť by jim to mohlo scházet.

Kroky do neznáma se známým denním tiskem

6. dubna 2018 v 15:05 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Jsem ekologický občan. Třídím odpad. Oko mi padlo na datum jednoho denního tisku. Sobota 31. října 2018.
Vyděsila jsem se.
Podle soudobých lékařských praktik jsem regulérně psychicky mimo.
Když jsem chodila do nemocnice za devadesátiletou babičkou, vždy se jí personál vyptával - "Paní H. Kolikátého je dnes?" Věděla. Třebaže by jí to mohlo být opravdu srdečně jedno. Nikdy jsem nepochopila, proč správná odpověď zrovna na tuto otázku je tak zásadní.
Takže patřím do blázince. Moje datumové představy se diametrálně liší od těch oficiálních.
Asi bych si měla něco sbalit, jít se udat a chystat se na cestu do neznáma.
Pak jsem se podívala jsem se na protější stránku. Byl tam březen. A všude jinde také.
Jen ta jedna jediná uváděla říjen.
Opravdu nemá cenu bez rozmyslu věřit všemu, co se v novinách píše.
Vlastně se mi obecně ulevilo.
Třeba ani nestojíme na pokraji studené války, nezdraží se benzín a nezaplaví nás migranti.
Možná, že si ještě někdy denní tisk koupím.

Žížalí metamorfózy

5. dubna 2018 v 17:54 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Tancovala žížala na zahrádce polku. A za to, že si s ní zatancoval čmelák tak mu dala tuším lívaneček. A jinému hmyzu za totéž kus marcipánu, dalšímu kus dortu a tak podobně.
Jak já jsem, coby dítě, tu písničku milovala. Musela se neustále hrát.
Připadalo mi to úžasně veselé.
Přišel čas tanečních. Najednou jsem zmíněnou žížalí story chápala úplně jinak. Chudák. Chtěla si zatancovat a musela uhánět partnery pomocí dobrot.
Připadalo mi to úžasně smutné.
Včera jsem po letech opět "žížalu" slyšela. A zase ve mně zanechala hluboký dojem. A zase úplně jiný. Ta žížala vyzývala hmyzí samce k tanečku. A dělala to ne proto, že by snad byla málo atraktivní a málo slizská. Ale proto, že se ji "muži" netroufají oslovit. Mají strach ze soudních tahanic stran sexuálního harašení.
Připadalo mi to úžasně aktuální.

Co je známé

4. dubna 2018 v 18:24 | Věra K. |  Drsné básně
"Žádné kroky do neznáma!"
varovala mě vždy máma.

Neznala jsem slasti poutí -
atrakce se občas hroutí,

a také před každým kinem
číhá úchyl se sarinem,

návštěvy plesů a barů
vedou k sestavení párů

které se vzájemně ničí
a potom u soudu líčí

že v afektu kudlou bodli.
Nikdy auto! Svět je podlý

život řidiče se změní
v permanentní ohrožení.

Letadla padají k zemi,
také chorobami všemí

prolezlí se domů vrací
lidé z cizích destinací.

Sedím doma celé roky
provádím jen známé kroky.

Vím kam vedou. Je to k zlosti.
K depresi a k otylosti.