Srpen 2018

Pokažená svatba

31. srpna 2018 v 20:03 | Věra K. |  Drsné básně
Do obřadní síně
jde budoucí tchýně.

Kdyby to tak tušil!
Dřív by svatbu zrušil.

Ta osoba byla
na misi a žila

v divném cizím kraji.
Mendelsona hrají.

Ale ženich pádí
pryč. To akční mládí!

Lovy beze zbraní

30. srpna 2018 v 14:50 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Pochopitelně, že na ty zásadní lovy zbraně mám.
Mokrý hadr (moucha), různé (mravenci), chemie (vosy) ... a na pavouky svůj dosud nepatentovaný zlepšovák.
Pouze pro hmyzí stvůry určná placatá štětka na záchod. Osminohá potvornost se nerozplácne po zdi, ale zamotá do štětin.
Lovím opravdu jen z donucení, žádnou odpovídající euforii nepociťuji.
Ale jsou tu i honitby jiné. V období pro mě zajímavých akcí obchodních řetězců.
Snažím se ukořistit co nejvíce. Veselých krav a přírodního žervé. Tedy toho kulatého "gervais". Pokud je v akci i jogurt Hollandia, jsem spokojená.
Ale rozrušil mě "řecký týden" v Lidlu.
Tak vynikající kyblíček bílého jogurtu. Akce brzy skončí, Kdy si já jen ulovím další? Kam se hrabou ty různé, v obchodech běžné a vychvalované jogurty tak zvaně řeckého typu. Proč nejsou stejné. Proč nejsou aspoň podobné?
Tohle je prostě o něčem jiném. Tím se živí ti století čiperní Balkánci.
Studovala jsen liedlovský jogurtový kyblíček. Kde to vyrobili? Vážně v Řecku? Nebo - že by u nás?
Pravda je někde uprostřed. V Německu.

Prozření

29. srpna 2018 v 16:19 | Věra K. |  Drsné básně
Přišel k nám pan Bříza.
Prý ho druhá míza
do manželství žene.

Jak to u nás shlédl,
zblednul, zrudnul, zšedl.
Snoubence řek´, že ne.

Mravenec

23. srpna 2018 v 15:49 | Věra K. |  Drsné básně
Velmi vkusný nádoreček
vytvořil mi mraveneček.

Usnula jsem na zápraží
a prošvihla jak se snaží

prokousat se mojí kůží,
jak se potí, jak se tuží

vybral si střed obličeje
každý se mi blbě směje

prý netušili, že piju
nebo se snad špatně myju?

nos mám nateklý a rudý
cloumají mnou nízké pudy

pro příští dny, je to k zlosti,
budu středem pozornosti

a když se to bulvár doví
možná, že příjdou i z Novy.

Rozloučení

22. srpna 2018 v 15:46 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Je to trochu divný pocit. Blog jsem psala takřka tři roky, takřka denně.
V pátek končím, protože ruším internet.
Možná, že si ještě u známých tu a tam něco napíšu, ale nejspíš budu vymazána z pamětí pro nečinnost.
Ráda bych se s Vámi, moji milí čtenáři rozloučila a poděkovala za přízeň.
Všechny Vaše ohlasy mě vždycky velmi potěšily. Představovala jsem si, jak vypadáte a čím se živíte.
A pokaždé jste v mé virtuální realitě byli schopní a kultivovaní fešáci a byla jsem na Vás moc pyšná.
Mějte se krásně.
Zítra se s Vámi rozloučím velice hodnotnou básní o mravencích.
Vaše "desátá žena" Věra K.

A zase kůzlátka

21. srpna 2018 v 18:18 | Věra K. |  Drsné básně
Sedm malých kůzlátek.
Byla doma sama.
Čekala, až nazpátek
příjde jejich máma.

Vtom na okno ťuky ťuk,
tohle bude príma..
Velký šedý tlustý vlk,
a že je mu zima.

Kůzlatka mu nevěří,
je to známý neřád.
Dají si ho k večeři.
Trávu mají pořád.

O neposlušných kůzlátkách

20. srpna 2018 v 18:07 | Věra K. |  Drsné básně
Žili jednou kůzlátka
za pevnými vrátky.
Je to smutná pohádka.
Mají rudé zadky.

Neposlechli matičku,
prý jen hloupě plká,
teď nejednu slzičku
roní. Chytli vlka.

Život bez

19. srpna 2018 v 17:22 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Život bez televize si představit umím, i když bych ho nevítala.
Ale život bez televizního programu si dovedu představit docela snadno.
Stačí mi dávno prošlý, leč nepromlčený týdeník, klidně z července.
Nova - Kriminálka Anděl a každoročně Hospoda.
ČT 1 - Vyprávěj nebo nějaká uvědomělá vykopávka. V pátek pohádka.
Barrandov . Nebezpečné vztahy a na střídačku Inga Linstrom.
Prima - V.I.P. vraždy a Polda.
Prima COOL - Teorie velkého třesku. Aspoň že tak.
A vůkol toho všeho reklamy. Hlavně ty na téma "pojištění pro mé blízké".
Možná, že mi časem nakonec ta televize chybět nebude.

Vývoj

19. srpna 2018 v 11:47 | Věra K. |  Představy a příběhy
Spadl mi na klobouček
malý, křehký pavouček.

Podíval se na mě svrchu
a dorostl v obří mrchu.

Od koho to má

18. srpna 2018 v 17:07 | Věra K. |  Drsné básně
Momentálně jsem dost v krizi.
Manžel zavrh´televizi.

Jenom kazí vkus a mravy,
bude si číst, je to zdravý.

Tuto pošahanou vizi
která je mi zcela cizí

celebrity z obrazovky
trvdí. A že jsou jich stovky.

Televize dobře živí,
ale blázni na ni civí.

Děkuji za jejich pózu.
Teď znám svoji diagnózu.

Dvakrát použitá

17. srpna 2018 v 17:41 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Výlet do Krumlova. Idylka na terase. Známá melodie preludovaná pouličním muzikantem, vyhlídka na pohádkové domečky a zámek, vhodně umístěná lavička a trdelník.
A najednou konec. Periferním viděním postřehnu, jak Maruška něco prudce odhazuje. Do jazyku jí štípla vosa.
V rychlosti jsem zabalila svůj trdelník, dala ho do tašky a přihodila tam i pohozený ubrousek.
Český Krumlov má opravdu hodně prodejen se suvenýry a ještě více restaurací.
Ale dle sdělení personálu informační kanceláře lékárny v centru nejsou. Jedna mi byla na mapě zakroužkována u nemocnice, druhá na Špičáku.
Ubozí Japonci. Až je při tom neustálém pózování něco kousne nebo klepne, budou tu apatyku hledat ještě hůře, než my.
Přimlouvám se za zřízení alespoň jednoho malého zdravotnického zařízení na frekventovaných trasách.
Po příjezdu do chaty jsem vybalila. A objevila svůj nedojedený trdelník.
Chutnal divně. Tak divně, že jsem sousto vyplivla. Bylo tam cosi žlutočerného s žihadlem. Ta bestie zůstala odhozeném ubrousku a vloupala se do mého trdelníku.
Nemohu přímo říci, že bych ji litovala. Ale všechny tři jsme smolařky.

Pro Dubaj

16. srpna 2018 v 15:42 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Národ si stěžuje na vedro.
Já ráno musím zatopit a doufat, že si toho sousedé nevšimnou. Snad budou ještě spát a nepomyslí si něco o šílenci od vedle.
Naše chata jee postavená patrně podle schématu osvědčeného v Dubaji a přilehlých končinách.
Tlusté stěny nepropustí teplo zvenčí, netěsnící okna vyvětrají všechnu práci kamen.
Okna jsou situovaná na ty světové strany, které jsou na sluníčko skoupé.
Pravda. Pokud týden teploměr ukazuje nad třicet pět stupňů, máme uvnitř příjemné klimatické lázně.
Pokud bych chtěla zažít vzdušnou saunu, mohu skotačit mezi terasou a koutem pod schodištěm. Tam je náš malý soukromý permafrost.
No nic. Zatelefonuji ještě několika známým, ujistím se o tom, jak moc trpí vedrem, uvařím si grog a vezmu si bederní pás.

Mužskej

15. srpna 2018 v 15:41 | Věra K. |  Drsné básně
Moje teta v Záběhlicích
zatoužila po slepicích.

Zahrádka je, a čas taky.
Bude kultivovat ptáky.

Strejda, ten se v tetě vidí,
prý se za to skoro stydí.

Hned se vydal do terénu,
aby potěšil svou ženu.

Zakoupil tři. Zamražené.
A chce je mít uvařené.

Lidé ´bez´ televize

14. srpna 2018 v 16:57 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Nemám je ráda. Ty krasoduchy, kteří nemluví, ale hovoří. A když hovoří, tak ponejvíce o tom, že televize, tak to tedy ne. Jenom ztráta času. Oni, když už, tak jen výjmečně shlédnou dokument na ČT 2.
Po večerech patrně žijí bohatým společenským životem premiér a derniér, koncertů a výstav.
Na tom se přece nesmí šetřit. Ti bohémštější jdou možná i do kina. Jinak se ale určitě věnují především studiu, četbě filosofických traktátů a klasiků.
A pokud nejsou ponořeni do strhujících pasáží F.L.Věka nebo Shakespeara (jistě, že v originále), jdou si zasportovat.
Podle mých zkušeností devadesát procent zmíněných krasoduchů blábolí, a pokud se opravdu na televizi nedívají, tak to jen proto, že čumí do mobilu nebo do počítače.
Ostentativní opovrhování televizí mi připadá pokrytecké. Jedná se o médium, jedno z mnoha, které za rozumnou cenu poskytuje informace, zábavu a tu tam i poučení.
I když si sama nad jejím programem často zoufám a popuzují mě reklamy, scházela by mi.
Na rozdíl od kina, si mohu regulovat zvuk a nikdo kolem nejí popcorn.
Na rozdíl od divadla dobře vidím na herce a nekroutím se v poddimenzovaném prostoru jako zraněná žížala.
Na rozdíl od novin, je zpravodajství přece jen během dne aktualizováno.
Spousta věcí je zbytečná. Ale dělají nám občas radost.
Dorty, korále, voňavky, sošky, dečky.... Možná, že je zbytečná i televize.
Ale nejzbytečnější jsou, podle mně, trapné bonmoty na téma ´jak se ti lidé mohou dívat na televizi´.

Svetr

13. srpna 2018 v 16:23 | Věra K. |  Drsné básně
Už si stříhám metr.
Přislíbil mi Petr
k svátku nový svetr.

Říkal slova milá,
že jsem jeho víla
a že budu čilá.

Čilá jsem až běda,
přímo neposeda,
nosit se to nedá.

Svetr štípe, škrtí,
brutálně mě nutí
udrbat se k smrti.

Snad to je jen výjimka

12. srpna 2018 v 18:12 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Koupili jsme si cukrářské koláče.
Patrně inovované. Z chlebové mouky. Kmín, fenykl a tmavá barva. To se ovšem dá poznat až při kousací pitvě.
Doufám, že to byl pouze omyl. Že to nebude další projev péče o zdraví spotřebitele.
Limonády se škodlivými umělými sladidly. To abychom neztloustli.
Polárkáč z problematického rostlinného tuku. Někdo říká, že se význam mléka přeceňuje a že toto ve vyšším věku neprospívá.
Pravda. To chlebové těsto na cukrářském výrobku mě určitě nezabije. Ale žádná dobrota to není.
Snad se chybička jen vloudila. Snad to není nový trend.

Strašné poznání

11. srpna 2018 v 15:04 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Knížka České záhady -Naše Akta X.
Strana 136. Slavný duch zachycený na kameru pro TV NOVA.
Ten obrázek mi je povědomý. Asi byl už vícekrát publikován. Dumám nad tím cestou k pumpě. 732 kroků tam a 732 kroků zpátky. Na dumání mám času dost. Ale šlo to rychle.
Raní sluníčko svítí a vrhá na ploty ostré stíny. A pak jsem to uviděla. Svůj stín. Divná postava, tenounký krk a na něm hlava pokrytá jakousi přilbou, či dlouhými, rovně střiženými vlasy. Přesně podle fotografie, přesně podle popisu.
Jak jen mě mohli v roce 1997 nafilmovat v jihlavských katakombách, kde jsem nikdy nebyla?
A když už, ať o mně nemluví jako o strašidelném přízraku.

Chybná volba

10. srpna 2018 v 12:19 | Věra K. |  Drsné básně
Dala jsem si hambáče
a teď je mi do pláče.

Vůbec nejsou tiše,
kvílejí mi v břiše.

Hrají si na buchary,
měla jsem jíst suchary.

Proč to dělá?

9. srpna 2018 v 15:53 | Věra K. |  Drsné básně
"Proč ten děda překáží
po celé dny v garáži?"

"Babičce se vzbouří
a tajně tam kouří."

Zklamání

8. srpna 2018 v 19:45 | Věra K. |  Drsné básně
Sekala jsem trávu.
Doufám, že jsem v právu
když teď čekám chválu.

Kopce, rokle, meze,
těžko se mi leze
domů. Ale teze,

že jsem prostě skvělá
šrámy utrpěla.
Proč jsem se tak dřela?

"Že jsi skvělá tvrdíš?
Proč s tím všechny prudíš?
Umyj se. Dost smrdíš."