Srpen 2018

Lidé ´bez´ televize

Včera v 16:57 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Nemám je ráda. Ty krasoduchy, kteří nemluví, ale hovoří. A když hovoří, tak ponejvíce o tom, že televize, tak to tedy ne. Jenom ztráta času. Oni, když už, tak jen výjmečně shlédnou dokument na ČT 2.
Po večerech patrně žijí bohatým společenským životem premiér a derniér, koncertů a výstav.
Na tom se přece nesmí šetřit. Ti bohémštější jdou možná i do kina. Jinak se ale určitě věnují především studiu, četbě filosofických traktátů a klasiků.
A pokud nejsou ponořeni do strhujících pasáží F.L.Věka nebo Shakespeara (jistě, že v originále), jdou si zasportovat.
Podle mých zkušeností devadesát procent zmíněných krasoduchů blábolí, a pokud se opravdu na televizi nedívají, tak to jen proto, že čumí do mobilu nebo do počítače.
Ostentativní opovrhování televizí mi připadá pokrytecké. Jedná se o médium, jedno z mnoha, které za rozumnou cenu poskytuje informace, zábavu a tu tam i poučení.
I když si sama nad jejím programem často zoufám a popuzují mě reklamy, scházela by mi.
Na rozdíl od kina, si mohu regulovat zvuk a nikdo kolem nejí popcorn.
Na rozdíl od divadla dobře vidím na herce a nekroutím se v poddimenzovaném prostoru jako zraněná žížala.
Na rozdíl od novin, je zpravodajství přece jen během dne aktualizováno.
Spousta věcí je zbytečná. Ale dělají nám občas radost.
Dorty, korále, voňavky, sošky, dečky.... Možná, že je zbytečná i televize.
Ale nejzbytečnější jsou, podle mně, trapné bonmoty na téma ´jak se ti lidé mohou dívat na televizi´.

Svetr

Pondělí v 16:23 | Věra K. |  Drsné básně
Už si stříhám metr.
Přislíbil mi Petr
k svátku nový svetr.

Říkal slova milá,
že jsem jeho víla
a že budu čilá.

Čilá jsem až běda,
přímo neposeda,
nosit se to nedá.

Svetr štípe, škrtí,
brutálně mě nutí
udrbat se k smrti.

Snad to je jen výjimka

Neděle v 18:12 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Koupili jsme si cukrářské koláče.
Patrně inovované. Z chlebové mouky. Kmín, fenykl a tmavá barva. To se ovšem dá poznat až při kousací pitvě.
Doufám, že to byl pouze omyl. Že to nebude další projev péče o zdraví spotřebitele.
Limonády se škodlivými umělými sladidly. To abychom neztloustli.
Polárkáč z problematického rostlinného tuku. Někdo říká, že se význam mléka přeceňuje a že toto ve vyšším věku neprospívá.
Pravda. To chlebové těsto na cukrářském výrobku mě určitě nezabije. Ale žádná dobrota to není.
Snad se chybička jen vloudila. Snad to není nový trend.

Strašné poznání

Sobota v 15:04 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Knížka České záhady -Naše Akta X.
Strana 136. Slavný duch zachycený na kameru pro TV NOVA.
Ten obrázek mi je povědomý. Asi byl už vícekrát publikován. Dumám nad tím cestou k pumpě. 732 kroků tam a 732 kroků zpátky. Na dumání mám času dost. Ale šlo to rychle.
Raní sluníčko svítí a vrhá na ploty ostré stíny. A pak jsem to uviděla. Svůj stín. Divná postava, tenounký krk a na něm hlava pokrytá jakousi přilbou, či dlouhými, rovně střiženými vlasy. Přesně podle fotografie, přesně podle popisu.
Jak jen mě mohli v roce 1997 nafilmovat v jihlavských katakombách, kde jsem nikdy nebyla?
A když už, ať o mně nemluví jako o strašidelném přízraku.

Chybná volba

Pátek v 12:19 | Věra K. |  Drsné básně
Dala jsem si hambáče
a teď je mi do pláče.

Vůbec nejsou tiše,
kvílejí mi v břiše.

Hrají si na buchary,
měla jsem jíst suchary.

Proč to dělá?

Čtvrtek v 15:53 | Věra K. |  Drsné básně
"Proč ten děda překáží
po celé dny v garáži?"

"Babičce se vzbouří
a tajně tam kouří."

Zklamání

8. srpna 2018 v 19:45 | Věra K. |  Drsné básně
Sekala jsem trávu.
Doufám, že jsem v právu
když teď čekám chválu.

Kopce, rokle, meze,
těžko se mi leze
domů. Ale teze,

že jsem prostě skvělá
šrámy utrpěla.
Proč jsem se tak dřela?

"Že jsi skvělá tvrdíš?
Proč s tím všechny prudíš?
Umyj se. Dost smrdíš."

Loupež

7. srpna 2018 v 16:12 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Nevím, co chybí na Blog.cz.
Netuším, jak vypadají blogy jiné. Ale možná by neškodilo přidat trochu úvah na aktuální témata.
Jak ráda bych psala třeba o tom, co se stalo ve Švédsku.
O tom, jak mi padlo oko na zprávu o loupeži.
Drzí lupiči ukradli pohřební klenoty královny Kristiny a Karla IX.
A pocítila jsem něco zvláštního. Nepobuřuje mě to. Mě. Která se nemůže ani dívat na film ´Jak ukrást Venuši´, aniž by se nepohoršila.
Budu se analyzovat.
Proč.
Neříkám, že krádež schvaluji, ale proč jsem v klidu?
Netrvalo mi to dlouho.
Královna Kristýna! Ta, co si osobně objednala odvoz rudolfinských sbírek z Prahy. Ti Švédi. Co nám ukradli i Ďáblovu bibli a teď se s touto tajemnou a největší knihou na světě ve Stockholmu chlubí.
Nějak se mi nedaří je litovat.

Bagr

6. srpna 2018 v 16:23 | Věra K. |  Drsné básně
Povídal mi švagr,
že si půjčí bagr.

Vyhrabe si jámu,
pak snad pokoj dá mu

pokoj moje sestra.
Je na něj moc pestrá.

Nklidná a akční,
on po klidu lační.

V jámě zahrabe se
už se na to třese.

Před ženou se skryje.
Těžko se s ní žije.

Neekologická volba

5. srpna 2018 v 14:05 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Jsem obklopena ekology.
Asi proto jsem obklopena i mravenci, vosami, tu tam i sršeň, ale hlavně - pavouci.
Moje arachnofobie nezná hranic. V srdci uchovávám vůči těmto nohatým stvúrám hlubokou nenávist a odpor.
Postel mám daleko od zdí. To aby tam nepřeskočil nějaký ten sekáč. V lese chodím s klackem a sofistikovaně s ním šermuji před sebou. To abych nevletěla obličejem do pavučiny. Neustále luxuji a uklízím. Ne snad, že bych byla tak posedlá hygienou. To jen preventivně likviduji potenciální hmyzí ložiska.
Mimochodem. Čím se ti pavouci živí ? Mouchami? Nesmysl. U nás nejspíš z mého strachu.
Ve svém boji aplikuji všechny osvědčené rady.
Proti mravencům prášek do pečiva, křídu a hřebíček.
Proti létajícímu hmyzu bazalku.
Proti pavoukům citronovou šťávu ( do spár u dveří a oken ), skořici ( tamtéž ), stonky a listy z rajčat a mátu ( všude ).
No a dnes jsem to uviděla. Rozkošnou pavučinu mezi stonkem z rajčete a další, vetkanou mezi listmi máty. Ty mrchy překročily citronovo-skořicovou linii a aklimatizovaly se v tom, co je mělo znechutit.
Končím s ekologickým humanismem - nebo spíše hmyzismem.
Nakoupím si Raidy,
vyhubím ty šmejdy.

Zážitky takřka biblické

4. srpna 2018 v 12:52 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Maruška v noci viděla pod oknem hořící keř. Chvíli si připadala jako Abrahám.
Paak jí to došlo.
Nějaký kuřák vyhodil v této době veder a sucha z okna vajgla.
Uklidnila se, a zavolala hasiče.
Jitka zjisila, že je těhotná. A nějak nevěděla, jak se to mohlo přihodit. Připadala ji jako účastník neposkvrněného početí.
Naštěstí jí kamarádi připomněli bouřlivý mejdan.
Kupodivu se spíš zneklidnila.
Petr zpozoroval na nebi nezvyklou a ohromnou hvězdu. Takřka betlémskou. Na patřičných místech mu vysvětlili, že to je orbitální stanice, satelit a nebo něco v tom smyslu.
Neuklidnil se,. Byl zklamaný.
A já také chci nějaký ten biblický zážitek. Nejraději chúzi po vodě.
Tedy aby ta voda, dešťová, byla na chodníku. Hladinka tak půl centimetru.

Problémy anglikanizace

3. srpna 2018 v 14:36 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Ne, že bych v Anglii někdy byla. Ale prý je tam hlavním konverzačním tématem počasí.
A já poslední dobou neslyším nic jiného, než jak mí soukmenovci hodnotí teplotu, tlak a rosný bod.
Je to potěšující. Protože takovéto rozhovory nikoho neurazí, ba naopak jejich účastníky spojují.
Je tu ale mírný problém. Podle předpovědí se Evropa stane neobyvatelná a nastane migrace za Ural.
Pokud je anglikanizace pro někoho srdeční záležitostí, bude mít asi problém.

Já na srdci, Dora na jazyku

2. srpna 2018 v 13:45 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
Tak jsme se bavily. O vzhledu. O našem příšerném vzhledu v této době veder.
Svěřila jsem se. Doře mohu, je to kamarádka. Že mám hluboko v srdci ukrytou závist. Ta se týká mužů. Nechají si narůst vousy, a pokud nosí i brýle, vypadají celkem normálně.
Dora mě uklidnila.
"Neboj se. Já tě dobře sleduji. Za chvíli budeš brýle potřebovat, a ty vousy, tak ty ti také narostou."
Jak říkám. Je to kamarádka.

Sebevědomí

1. srpna 2018 v 14:32 | Věra K. |  Fejetony desáté ženy
A zase se mi to stalo. Deset minut marně hledám v samoobsluze zakysanou smetanu, pak se zeptám, a pak zjišťuji, že stojím přesně u ní. A ještě, že jí tam bydlí dokonce tři druhy.
Omlouvám se prodavačce a laškovně podotýkám cosi kritického o svých intelektuálních schopnostech.
Obě máme dobrý pocit.
Já z toho, že jsem získala zboží.
Ona z dobrého skutku spáchaného na očividném blbovi.
Sebevědomí personálu prodejen zvyšuji víceméně pravidelně.
Ostatně. K růstu ega svého okolí přispívám často. V mém srdci je tolik místa pro dobré skutky.
Evy se ptám na pravopis, Marušky na angličtinu a britskou královskou rodinu, Drahy na recepty, sousedky na pěstování libečku, Dory na mezilidské vztahy, Toníka na všechno s výjimkou mezilidských vztahů a všech na cokoli o počítači.
A nevadí mi to. Že se na mě občas dívají soucitně.
Moje sebevědomí je totiž dostatečně veliké. Zbujnělo během manželství.
Já umím vyluxovat, pokosit trávu, vymalovat, vláčet těžké předměty, volat na úřady....
Nezeptat se párkrát na lokaci zakysané smetany, budu nafrněná. A nebude se mnou k vydržení.